Pohřebnictví
Pendlující nebožtíci. Síť spaloven se v Česku rozpadá
16.09.2018 09:30 Původní zpráva
Před rokem dosloužila jediná kremační pec v Karlovarském kraji, protože magistrát rezignoval na její údržbu. Nebožtíci teď kvůli kremaci podstupují sedmdesátikilometrovou cestu do sousedního kraje. Převážení zemřelých na velké vzdálenosti je kvůli rozpadající se síti spaloven běžné po celém Česku.
Když přišli ráno 30. srpna 2017 zaměstnanci k peci karlovarského krematoria na Růžovém vrchu, zjistili, že je rozbitá. Zatímco se přes noc rozehřívala k provozu, vyzdívané vložky se propálily a záhy odešla i elektronika. Dnes pec vypadá stejně jako v době svého skonu. Jen roh bývalého servisního okénka lemuje pavučina.
"My jsme jediné krematorium v republice bez krematoria," líčí absurdní situaci Irena Fořtová, energická majitelka pohřební služby a provozovatelka krematoria, která si budovu i s nefunkční pecí pronajímá od Karlových Varů. Loni se měla na peci provést generální oprava, jenomže k ní už nedošlo. "Město pořád otálelo a otálelo, až pec prostě odešla úplně," zlobí se Fořtová. Magistrát přitom dopředu varovala. Marně.
Obřady probíhají ve stále funkční smuteční síni v Karlových Varech, kde si později pozůstalí také vyzvedávají urny s popelem. Po ceremonii ovšem musí pohřební služba naložit těla do auta a odvézt k žehu do sedmdesát kilometrů vzdáleného krematoria Vysočanské zahrady v Hrušovanech u Chomutova v ústeckém regionu. Právě tam měli kapacity i ochotu sousedům po havárii vypomoci. Jinými slovy, nebožtíci bezmála z celého kraje se kvůli zpopelnění už rok vydávají na cestu tam a zase zpátky.
Letos na jaře se Karlovarští začali dozvídat, že se z nouzového řešení stávají se souhlasem magistrátu pravidelné, hromadné transporty zesnulých. A zvedla se vlna nevole.
Emoce a estetika
"To mě čeká taky. Říkala jsem svým dětem, že se naposledy svezu k Chomutovu," sděluje nám na své zahrádce těsně u zdi hřbitova pod nefunkčním krematoriem paní Jana Bělohlávková. "Že mi tady udělají obřad a potom mi toho člověka z rodiny někam odvezou, se mi nelíbí. A nejsem sama," dodává seniorka.
Město nefunkční krematorium obhajuje zejména s argumentem, že si prý obyvatelé nedalekého sídliště na Růžovém vrchu stěžovali. Ne na zápach, jak psala některá místní média, ale na "emoční vypětí" z blízkosti spalovny a "estetické hledisko". To tvrdí například Petr Kulhánek, primátor Karlových Varů. "Obyvatelé Růžového vrchu kvitovali s povděkem, že tam ta kremace už neprobíhá," vysvětluje a dodává, že ve městě 21. století nemá krematorium v zástavbě co dělat.
S tím paní Bělohlávková nesouhlasí. "My tu zahradu tady máme přes třicet let. Kdyby nám to vadilo, přece tu tak dlouho nebudeme odpočívat a pracovat," odmítá, že by cítila nějaké emoční vypětí. Ani my jsme žádného "s povděkem kvitujícího" obyvatele v okolí nepotkali. "Myslím, že jsou za tím nějaké finance, protože tohle je ostuda města, že má krematorium bez pece," shrnuje častý názor paní Gabriela Hynková, která si s vnučkou vyšla do parku s moderním dětským hřištěm, jež leží přímo za krematoriem.
Hromadné převozy
Podle primátora Kulhánka vedení města řešilo otázku životnosti místní kremační pece už od června 2016. Jenomže se nedokázalo rozhodnout, co s ní. Na stole tehdy byly tři varianty. Zařízení zhruba za pět milionů korun opravit, za dvanáct milionů pořídit nové nebo postavit úplně jiné krematorium někde mimo městskou zástavbu. Radní vybírali tak dlouho, až selhání pece vyřešilo problém za ně.
