Zažil bití. Mučení elektrickým proudem. V padesátých letech totiž uvízl za zdmi obávaného uherskohradišťského kriminálu, kde ho vyslýchali komunističtí bachaři. Nedostal šanci vylíčit své paměti před soudem v kauze Aloise Grebeníčka. Jako svědek tak o výsleších promluvil alespoň ústy tvůrců filmu Klíček.
Viděl už jste film Klíček, který vypráví o praktikách bachařů v uherskohradišťské věznici?
Ano, viděl. A musím říct, že je to velmi dobře propracované a vystihnuté. Až na některé technické věci.
ČTĚTE VÍCE: Autoři zvou komunisty na film o bachaři Grebeníčkovi
Podařilo se tedy filmařům zachytit atmosféru a průběh výslechů?
Měl jsem k němu několik připomínek. V tom filmu jsou ti, co provádějí výslech, uniformovaní. Ve skutečnosti ale byli vždycky v civilu, neměli žádnou uniformu. Nebo jsem také říkal, že účinky mučení elektrikou vypadají trochu jinak než třeba bití. