Živé obrazy, v nichž studenti místy s dávkou recese ztvárnili některé události z moderních českých dějin, byly stěžejní částí programu dnešní manifestace na Alšově náměstí v Ostravě-Porubě. Okolo tisíce studentů pěti porubských gymnázií, kteří přišli společným průvodem po Hlavní třídě, si tak připomnělo nadcházející Den boje za svobodu a demokracii.
Učitel Jiří Hruška z Jazykového gymnázia Pavla Tigrida řekl novinářům, že zajišťovali organizaci a technické věci, ale celý program vytvořili sami studenti. "Poprvé jsme to vyzkoušeli loni a říkali jsme si, že by bylo krásné, kdyby se studenti mohli potkat a udělat si program sami. Takže hlavním cílem bylo nevstupovat jim příliš do toho, nechat jim prostor, aby si program sami vytvořili," řekl Hruška. I učitelé tak podle něj byli v lehkém očekávání, jak to celé dopadne.
Při loňské první společné akci pěti gymnázií vystupovali jednotliví studenti s tématy korespondujícími se zaměřením každé školy. Letos se organizátoři nechtěli opakovat, a proto vymysleli živé obrazy.
Studentka Amálie Kacířová zazpívala píseň Marty Kubišové Modlitba pro Martu. V první scénce z roku 1982 pak studenti podepisovali kondolenční listinu k úmrtí generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Leonida Iljiče Brežněva, přičemž jeden z nich zanechal na archu jméno Plastic People of the Universe. Pak například na 1. máje 1986 slavili vítězství nad radioaktivním mrakem z Černobylu nebo v listopadu 1989 jako dělníci pražského ČKD skandovali v odpověď tajemníkovi městského výboru KSČ Miroslavu Štěpánovi: "Nejsme děti!" Nechyběl projev Václava Havla na Letné ani cinkání klíči.
Hruška řekl, že akci chtěli koncipovat trošku v kontrapunktu k Cimrmanovým živým obrazům uváděným pod názvem Naše slavné prohry, proto v zadání uložili, ať jde o obrazy z nějakých vítězných chvil. "Že to bude Černobyl a vítězství nad radioaktivním spadem, jsme úplně nečekali. Na druhou stranu v diskusi se studenty vlastně vyplynulo, že i takové události se dají vnímat jako výhra, protože Ostrava a spojení s tím, že jsme čelili nejenom radioaktivnímu spadu v roce 86, ale i nejrůznějším jiným chemikáliím v ovzduší, tak to tady pořád se ještě táhne a mládež to svým způsobem ještě vnímá, že jsme takový černý kout republiky, nebo jsme jím byli," řekl učitel.
Student Jazykového gymnázia Pavla Tigrida Martin Kaštovský, který programem provázel i v něm vystupoval, řekl, že roli historické postavy si užil. "Já jsem představoval nějakého komunistického funkcionáře, možná vojáka, možná policistu, tam ta role není přesně vymezená. A do té role se mi vžilo tak zajímavě, bavily mě ty různé komunistické frky, plky," řekl student.
Při přípravě na roli se sešel s dějepisářem, který mu nadhazoval různé komunistické hlášky, ale také si pouštěl dobová videa. "My tím v rodině úplně žijeme, politika je téměř každodenní téma a řekl bych, že podobně to je na škole, především ve výuce dějepisu. Tam se to snažíme aktualizovat například k nynější válce na Ukrajině," řekl Kaštovský.
Hruška řekl, že manifestace byla nejvíce viditelným vrcholkem programu, ale spousta práce a aktivit se odehrála na školách už předtím. Zkoušeli už například vyučovat jako za minulého režimu, kdy se 15 minut ve třídě učilo jako za socialismu a pak se to dalších 30 minut rozebíralo.
"Velmi těžce se samozřejmě vyvolává emoce ve spojení s nějakou historickou událostí. Pro ně těch 35 let je opravdu už hodně daleko, takže dá se to dělat zážitkovým učením, a o to se snažíme, aby aspoň trošičku zjistili, jak některé věci v minulém režimu fungovaly. To je asi nějaká cesta, ale jinak se úplně přenést pocit lidí, kteří minulý režim zažili, nedá," řekl Hruška.
