Vážení a milí čtenáři!
Dnes to bude asi poprvé, kdy napíšu něco, co jsem nikdy nevěřil, že mohu. Totiž pochválit ministra financí Miroslava Kalouska. Ale vývoj ve vládní koalici kolem návrhu nového státního rozpočtu mi prostě nedá jinak.
Zásadně nesouhlasím se zvyšováním daní, protože nic nezabíjí ekonomiku tolik jako vysoké daně. Výkon vlády v dnešní době považuji za velmi slabý a její důvěryhodnost za nulovou. A metodu, kterou chce snižovat dluhy, za hloupou. Škrtat výdaje je sice nutné, ale to dokáže každý - i podprůměrný - manažer. Hlavním cílem mají být způsoby, jak zvýšit výkon ekonomiky.
Ale zpátky ke Kalouskovi. Je to sice technokrat moci a naprostý pragmatik, alespoň však dělá to, za co je placen. Ministr financí má totiž v popisu práce škrtat. Jenomže ve vládě není sám. Sedí tam dalších 15 lidí včetně premiéra. A kde jsou výsledky jejich práce? Ministr vlády totiž nemá být - slovy premiéra - pouhým provaděčem tupých účetních operací, ale především někým, kdo používá hlavu.
Dnes to vypadá tak, že předstoupí Kalousek, oznámí, jaký bude schodek, kolik kdo musí ušetřit, a ostatní se na něho vrhnou, že to nejde proto a proto. Možná mají pravdu, ale v jedné věci jsou přece zajedno. Dluh se snížit musí.
V každé zdravě fungující firmě to vypadá tak, že majitel rozhodne o tom, kolik hodlá vydělat, či - v horším případě - jakou celkovou ztrátu je ochoten akceptovat. A jím placení manažeři jsou od toho, aby přišli a řekli: Uděláme to takhle. Tohle ušetříme a tohle zavedeme, protože na tom vyděláme tolik a tolik. A tak spolu jednají až do chvíle, kdy splní přání majitele. Nebo je prostě majitel propustí.
Kde jsou nyní návrhy ministrů, co sami od sebe, ne na příkaz Kalouska, ušetří? Kde jsou návrhy, co udělají, aby stát více získal? Kde jsou slova ministra dopravy, který řekne nepopulární, ale potřebnou větu: Dálnic máme dost, teď je budeme nějakou chvíli dobře opravovat a nové začneme stavět, až to budeme umět efektivněji a až na to budeme mít. Kde je ministr zdravotnictví, který řekne konečně pravdu: Nemocnic je zbytečně moc, některé zrušíme či prodáme. Kde je ministr školství, který řekne: Tolik a tolik procent škol je špatných a k ničemu, takže jim přestaneme platit. Kde je ministr obrany, který místo zatloukání několikasetmilionového průšvihu jménem ProMoPro řekne: Tahle výzbroj je pro nás zbytečná. Kde je ministr průmyslu, který představí konkrétní plán na oživení ekonomiky. A tak dále a tak dále.
Oni tam pánové a dáma (na její obranu: je tam jen chvilku) sedí, čekají, hádají se mezi sebou a věcně se dokážou přít maximálně o výši daní. To je na vládu slabý, velmi slabý výkon. Ve zdravé firmě by již nepracovali.
Hezký týden!
