Kanály kvůli příjezdu Obamy nezavařujeme, říká Kvíčala

Sedmým rokem stojí Lubomír Kvíčala v čele policejního útvaru, který má na starosti bezpečí významných osobností. Za tu dobu zodpovídal za ochranu při brněnském setkání patnácti prezidentů či během návštěvy bývalého amerického prezidenta George Bushe před dvěma roky. Nyní jeho podřízené čeká zřejmě nejnáročnější mise: ohlídat nového prezidenta USA Baracka Obamu při pobytu v Praze.

Jak velká zodpovědnost zůstane na české straně při střežení Obamy v Praze? Říká se, že Američané si do toho moc mluvit nenechají.
Přijede s ním samozřejmě celý ochranný tým. My s nimi budeme velice úzce spolupracovat. Naši lidé budou říkat, kam se jde, jaké je tam prostředí, budou průvodci, Američanům totiž chybí místní znalost.

Kolik ochránců bude do "operace muž číslo jedna" zapojeno?
Osobní ochránce je vždy jen jeden na osobu. Pak jsou doprovodní ochránci, kteří se pohybují okolo, a pak jsou ještě epizodičtí ochránci, kteří se pohybují už předem v prostředí, do kterého se jde. Celkově jich můžou být desítky.

A z kolika lidí jste vybírali bodyguarda přímo pro Obamu?
Myslím, že tak z osmi kandidátů.

Jaká byla kritéria výběru? V čem jsou lepší než ti ostatní?
Není to tak, že by jedni byli kvalifikovanější než druzí. Evidujeme zhruba sto osobních ochránců a všichni jsou stejně dobří. Čtyřicet z nich je trvale přiděleno k ústavním činitelům. Proto jsem vybíral z tak úzkého okruhu. Co se týče kritérií, sáhli jsme přirozeně po bodyguardech, kteří mají větší zkušenosti a jsou velmi dobře jazykově vybaveni.

VŠE O NÁVŠTĚVĚ BARACKA OBAMY V PRAZE ČTĚTE ZDE

Ti vybraní už mají zkušenost s ochranou amerického prezidenta?
Nevím, jestli se někdo z týmu podílel přímo na ochraně prezidenta Bushe. Vzhledem k tomu, že slouží už dlouhou dobu, zřejmě se tehdy nějak angažovali. Jsou to lidé, kteří každý týden, když tady máme zahraniční delegace, takhle pracují.

Jak dlouho dopředu se osobní ochránci seznamují s programem?
Oni až tak program znát nepotřebují. Jejich práce je starat se o bezpečnost té osoby. Pomáhají jim ti doprovodní muži, kteří musí vědět, kudy se půjde, kde je nouzový východ či kde jsou toalety. Osobní ochránce se tedy nijak zvlášť nepřipravuje.

Co všechno musí pro fungování u útvaru zvládat?
Musí mít nejméně bakalářské vzdělání, sloužit šest let u policie, měl by ovládat nějaký cizí jazyk, musí zvládnout fyzickou přípravu, psychické testy, musí mít nějaké právní vědomí. Pak kandidáti absolvují týdenní soustředění, kde sledujeme jejich reakce na mimořádné události, když je ve dvě v noci vzbudíme a někam je pošleme. Z deseti vybereme zpravidla jednoho až dva, je tam veliká úmrtnost.

Stalo se někdy za vaší praxe, že by ochránci museli v praxi výrazně zasahovat?
K přímému ohrožení života chráněné osoby nedošlo. Jediný incident, který pamatuji, bylo hození rajčete na generálního tajemníka NATO. Tehdy tam akreditovaný novinář hodil po jednom z hostů rajče, naši chlapci hned udělali opatření a zadrželi ty novináře.

ČTĚTE TAKÉ: Praha za Obamy. Kam raději nechodit

Bude současná návštěva ještě větší cirkus než při summitu NATO?
Bude to podobné. Tehdy navíc byly protokolární záležitosti, bylo stanoveno kdy a v jakém pořadí jednotlivé delegace dorazí. To jsme nacvičovali dva dny, abychom to udělali bez chybičky.

To nyní odpadlo?
Ano, nyní se nic takového nechystá, každý přijede, jak je napadne. Nikdo je nebude vítat. Bude to normální nájezd. Hovoří se o Kongresovém centru, všechno jednání, já to ještě nemám potvrzené.

Jste nervózní?
Nepodceňuji to, ani si netroufám říct, že to bude jednoduché a že to zvládneme. S americkými tajnými službami to nikdy není snadné, protože mají svoje předpisy a ty se často liší od našich zákonných možností. Oni je navíc chtějí dodržovat.

Což znamená?
Že chtějí, abychom to dělali podle nich, a my konzultujeme, zda je to právně možné.

ČTĚTE TAKÉ: Policista, který chránil Bushe: Nasadil bych za něj život

Kde konkrétně se střetáváte?
Například chtějí uzavřít úplně ulice, do míst, kam dorazí prezident nebo bude bydlet. My jim vysvětlujeme, že některé uzavřít nejdou, rozhodně ne permanentně, že by nastal kolaps a že bychom nevyjeli.

Chtějí, aby přijížděl i po Nuselském mostě sám?
Třeba. Aby tam nebylo žádné ohrožení, aby nikdo nemohl jet v protisměru.

A co ještě musíte udělat? Co třeba zavařování kanálů?
To je taková krásná fáma. Zavařovat kanály? To se nikdy nedělalo. To je spíš žargon. Některé úseky se musí prohlédnout, kde jsou možnosti umístění výbušniny. Abychom měli jistotu, že už jsme někde byli, používáme plomby na kanály, dáme jako označení. Malým drátkem označíme místa, kde jsme byli. To děláme dva tři dny předem, to je to zavařování kanálů.

Co se týče dalších opatření, která se provádějí, co vás čeká?
Vždy se musí zvážit, co je reálné a možné. Dvě kolony a každá jela jiným směrem, tak si zacpeme ulice a pořádně se tam nedostaneme. Potřebujeme jednu průjezdnou trasu, abychom měli jistotu, že to uhlídáme. Někde je to v našich podmínkách nereálné, je-li konkrétní důvod, tak ale dvě kolony můžeme vytvořit. Nebo máme více stejných aut, kde veřejnost neví, v jakém autě chráněná osoba sedí.

Čeho vy sám se nejvíce obáváte?
Obávám se, že jakákoliv osoba může udělat nepředložený čin, který naši snahu zhatí. Ať už přiletí rajče, doufám, že to skončí u něj. Někdo si může chtít vyzkoušet házení botou, to jsou takové módní trendy, které se mění a jen těžko se jim dá zabránit. Jen složitě zujeme všechny hosty.

Foto: Tomáš Nosil, Robert Zlatohlávek a Reuters