Akademický senát Univerzity Karlovy minulý týden prohlásil, že zastaví výuku, pokud si ministr zdravotnictví Tomáš Julínek prosadí svou představu o univerzitních nemocnicích. Senát odmítá, aby měla formu akciové společnosti, v níž bude mít univerzita menšinový podíl. Rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala situaci tak černě nevidí, postup ministerstva mu však také vadí.
Co říkáte na to poměrně ostré vyjádření akademického senátu?
Domnívám se, že kolegové v Praze nemysleli, že by přerušení výuky realizovali. Je to spíš výraz nespokojenosti a možná jakési bezmoci. Je to takové varování: "Pozor, mohly by být určité problémy, když nebude vyslyšen hlas univerzit."
Jde podle vás o mediální výkřik?
Ano, ale současně si myslím, že je na tom něco racionálního. Situace kolem transformace opravdu vyvolává přinejmenším řadu otázek.
Myslíte si, že vyjádření Univerzity Karlovy diskusi pomohlo? Zástupci ministerstva reagovali spíš tím, že se ještě více zatvrdili.
Jestli pomohlo, to nevím. Veřejné vystoupení jedné ze stran je vždy znamením selhání vyjednávání. Pokud univerzita dospěla k pocitu, že je takto zapotřebí konat, ministerstvo by možná místo zpochybňování role rektora nebo akademiků mohlo přemýšlet nad tím, zda dobře poslouchá argumenty. Ministr zdravotnictví v očích akademické veřejnosti ztrácí důvěryhodnost. A to může vést k situaci, že dialog mezi státem a univerzitami se může stát velmi obtížným.
Pražská univerzita požaduje hlavně to, aby univerzitní nemocnice nebyly akciové, ale aby šlo o svébytný typ neziskové instituce. Vidíte to stejně?
My jsme v Brně od začátku měli poněkud jinou pozici. Nám nejde na prvním místě o formu vlastnictví. Nám jde o to, aby univerzita měla rozhodující kompetence v oblastech vzdělání, výzkumu a personální politiky. Nakonec, když si vezmeme návrh veřejnoprávní instituce a velmi omezené a mnoha předpisy sešněrované akciové společnosti, není tam v řadě ohledů velký rozdíl.
Podle Univerzity Karlovy není ve "skořápce" akciovky možné zajistit, aby univerzita měla ty kompetence, které chce. Umíte si představit, že by to šlo? 
Umíme, jakkoliv nepopíráme, že to je asi těžší. Původně jsme chtěli mít většinový podíl. To by nám dalo jistotu a stát by neztratil nad majetkem kontrolu, protože by akcie vlastnila nezávislá veřejnoprávní instituce, která může být efektivnější než úředníci. My totiž hospodařit docela dobře umíme. Když stát říká ne, tak musíme složitě konstruovat výjimky a formy toho, jak ošetřit naše kompetence. Jako příklad: dovedu si třeba představit model, že v případě managementu navrhuje personální obsazení stát a univerzita má právo veta, v případě přednosty kliniky je tomu třeba naopak. Podobných věcí je možné na konkrétních paragrafech připravit celou řadu.
Ministerstvo říká, vůle je. Máme věci, přes které vlak nejede, a cokoli chcete, upravíme. Daří se vám s nimi vyjednávat?
Ano i ne. Je pravda, že ministerstvo v řadě věcí ustupuje, ale nikdy to nejsou ty podstatné. Já jsem se dlouho snažil zastávat co nejkonstruktivnější pozici, ale v poslední době se mně zdá, že vůle rozumět požadavkům univerzit a jejich významu není dostatečná. Varovné jsou některé výroky o tom, že lékařský a zdravotnický výzkum není věc univerzit. To je velký omyl. Snaha ministerstva zdravotnictví vyvést zdravotnický výzkum z univerzit jde proti podstatě univerzit. Univerzita jako taková je definována tím, že realizuje vzdělávání i výzkum v bezprostřední souvislosti. Pokud by univerzita byla zbavena zdravotnického výzkumu, ztratí lékařské vzdělávání univerzitní charakter.
Kromě toho může předání kompetencí nad zdravotnickým výzkumem z univerzit do nemocnic ohrozit úspěšnost reformy výzkumu a inovaci, kterou zahájil premiér, a může významně poškodit možnosti univerzit uspět v evropských strukturálních fondech.
Ministerstvo říká, že se věda "dělá" na technických zařízeních nemocnice, a tudíž je legitimní požadovat, aby výzkum byl v její kompetenci.
To ale není možné. Hodnota a podstata výzkumu nespočívá v přístrojích, spočívá v know-how, které mají lidé díky spojení s univerzitou. Kdybych to chtěl přehnat, řekl bych, že ty granty dostanou lékaři, kteří mají před jménem a za jménem tituly - a ty získají díky působení na univerzitě.
| Kdo je rektor Petr Fiala |
| Třiačtyřicetiletý profesor Petr Fiala působí na Masarykově univerzitě v Brně od roku 1990 a jejím rektorem je od roku 2004. Jeho obory jsou historie a politologie, ve své vědecké činnosti se zaměřuje na srovnávací politologii, politické zprostředkování zájmů, výzkum politické dimenze náboženství a evropskou politiku. Je ženatý, má tři děti. |
Také si musíme uvědomit, že v části nemocnic pracují lidé, kteří jsou v doktorských studijních programech, jako doktorští studenti pobírají stipendium a v přímé souvislosti se svým doktorským studiem působí jako lékaři na klinikách. Jestli si začneme hrát na to, co kdo přináší, pak si myslím, že bude korektní, když my si budeme započítávat tyto lidi. Myslím si však, že bychom se měli bavit o penězích do budoucna, ne že budeme přepočítávat, který přístroj komu patří. Nemluvě o tom, že nepochybně část přístrojového vybavení stávajících fakultních nemocnic byla pořízena z prostředků získaných univerzitami.
Co by podle vás mělo do stávající verze zákona ještě přibýt?
Především musí být přímo v zákoně ošetřena naše kompetence v personálních otázkách a v oblasti vzdělávání. Univerzita musí být nositelem výzkumu, rozhodovat o jeho směrech. Musíme mít slovo v otázce struktury univerzitní nemocnice. Nesmí se stát, aby univerzita byla přehlasována při rozhodnutí třeba o zrušení specializované kliniky.
A to ještě není splněno? Ministr říkal i novinářům, že toto bude zákon garantovat blokační menšinou...
Podle mínění našich právníků, tak jak je to formulováno, to garance neposkytuje.
Pokud by se nemocnice změnily v akciové společnosti už na podzim, co budete dělat?
Považujeme za neakceptovatelné, že se tato transformace mimo chystaný zákon připravuje. Připadá nám to jako obcházení dohody s námi.
Ale když už se to děje, co budete dělat? Třeba pokud zákon nedopadne k vaší spokojenosti?
Zvažujeme různé varianty, kterých je celá řada. Já navíc nejsem příznivcem mediálních výkřiků a gest, když nevíme, jaký bude výsledek... Nemusíme ale uzavřít smlouvy s institucemi, u nichž by nám režim spolupráce nevyhovoval.
To znamená, že byste mohli učit na jiných pracovištích?
Budeme se snažit hledat takové řešení, které umožní vyučovat a připravovat lékaře a zdravotní personál. Budeme se snažit zajistit podmínky pro to, aby se učilo. Jestli to půjde, to v tuto chvíli nevím.
Foto: Masarykova univerzita, grafika: TÝDEN.CZ
