Únavné politické aféry na chvíli vystřídal skandál z intelektuálních sfér. Nejslavnější český spisovatel Milan Kundera čelí podezření, že v padesátých letech udal agenta, který pracoval proti tehdejšímu komunistickému režimu.
Den poté, co zprávu přinesl týdeník Respekt, se vyrojila spousta spikleneckých teorií, proč se podezření objevilo právě teď, komu to slouží a tak podobně. Spisovatel sám po dlouhých desetiletích poprvé promluvil s novinářem a všechna obvinění popřel.
Okamžitě tu byly dva silné tábory: Kunderovi obránci a ti, kteří jeho tehdejší chování odsoudili. Postupně se začaly vršit logické a pádné argumenty, které spisovatelovo selhání podporovaly, ale i druhá strana nacházela dostatek domněnek, které obvinění zpochybňovaly. Nakonec se většina autorit shodla, že ať to bylo jakkoli, vnímání autorova díla to nezmění.
Stačilo pět dní, aby jedno bylo jasné: údajné Kunderovo udání zůstane nevysvětleno. Ti, kteří by to mohli potvrdit, už nejsou naživu, a pokud se neobjeví další dokumenty, nikdy se nedovíme, zda udavačem byl, nebo ne. Pravda bude záviset na přesvědčení. Mnozí říkají, že ani to nebude důležité. Faktem nicméně zůstane, že toto podezření se stane součastí autorova životopisu, byť epizodní. Imagologie je mocná, oběti si nevybírá a nikdo se před ní neschová. Čím jsem starší, cítím Kunderovu literaturu více jako hru, i když žertovnou. Paradoxům neunikne nikdo.
Hezký týden