Robert Neff Novák, který zavraždil manželku Irenu, se snažil zamést všechny stopy. Dokonce založil internetové stránky, na nichž po údajně zmizelé ženě pátral. Prohlédlo si je na šedesát tisíc lidí. Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové je stylizace do role oběti typická u pachatelů, kteří jsou násilní pouze v partnerském vztahu.
Proč se pachatel stylizuje do role oběti, která přišla o blízkou osobu? Je to typická reakce?
Lze předpokládat, že velkou roli zde mají situační okolnosti. Takováto vražda je zpravidla afektivní, není dlouhodobě připravovaná. I pro pachatele je překvapením. Pachatel se v prvním okamžiku snaží reagovat zejména tak, že zametá stopy a odvrací od sebe podezření. Pachatel vystupuje jako osoba, která utrpěla ztrátu tím, že přišla o blízkého partnera.
Jak dlouho může pachatel takovou roli hrát?
Tento způsob chování se snaží táhnout po určitou dobu. Pak ale může nastat zlom. Kolem pachatele se v průběhu vyšetřování svírá smyčka. Pachatel raději chladnou kalkulací dojde k tomu, že už nemá cenu předstírat a hrát tuto roli. A přizná se.
Existují i případy, kdy se pachatel rovnou přizná sám?
Ano, někdy se přiznává i sám. V někom se může zlomit svědomí - v jeho důsledku tu hru skončí. Nemůže v ní už pokračovat, nemá na to nervy.
A pokud předtím ještě mezi partnery docházelo k domácímu násilí?
Pokud jeden z partnerů dlouhodobě a systematicky ubližoval druhému, zahnal ho do role slabšího a oběti, tak to následné chování je také typickým vzorcem. Takto reaguje násilný partner na zavraždění partnera.
Má takovýto člověk obecně sklony k násilí?
Dal by se spíše označit za pachatele, který byl násilný pouze v partnerském vztahu. Říká se tomu family only.
Jaké jsou jiné reakce na podobnou situaci?
Někdy se může stát, že partner zaútočí, zavraždí, ale pak si sám sobě sáhne na život. Buďto spáchá sebevraždu nebo se o ni pokusí. Toto se děje spíše u labilnějších, emotivnějších lidí, kteří mají i blíže k určitým psychickým poruchám.
Foto: ČTK