Ukázalo se totiž, že nouzová spolupráce s Vysočanskými zahradami v Hrušovanech na Chomutovsku funguje. "Tak jsme řekli: Dobře, nebudeme dávat dvanáct milionů do nové pece, protože tady máme funkční systém s externí službou," pochvaloval si ještě na konci srpna primátor. Rada města v dubnu rozhodla, že se z provizorních transportů nebožtíků stane dlouhodobé řešení.
O nové praxi se začali dozvídat lidé z celého kraje. Nelíbí se jim, že jejich blízcí podstupují posmrtné výpravy, protože magistrát krajského města na údržbu vlastního krematoria fakticky rezignoval. Navíc se ukázalo, že si za to pozůstalí ještě připlatí. Nejprve se výjezdy na Chomutovsko prodražily místním pohřebním službám. Pak ale na změnu situace zareagovali ve Vysočanských zahradách.
"Karlovy Vary regulovaly ceny žehů, i když krematorium pronajali soukromníkovi, paní Fořtové. Když jim selhala pec, na jejich regulované ceny jsme ze začátku v rámci výpomoci přistoupili," popisuje stav ze svého pohledu Michal Füleky, ředitel Vysočanských zahrad. "Když se ale na jaře rozhodlo, že se pec ve Varech kupovat nebude, nasadili jsme naše normální ceny. Přece se nebudeme dál omezovat regulacemi cizí radnice." Pozůstalým rázem trvale vzrostly náklady na pohřeb zhruba o tisíc korun. Pro těla si začali jezdit pracovníci pohřebních služeb z Chomutovska sami. Každý den se v Karlových Varech otáčí jeden nebo i více chladicích vozů a nebožtíky odvážejí hromadně. "Někdy jsou čtyři, někdy jich je osm... To je různé podle toho, kolik lidí zemře. A podle toho také přijede větší nebo menší vůz," popisuje Irena Fořtová praxi, jež místní obzvláště dráždí.
Byznys jako každý jiný
Udivující je, že si této díry ve svém úsporném řešení na karlovarském magistrátu nevšimli. "To mě velmi překvapuje, protože součástí tehdejší nabídky z Vysočanských zahrad, které měly zájem o provozování té služby, byla regulace ceny. Co mi teď říkáte, je pro mě věc nová, úplně mimo rámec dosavadních dohod," diví se primátor Kulhánek. Žádnou smlouvu ale s Vysočanskými zahradami nemá, po selhání pece se všechno dohadovalo na dobré slovo.
Jakkoli se zdá vývoj v Karlovarském kraji divoký, docela dobře odráží situaci v byznysu s kremacemi napříč celou republikou. Máme tu starou síť spádových městských krematorií, která obrostla zástavba, a některé radnice se jich snaží zbavit. Zároveň regulují ceny, nebo dokonce dotují provoz, opravy provádějí, až když je to nezbytné. "Některá krematoria zase města pronajala soukromníkům, kteří je vybydleli," popisuje stav Miroslav Hampl, spolumajitel pohřební služby z Hradce Králové, jenž se jako odborný konzultant podílel na přípravě novely zákona o pohřebnictví.
Na druhé straně tu jsou třeba právě Vysočanské zahrady. Ty se stavěly po revoluci, neustále investují do rozvoje, využívají dotací z Evropské unie a Hrušovanům vydělávají. "Máme dvě pece a chceme postavit třetí, kde bychom mohli spalovat i těla nadměrných velikostí. To tady v Česku chybí, budeme tak ještě atraktivnější," chlubí se svými plány Michal Füleky, šéf krematoria, do něhož jezdí spalovat nebožtíky i Němci.
Ve spletité síti krematorií běžně pendlují pohřební služby se zesnulými i na větší vzdálenosti, než je sedmdesát kilometrů z Varů do Hrušovan. Kam tělo zavezou, si vybírají podle cen a známostí. "Dokonce tu vznikla i situace, že se těla vozila z České Lípy až do Tábora," upozorňuje Hampl. Pohřební služby v tomto směru nebývají lokálními patrioty, na rozdíl od lidí, jejichž život se blíží ke konci.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.