Poslední lednový den roku 1943 se německý polní maršál Friedrich Paulus vzdal sovětské přesile. Legendární bitva u Stalingradu skončila. Na straně wehrmachtu válčili rovněž Češi.
Hlučínsko je rázovitý region mezi Ostravou a Opavou a pochází odtud i řada mých příbuzných. Oblast měla spletitou historii, plných 178 let patřila k Prusku a k Německu (1742 až 1920) a po krátké československé anabázi byla roku 1938 připojena opět k Německu jako takzvaný Altreich. Hlučínsko se tedy nestalo součástí Sudetské župy, nýbrž bylo začleněno přímo do Hitlerovy říše.
Hlučínský lid český
Po druhé světové válce uchránil obyvatele Hlučínska před násilným odsunem slovanský původ a skutečnost, že i za Němců se ve většině rodin mluvilo česky, respektive místním nářečím. Při 37. schůzi prozatímního Národního shromáždění v roce 1947 padla na obranu Hlučíňáků mimo jiné také tato slova: "Lid Hlučínska je součástí českého národa. Mnohaletou iredentistickou propagandou byl však hlučínský lid českému národnímu uvědomění značně odcizen. Proto také vláda, vědoma si této situace, učinila zvláštní výjimku. Hlučínskému lidu byla dána možnost probuditi se k českému národnímu vědomí."
Za války totiž museli zdejší muži navléknout uniformu wehrmachtu. A především ruské tažení velká část z nich nepřežila, což dokazují pomníčky obětem, které dnes stojí v každé obci na Hlučínsku.
Dvě odškodnění
Demokratické Německo se za vinu šíleného diktátora Adolfa Hitlera poctivě kálo a pozůstalým po obětech posílalo rentu, kterou komunisté měnili Hlučíňákům za bony. Vdovám či dětem padlých i vážně zraněných od Moskvy, Kursku či Stalingradu se tak dostalo zadostiučinění. A po roce 1989 přišlo další odškodnění. Obyvatelé Hlučínska si mohli požádat o německé občanství.
Spolkový zákon o státní příslušnosti je totiž zákonem pokrevním. Němcem je podle něj ten, jehož předkové po mužské linii, maximálně dvě generace zpět, jsou Němci. Pro žadatele z Hlučínska to znamená, zda oni sami či jejich předkové získali německé občanství za druhé světové války. A na Hlučínsku byli za války prohlášeni za Němce všichni.
V dnešní praxi mají i osmnáctiletí obyvatelé oblasti právo na německý pas. Stačí, když se jejich děda narodil třeba roku 1940 v Hlučíně, Kravařích, Štěpánkovicích či jinde na Hlučínsku. Kdo dnes na Hlučínsku vlastní vedle českého pasu i pas německý, to české úřady nikterak neevidují. Jen se odhaduje, že nejméně polovina obyvatel tohoto regionu už německé občanství získala.
Když má poražený navrch
Mám kamaráda, jehož děda padl roku 1942 ve stalingradském kotli. Díky německému pasu dnes nemusí při cestě do Kanady poníženě žádat o vízum a v Německu či Rakousku může pracovat bez omezení, jaká platí pro ostatní obyvatele Česka.
Ve stalingradské bitvě zahynulo na 80 tisíc vojáků wehrmachtu a dalších asi 100 tisíc padlo do zajetí, když se 31. ledna 1943 vzdala vojska polního maršála Pauluse. Prohra u Stalingradu byla počátkem konce Hitlerovy říše, ovšem dějiny jsou plné paradoxů. Vnuk padlého vojína Svobodovy armády od Dukly či Sokolova totiž dnes nemá pražádné výhody. A když chce letět do Kanady, musí pěkně před vrata kanadské ambasády. To vnuk padlého vojáka wehrmachtu z Hlučína může do Toronta odletět okamžitě. Historie je někdy zvláštní učitelkou. I poražený může být nakonec vítězem.
