V Brně začíná volební sjezd zelených. Strany, která samu sebe zklamala, ničí. (Poslední) bitva vzplála.
Zatím se do čela hlásí tři muži. Ondřej Liška, který zelené převzal po Martinu Bursíkovi, když silně proevropská SZ katastrofálně projela eurovolby (získala 2,06 procenta hlasů). Dál Matěj Stropnický - novinář a zastupitel v Praze 3. A ještě bývalý předseda pardubických zelených Jan Linhart. Ti první dva jistě mají šanci.
Liška reprezentuje "normalizovanou" Stranu zelených, pokračuje v cestě Bursíkově. Podporuje dnes s ODS a ČSSD úřednickou vládu, dokonce do ní umístil svého ministra Michaela Kocába. Proč úředníky podporuje? Aby to nebyla velká koalice. (A přece je.) Liška je rozumný, ochoten hledat kompromisy, normální, slušný politik. Uvažuje v širším než zeleném kontextu. Na radikální zelené, echt zelené, je až moc normální, moc kooperativní, málo vzdorovitý, málo křiklavě zelený.
Mnohem víc se zelená věčně rozhněvaný Matěj Stropnický. Zatímco Liška vypadá jako "člen kabinetu", Stropnický jako by právě s praporem slézal z barikád nebo se vracel z ostré protivládní demonstrace, při níž vzduchem svištěly dlažební kostky. Zhruba řečeno: Liška je PRO-typ, Stropnický PROTI-typ, ať už to znamená cokoli.
Co Liškovi vyčítá? Hlavně "kompromisnictví ve vládě minulé i současné", jež prý zelené vyprazdňuje. Vládu Topolánkovu považuje za "asociální" a samo sebou jí taky vyčítá, že stála na přeběhlících, na korupci. A dál: "V zeleném hnutí není běžné podílet se na prosazování zbrojních projektů, privatizacích veřejného sektoru ve zdravotnictví, školství či kultuře," řekl Právu. Pod Bursíkem i Liškou se mu nelíbilo a nelíbí, že jeho strana jde moc doprava.
V zásadě jde o spor, který zelené dlouho rozděluje: podílet se na moci, nebo ne? Mnozí tvrdí, že Bursík neměl lézt do Topolánkových vlád, že SZ měla coby čerstvá sněmovní strana zůstat v opozici a jet si svá témata.
Dnes, zdá se, je ta otázka vyřešena. Preference zelených se pohybují dlouho pod pěti procenty. Nelákají ani své typické voliče, mladé lidi. Ti jim zazlívají pobývání ve vládě s Jiřím Čunkem, americký radar, rozplizlost.
Liška je slušný průměr, voliče ze židlí, od televize, nezvedne. Uvědomuje si, že politika není guerilla, nýbrž věčné dohadování a vyrábění kompromisů. Stropnický by asi znamenal oživení, ale vůbec není jisté, že by stranu vytáhl nad pět procent; pro mnoho českých usazenin by byl něco jako čili paprička utřená s česnekem, solí a pepřem nalačno.
ČTĚTE TAKÉ: Začíná sjezd zelených. Hledá se nový předseda
Zelení nezvou na sjezd šéfy stran, velvyslance ano
Jedno je však jisté: tahle země zelené potřebuje. A stejně jisté je, že sjezd bude hustý, bude to bitva. Žádná selanka, jakou předvedli Kalouskem prefabrikovaní topáci. A to je zas sympatické.
Foto: Lucie Pařízková
