Pamatuje i císaře pána
Na Štědrý den oslavil 105. Na "Havlovy" boromejky nedá dopustit

Krásné 105. životní jubileum oslavil na Štědrý den bývalý soudce Zdeněk Žemlička. Popřát mu byla nejen TV Barrandov, ale i spousta příbuzných a známých. Pan Žemlička žije už půl roku v domě sv. Karla Boromejského v pražských Řepích. Svou vitalitou a pamětí překvapuje i mnohem mladší ročníky.

V domě, kde o nemocné pečují sestry boromejky, je na Štědrý den vše patřičně slavnostně nazdobeno. V pokoji Zdeňka Žemličky ještě o něco více. Vysoký věk, kterého se dožil, si pan Žemlička dobře uvědomuje. "Já jsem žil normální život, nijak zvlášť jsem necvičil, občas jsem si zakouřil nebo jsem popil piva," říká jubilant. Receptem na zdraví je podle něj optimismus se snahou brát věci v životě tak, jak přicházejí. "A s tím, aby to fungovalo v hlavě, to je jednoduché. Buď to tam máte, nebo ne," vylíčil televizi Barrandov Zdeněk Žemlička, který je věřící.

Až do sta let na tom byl i fyzicky velmi slušně, než musel na operaci s frakturou kyčelního kloubu. "Pan primář, který mě tehdy operoval, mi dnes také přišel popřát. Já měl tehdy tu smůlu, že jsem pak vystupoval z autobusu a blbě jsem spadl a měl jsem problémy i s druhou nohou," líčí pan Žemlička. Paměť mu slouží velice slušně a i dnes se naučí nové věci. Běžně například používá mobilní telefon nebo umí hodiny vyprávět historky z období první republiky. "Rád vypráví, jak recitoval básničku císaři Františku Josefovi," usmívá se jeho dcera Olga Květová. Jí je šedesát osm let a je už v důchodu. Původní profesí učitelka měla otce 16 let doma. "To bylo poté, co odešla maminka. Ač byla mladší než tatínek, zemřela během jednoho roku na rakovinu," pokrčí rameny paní Olga. Za otcem prý chodí téměř každý den.

Zdeněk Žemlička je rodákem z Pelhřimova. Jeho dědem byl známý tiskař Rudolf Rupp. On sám začínal v roce 1937 jako okresní soudce ve Vimperku s platem 1012 korun (plat dělníka v té době činil 600-900 korun). V padesátých letech byl rozhodnutím akčního výboru zbaven funkce soudce, propuštěn, následně vyhozen i z bytu a nucen odjet do Prahy k rodičům manželky. Po dobu dvou měsíců nepobíral plat a rok marně hledal uplatnění ve svém oboru. Díky přímluvě známých byl nakonec přijat do Národního podniku KOVOMAT, který sídlil na Václavském náměstí, a zde byl zaměstnán jako podnikový právník. Do důchodu nakonec odešel v roce 1988, tedy v 80 letech.

Jak už bylo řečeno, na minulost pan Žemlička vzpomíná rád. "Vánoce před sto lety, to už si nepamatuju, to jsem byl malinký. Ale pak to bylo skoro stejné jako dnes. Dnes je to samozřejmě honosnější, je tady jaksi více možností. Máme tady televizi, máme tady všechno. Tehdá byly jen svíčičky a koledy, možná pár drobností," vzpomíná jubilant. Při vyprávění sedí, občas se prý ještě projde. Rád si povídá s boromejkami, které ho ošetřují. Všechny si jeho vitalitu pochvalují. "Sestřičky tady v domově, ty darují sebe. Vykonávají všechny práce, je to obdivuhodné," vrací jim komplimenty Zdeněk Žemlička. Podobnou péči jako od boromejek, které v posledních dnech pečovaly například o exprezidenta Václava Havla, prý nezažil. Mladším lidem jubilant na závěr povídání doporučil, aby si více vážili zdraví, dokud ho mají.