Nepovedený porod
Odsouzená porodní asistentka si bude stěžovat i ve Štrasburku

Odvolací soud prý nevyslyšel námitky porodní asistentky Ivany Königsmarkové, čímž jí odepřel právo na obhajobu zaručené ústavou. A tak její advokáti připravují stížnost k ústavnímu soudu a jsou odhodlaní jít s případem až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Sama Königsmarková teď řeší, kde vezme bezmála tři miliony korun. Ty od ní požaduje zdravotní pojišťovna za péči o chlapce, který údajně na následky domácího porodu po 20 měsících strávených na přístrojích zemřel. "Asi půjdu na pracák," krčí rameny porodní asistentka.

"Když mě stát odsoudil a nemůžu si vydělávat, bude třeba, aby za mě platil alespoň zdravotní a sociální pojištění," říká pro on-line deník TÝDEN.CZ zlomená Königsmarková. Rozhovor poskytla spolu se svou právní zástupkyní Adélou Hořejší.

Kdy po vás může začít pojišťovna vymáhat léčebné výlohy ve výši 2,7 milionu korun?

I. K.: V podstatě kdykoli od nabytí právní moci. A pak bude záležet jen na benevolenci pojišťovny, jestli to bude chtít vyplatit jednorázově, nebo jestli mi umožní splátkový kalendář.

Když máte léčbu uhradit, což velice nestandardní, dostaly jste od pojišťovny podrobný výpis jednotlivých výloh?

A. H.: Ano, ten jsme dostaly, ale naše námitky soud nijak nezohlednil. Například pojišťovna účtuje za prvních 18 měsíců péče o chlapce přibližně 1,5 milionu a za následující dva měsíce něco přes jeden milion, což je zjevný nepoměr. Dále celková částka zahrnuje veškerou péči o chlapce, i takovou, která s poporodním stavem nijak nesouvisí, například komplikace v důsledku nesprávného krmení, infekce, jimiž se chlapec v nemocnici nakazil, a podobně.

Co budete teď dělat, když máte zákaz činnosti porodní asistentky na pět let?

A. H.: Asi půjdu na úřad práce. Když mě stát odsoudil a nemůžu si vydělávat, bude třeba, aby za mě platil alespoň zdravotní a sociální pojištění.

Od Nového roku to ale bude komplikovanější. Abyste měla nárok na podporu i po dvou měsících, budete muset vzít za vděk veřejně prospěšnými pracemi.

Co se dá dělat, já klidně měsíčně dvacet hodin veřejných prací odpracuji.

Přesto, na podporu máte nárok jen určitou dobu, ne neomezeně dlouho.

I. K.: Jsem v důchodovém věku, takže na konci příštího roku můžu jít do důchodu. Teď to nějak budu muset přečkat.

A. H.: Z tohoto hlediska je rozsudek likvidační.

I. K.: Těžko může někdo předpokládat, že si na úplném sklonku svého aktivního života budu dělat nějakou rekvalifikaci. A v životě jsem nedělala nic jiného, i když jako sekretářka bych se třeba někde uchytila, pracovat s počítačem umím.

Kde ty téměř tři miliony vezmete? Pomůže vám rodina?

I. K.: Jsem rozvedená, a přestože s bývalým manželem dobře vycházíme, tak on na tom není tak, aby mi takové peníze mohl poskytnout. A mám dvě dcery, které jsou dospělé, ale stále ještě studují, takže ty mi taky nepomůžou. A ani můj majetek nedá dohromady tolik, abych tu částku mohla zaplatit. A to vůbec nemluvím o tom, že by měl mít člověk nějakou rezervu na stáří.

Co tedy budete dělat?

I. K.: Nevím. Prostě nevím. Ani nemám žádný majetek, který by šel prodat...

Údajně byla vyhlášena sbírka lidí, kteří vás podporují. Kolik se vybralo?

A. H.: Asi 318 tisíc, ale ta byla na přesně vymezený účel - náklady řízení, náklady na zahraniční posudky a na odměnu za zastupování. A od ledna bude vyhlášená nová sbírka, která bude k obecnějším účelům, na podporu porodních asistentek.

Při odvolání podle vás nevzal soud na vědomí důkazy, které jste předložily. Jaké to byly?

A. H.: Prakticky všechny návrhy, tedy odborná vyjádření z oboru porodní asistence, porodnictví a neonatologie, medicínské statistiky, dále doporučené postupy při vedení porodu v domácnosti, pro resuscitaci byly zamítnuty. Soud přijal jen dva důkazy: mapku s dojezdovou vzdáleností do porodnice a standardy Světové zdravotnické organizace. Ty dokládaly, že postup paní Königsmarkové byl bezvadný, ovšem soud to nezohlednil. Soud se řídil výhradně doporučeními české gynekologicko-porodnické společnosti, které ovšem nejsou podložené žádnými výzkumy a se standardy WHO jsou často v přímém rozporu.

V čem například?

A. H.: České standardy mimo jiné uvádějí, že porod doma je non lege artis (postupy medicínsky neověřené, neodpovídají nejnovějším vědeckým poznatkům, jsou zastaralé nebo méně účinné - pozn. red.) a že při odtoku plodové vody je nutná hospitalizace. Vzhledem k tomu, že voda odteče při každém porodu, de facto říkají, že nelze rodit v domácnosti. Tím, že soud tyto postupy bez dalšího zkoumání přijal a označil jako jediné správné, prakticky veřejnosti sdělil, že porod doma je protizákonný, a přiznal porodnické společnosti, že může rozhodovat o naší privátní sféře. Což je nepřípustný zásah do základních práv a svobod jednotlivce.

