Najít poslední listopadovou neděli na kterékoliv české návsi jedinou lidskou duši je nelehký úkol. Naštěstí ne úplně beznadějný. V obci Chříč se krátce po poledni před kulturákem srotila skoro celá vesnice. Důvod? Zbrusu nový altán, hřiště, pítko, ohniště. A taky guláš s pivem gratis. Na rozdíl od předvolebních veselic si ovšem zdejší lid občerstvení zdarma vrchovatě vysloužil - vlastní odvahou, rukama, vytrvalostí. Zde je příběh jejich společného díla.
Jmenují se Jakubíčkovi. Společně s několika přáteli před časem koupili jednu ze zdejších ruin - bývalý pivovar. Postupně jej opravují, v jedné ze zachovalejších částí bydlí, založili tady rodinu. V podkroví zřídili Muzeum každodennosti, na zahradě pořádají divadelní a hudební festivaly. Před půldruhým rokem dostali nápad: co kdybychom zkusili vyprovokovat debatu o tom, jak proměnit centrální prostranství ve vsi? Byl to úkol za všechny peníze: české návsi dostaly na frak skoro všude, ale ta chříčská by v katalogu těch nejvíce zprzněných jistě byla v první desítce. Jenomže jak zapůsobí nadšení manželské dvojice, která se sem nedávno přistěhovala z Prahy, na obyvatele obce s vysokou nezaměstnaností? Hrstka z nich sice každoročně "zajišťuje" stavění májky, pálení čarodějnic či rozsvěcení vánočního stromku, ale většina se do hromadnějších akcí nehrne. Jak zareagují nyní?
Chříč bývala odjakživa ryze česká obec, sídlo rozsáhlého panství s několika obchody, desítkami živností, velkou poštou, lihovarem, již zmíněným pivovarem a třemi hospodami. Na snímku z roku 1911 je vidět, že pod zámkem býval rybník. Na opačné straně, odkud fotograf pořizoval záběr, stával rozlehlý barokní hostinec. Tak to bylo po několik generací, přesněji do nástupu komunistů k moci. Nová vládnoucí garda fungující podniky zestátnila, potomci podnikatelů se odstěhovali, bytovky obsadili zaměstnanci JZD. Náves to odskákala v prvních letech normalizace: Chříč se stala střediskovou obcí, v rámci kampaně "venkov dohání město" bylo několik domů na návsi včetně hostince zbouráno a na jejich místě vyrostl kulturní dům. Rybník byl zasypán troskami z demolic, nahradilo jej asfaltové parkoviště a nevzhledný park s fontánou, stříbrnými smrky, tújemi a především se spoustou betonu.
Až potud nic neobvyklého, podobný děj se odehrával po celé zemi a Chříč neuchránila ani poněkud odlehlá poloha uprostřed křivoklátských lesů. Cosi unikátního se zde začalo rodit až minulý rok. Jakubíčkovi předestřeli svůj plán na oživení návsi starostovi, ten poněkud skepticky souhlasil, společně sepsali žádost o grant, poslali ho na adresu Nadace Via, úspěšně prošli výběrovým řízením. Letos v lednu se čtyřicet místních lidí poprvé sešlo u kulturáku, aby se na náves podívali novýma očima a vyjasnili si, co by se s ní dalo dělat. Nejvíce bodů získal altán, dětské hřiště a lavičky, zazněly i návrhy na obnovení rybníka, ale ty byly umlčeny techničtěji a ekonomičtěji zaměřenými hlasy. Přizvaná architektka zakomponovala odsouhlasená přání do návrhu, který za pár týdnů přijela do Chříče představit, o některé detaily se strhla ještě jedna debata. Na jaře se chříčští pustili do práce.
Bylo by zbytečné unavovat tady počtem brigádnických hodin nebo metráků zeminy. Slavnostní defilé si zaslouží zejména ti, kteří opakovaně přicházeli pomáhat. Snad nejnáročnější úkol ležel na Iloně Hartmanové: obíhat všechny sousedy a vysvětlovat jim, o co vlastně jde. "Reakce byly vesměs vstřícné. Každý dobře ví, že tady nemáme jediné místo, kde bychom se mohli scházet. Potkáváme se jenom v krámě nebo na úřadě," říká žena, která je současně zastupitelkou obce a také "předsedkyní výboru pro kulturu a práci s dětmi". Na starosti toho měla víc, mimo jiné úspěšně vyjednávala se sponzory: jedna z místních firem zapůjčila bagr i s bagristou, jiná přispěla výkopovými pracemi, další podnikatelé dodali dřevěné trámy, odpadkové koše, barvy a laky, sazenice a další zeleň, hasiči vyslali silné muže a myslivecké sdružení se postaralo o srnčí guláš pro brigádníky.
Minulou neděli byl "Křic plac", jak místní pojmenovali svou novou náves (na starých mapách je Chříč zmiňována jako Krzitz), slavnostně otevřen. Starosta se postavil pod střechu novotou zářícího altánku a od mikrofonu vyjmenoval všechny pomocníky. Připomněl rovněž, že kromě nadačního grantu (310 000 korun) přispěl ke zdárnému výsledku i finanční příspěvek obce (190 000 korun) a Plzeňského kraje (250 tisíc korun). Pak už se jedlo, pilo a tancovalo, náhodný návštěvník se mohl podivit jediné věci: proč se chříčští nescházejí v kulturním domě? Vysvětlení: společně se zámeckým areálem je majetkem společnosti Double Square, v níž jako jediná členka představenstva figuruje Daniela Kuchtová, bývalá manželka miliardáře Pavla Tykače (majitel společnosti Czech Coal). "Chystá se na konec světa," zní unisono v Chříči a na hlasu lidu něco bude: Kuchtová nechává do kulturáku navážet zásoby potravin a v nedaleké Ptyči buduje betonové podzemní monstrum, oficiálně "školící středisko Maják".
Podle toho, co se během letošního roku povedlo obyvatelům Chříče, to však na konec světa nevypadá.
|
Místo, kde žijeme Program Nadace VIA určený na obnovu či výstavbu zanedbaných či nevyužívaných veřejných prostranství. Je určen lidem, kteří se dají dohromady ve snaze vdechnout těmto koutům nový život a jsou ochotni se podílet na jejich proměně. Součástí grantu ve výši 310 tisíc korun jsou služby odborníků, kteří pomohou zorganizovat a vést jednání, vybrat architekta a dodavatele, ohlídat rozpočet, získat pro svůj nápad místní podnikatele, živnostníky, řemeslníky, radnici a média. V dosud posledním ročníku bylo uděleno pět grantů v celkové hodnotě 1 550 000 korun. Partnery jsou Nadace České spořitelny a společnost Net4Gas. |
Seriál Marka Šálka vychází každou středu
