Miloš Zeman vyznamená zpěváka Michala Davida. Tahle zpráva okamžitě otřásla republikou, která se začala hádat, jestli si svérázný lidový král diskoték státní poctu zaslouží, nebo ne. "Jen do mě, beru to. Něco jsem dokázal. Kdybych byl neznámej, tak se o mně nediskutuje," říká v rozhovoru pro aktuální vydání časopisu TÝDEN.
Cítíte se jako "národní" umělec?
Národní? Ono definice umění je velice složitá věc. Je to vlastně duševno. Pro mě je umění už to, že to někoho osloví, že si koupí desku, vstupenku na koncert. Může být i umění, které nikdo nechce. Ale co je to za umění? Podle mě má umění široké spektrum. A jestli já se mám považovat za umělce? Já jsem bavič, písničkář. Každý člověk chce žít nonstop, prožít si svoji lásku z pasáže, svůj diskopříběh a mít svých pár přátel. To všechno mám i já. To se dotýká každého z nás. I vás. Já do toho akorát vrazil charisma, tu svoji davidovštinu. To ostatní je práce nás všech a celého autorského týmu.
Některým lidem možná vadí, že za minulého režimu jste byl modla barevného disko-světa za oponou. VIP zpěvák, v podstatě reklama na socík... Nemyslíte?
Dělal jsem střední proud a hrozně mě to bavilo. Zpíval jsem hodně pro děti, pro mládež, ty texty takové musely být. Sbíráme céčka, pijeme kolu. Já jsem pozitivista. Ať žijeme v jakékoliv době. A ten optimismus jsem vždycky razil. Za socialismu i teď. Lidi ho potřebovali! No a co, proboha?
Zmiňuje se také, že některé z textů vašich písní psal tajemník kulturního oddělení Ústředního výboru KSČ Miroslav Müller - pod pseudonymem Miroslav Melen.
Tak ten mi napsal, prosím pěkně, text jeden. Jeden! A ještě to tehdy zařídil Franta Janeček. Ta písnička se ani nestala hitem. A já nevěděl, že to je Müller. Měl ten pseudonym. Ale ať mi to dají klidně sežrat, že jsem zpíval jednu písničku od Müllera, mně je to jedno. Mimochodem, s Frantou Janečkem, když jsem zjistil, kdo je Miroslav Melen, jsem se pěkně pohádal! Já mám jinak svědomí čisté. Prostě jsem chtěl zpívat.
Když prezident oznámil, že vám dá vyznamenání, jela sociálními sítěmi okamžitě známá fotografie, na níž máte rozepnutou košili, sedíte na mohutném bílém křesle a na vás spoře oděná holka. "To je teda umění," pálili vaši kritici. Co je tohle zvláštní foto vlastně zač?
To byla zpěvačka Petra Abraham. Když jsme točili její klip, vzal jsem jí z legrace do náručí, a někdo z týmu, už nevím kdo, tu momentku jen tak vyfotil a dal na sociální sítě. Což neměl. Bylo to od něho neprofesionální. To byla fotka, která byla z ateliéru, momentka, která se neměla dostat ven. Žádný umělecký záměr. Ale já nejsem naštvaný. Já to beru. Jsem s tím v pohodě. Tohle k showbyznysu patří.
Už existují fotomontáže, jak vám místo té holky sedí na klíně Zeman. Viděl jste je?
To je v pořádku, klidně do mě! Pořád lepší, když jste středem pozornosti, než když nikoho nezajímáte. Jak to říkal Frank Sinatra už kdysi novinářům: "Pište si, co chcete, dámy a pánové, ale hlavně nezkomolte moje jméno. Jmenuji se Frank Sinatra." Tak napište Michal David a je to OK.
* Proč nepije becherovku s prezidentem Zemanem?
* Jak reaguje na lavinu kritiky, která se na něj kvůli vyznamenání snesla?
* Uráží ho názory, že je "pouze" lidový zpěvák?
* Zpíval by dnes pro komunisty?
* Co říká na pohřeb Jana Kočky?
* A jak půjde oblečený na předávací ceremoniál?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY SI PŘEČTĚTE VE VELKÉM ROZHOVORU S MICHALEM DAVIDEM V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
