Dětský čin roku
Ondra zachránil život kamarádovi. Jako hrdina se necítí

Ondra zachránil život kamarádovi, Markéta každý den pečuje o svou ochrnutou babičku a Tomáš zabránil jedné dívce spáchat sebevraždu. To jsou jen některé příběhy hrdinů, kteří mají mnoho společného. Jednak jsou to všichni školáci a také se za hrdiny vlastně nepovažují. Činy, kterými oni pomohli nebo pomáhají ostatním, by byl podle nich schopen vykonat kdokoli z nás.

Skupina velmi odvážných a zodpovědných, ale přitom také neuvěřitelně skromných žáků základních škol či gymnázií ve věku od deseti do patnácti let se ve středu sešla v Praze na vyhlášení ocenění Dětský čin roku 2010, která založila a sponzoruje česká pobočka firmy Whirlpool.

Cenu za záchranu lidského života získal čtrnáctiletý Ondřej Severa z Kolína za to, že pomohl kamarádovi Jakubu Vápeníkovi, který při sjíždění kopce spadl z kola a utrpěl těžký otřes mozku. "Začal upadávat do bezvědomí a nemohl mluvit. Polil jsem ho vodou z lahve. Trochu ho to probralo," popisoval Ondra, jak vážně situace vypadala.

Hned proto zavolal záchranku. "Bylo mi ale jasné, že se jim to bude špatně hledat, takže jsem vyrazil přímo k silnici," dodal. Nejdřív se však ještě ujistil, že je kamarád ve stabilizované poloze. Na silnici pak náhodou narazil před příjezdem sanitky na policejní hlídku, kterou zastavil a také poprosil o pomoc.

"Nemyslím ale, že jsem nějaký hrdina. To samé by určitě udělal každý člověk, a někteří z nich nejspíš i líp než já," poznamenal. Jeho skromnost umocňuje, že se do soutěže nepřihlásil sám. Udělala to jeho spolužačka Magdalena Kubíčková z kolínské Základní školy Mnichovická. "Ondra nepropadl panice a dokázal, že se v podobných situacích umí zachovat správně. Nikdo ani nechce pomyslet, co by se stalo, kdyby Ondra na místě nebyl," zdůraznila.

Odvrácená sebevražda

I další oceněné děti ovšem dokázaly udělat věci, kterých by nebyl schopný mnohý dospělý. Třeba teprve jedenáctiletý Tomáš Gregor, který chodí na Základní školu v Domcích v Trutnově, dokázal zabránit jedné dívce v sebevraždě. "Na netu jsem narazil na jednu holku. Chvíli jsme si psali a skamarádili se," řekl.

Spřátelili se natolik, že se mu jednou ona dívka rozhodla napsat kromě běžných věcí něco jiného, vážného a nečekaného. "Svěřila se mi, že se chce zabít, že už neví, jak dál," vyprávěl Tomáš. Vyděsilo ho to tak, že nevěděl co říct. "Vypadlo ze mě jen, že vždycky je pro co žít."

Kamarádku mu ale pořád tvrdila, že ona už nemá, pro co by žila, a navíc dodala, že si našla na internetu skupinu lidí, kteří se také chtějí zabít a vzájemně se podporují. "Tak jsem se šíleně naštval, a napsal jí, že jsem to taky neměl lehký, když mi umřela máma. Táta se potom uzavřel do sebe, já se ze smutku přejídal, a ve škole se mi proto posmívají kvůli tloušťce, takže si nemůžu najít kamarády. Vynadal jsem jí do srabů, kteří se neumí poprat se životem," podotkl.

A to kupodivu zabralo. "Dnes už je to rok, co si píšeme. Ona mi říká bráško a já jí ségro, i když nejsme sourozenci. Bez ní bych byl zase zoufale sám," dodal Tomáš.

Nejen takové činy ale potřebují hodně odvahy. Velkou statečnost vyžaduje například vydat se za slabým voláním o pomoc, které před třemi lety v zimě uslyšela patnáctiletá Petra Zemanová, studentka gymnázia v Hradci Králové. Tehdy ještě chodila na základní školu, a právě na cestě do školy z odlehlého koutu vesnice, kde bydlí, zaslechla spolu se svým bráškou volání o pomoc. Šli za ním, a našli starší ženu, která upadla a zlomila si nohu. "Moc lidí tam v tu dobu nechodí, takže ta paní mohla i umrznout," řekla Petra.

V kategorii Pomoc v rodině si zase odnesla cenu za Dětský čin roku čtrnáctiletá Markéta Dardová ze Základní školy v Slavkově, která se každý den stará o svou babičku, jež je od Markétina narození ochrnutá na pravou polovinu těla. Brzy ráno vstává, aby mohla babičce vyměnit pleny, pomoci jí na záchod a obléknout ji. Podobné úkoly čekají Markétu také večer, ale přes to všechno má svou babičku ráda takovou, jaká je.

Další ocenění získali čtrnáctiletá Alena Mochťáková, která jako dobrovolnice doučuje děti v Centru sociálních služeb, patnáctiletý Adam Bečvář, který spolu s kamarády pomáhal osamělé staré paní, čtrnáctiletá Veronika Bayerová, která často a ráda zachraňuje opuštěná zvířata, a desetiletá Hana Zoubková se spolužáky ze ZŠ v Břeclavi, kteří se složili, aby zaplatili školu v přírodě kamarádovi, jehož rodiče na to neměli dost peněz.