Vaše výpověď a výpověď matky malého Anatola se rozcházely. V čem?

A. H.: Šlo především o rozsah informací poskytnutých jak rodičkou vůči paní Königsmarkové, tak paní Königsmarkovou směrem k rodičce. Rodička zatajila porodní asistentce stěžejní informace o průběhu těhotenství i porodu, což i u soudu přiznala (předchozí dva porody rodičky byly komplikované - pozn. red.). Kdyby ty informace paní Königsmarková měla, u porodu by neasistovala a to její klientka dobře věděla, i s ohledem na to, že sama na porodní asistentku studovala. Ale z předchozích porodů měla syndrom bílého pláště, do porodnice prostě nechtěla a paní Königsmarkovou tak zneužila.

Podle vás byly znalecké posudky zkreslené. Jakým způsobem?

A. H.: Posudky nepoukazují na konkrétní pochybení. Nevyplývá z nich, v jakém okamžiku k poruše zdraví dítěte došlo, jak konkrétně jinak měla paní Königsmarková postupovat. Neplyne z nich žádná příčinná souvislost mezi jednáním paní Königsmarkové a nepříznivým stavem dítěte. Pouze v zásadě obecně konstatují, že jednání bylo non lege artis, jak vyplývá z doporučení české porodnicko-gynekologické společnosti. Takový závěr nemůže, respektive neměl by v trestním řízení obstát jako podklad pro odsuzující rozsudek.

Některé posudky obžaloby prý ani nebyly pro podjatost vůbec posouzeny. Jak to bylo?

A. H.: První sérii posudků vypracovali lékaři, MUDr. Kantor a MUDr. Pilka, kteří seděli v komisi ministerstva zdravotnictví, která, zjednodušeně řečeno, na paní Königsmarkovou podala trestní oznámení. Tuto skutečnost se snažili aktivně skrýt, ze spisu byla vymazána jejich jména. Poté, co to soud zjistil, posudky nepřijal a nechal vypracovat nové, jejichž vyznění ovšem bylo identické. Jenže k případu se vyjadřovali gynekologové-porodníci, přestože porodní asistence je jiná odbornost. Jediný kvalifikovaný odborník, který je způsobilý danou situaci hodnotit, je porodní asistentka. V České republice ovšem není znalec v tomto oboru, v současnosti dokonce u nás není jediná samostatná porodní asistentka, která by měla příslušné podnikatelské oprávnění, neboť je stát svévolně odpírá udělit. Navrhovali jsme proto příslušné odborné vyjádření z Německa, ale bylo zamítnuto.

Žádný z předvolaných lékařů tedy nevystoupil ve váš prospěch?

A. H.: Jeden lékař předvolaný obžalobou u soudu řekl, že hypoxické dítě se nemusí projevit ani při nemocničním postupu a monitorování a k této situaci dochází i v porodnicích, což sám zažil. Soud jeho výpověď pominul.

I. K.: Nikde nebylo napsáno, že jsem něco zanedbala, nikde nebylo napsáno, že to a to je ten důvod, který zavinil stav dítěte po porodu. Nebyla mi prokázána vina ani zanedbání, přesto jsem byla odsouzena.

S jakými reakcemi jste se na veřejnosti v průběhu procesu setkávala?

I. K.: Musím říct, že jsem byla velmi překvapená, protože mi podporu vyjadřovali i lidé, kteří s domácími porody nesouhlasí, ale přesto cítí, že něco není v pořádku, že to je zmanipulovaná záležitost. Já sama jsem se setkala pouze s pozitivními reakcemi, i když samozřejmě třeba na internetových diskusích se objevily i jiné věci.

A jak to nesou vaši blízcí, rodina?

I. K: My žijeme hodně dohromady a tohle nás ještě více semklo.

Ubylo kvůli procesu zájemkyň o domácí porody?

I. K: Je to smutné, protože se mi samozřejmě ozývají ženy, které by chtěly rodit se mnou doma, nebo ženy, kterým jsem už u jednoho i dvou porodů asistovala a teď jsou znovu těhotné, a já jim tu péči poskytnout nemůžu. Ale celospolečensky počet domácích porodů stále spíše stoupá, i když nikterak dramaticky.

Takže myslíte že proces zájem o domácí porody neovlivnil?

I. K: Myslím, že to v podstatě nemělo žádný dopad. Ale může to mít dohru takovou, že bude docházet k neasistovaným porodům doma, tedy bez přítomnosti porodní asistentky. Navíc s novým zákonem o zdravotní péči budou mít porodní asistentky výrazně ztíženou situaci a bude jim hrozit pokuta až do jednoho milionu korun. Nová vyhláška totiž počítá s tím, že asistentky budou muset disponovat nemocničním vybavením, jinak nedostanou registrace, a budou-li asistovat u domácích porodů, budou poskytovat zdravotní péči nad rámec svého oprávnění. V tom vidím velký problém.

Stýská se vám po vaší práci? Jak to nesete, že jí teď nesmíte provozovat?

J.K: Je mi z toho smutno.

Jak budete dál postupovat? Podáte dovolání?

A. H.: Ano, a současně podáme i ústavní stížnost. Každý má ústavou zaručené právo na obhajobu, a to tím, že důkazy byly zamítnuty, bylo porušeno. Navíc máme za to, že v případu došlo i k dalším porušením práva na spravedlivý proces.

Jste připravené táhnout spor až k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku?

A. H.: Jsme připraveny udělat cokoli, co povede ke zproštění viny.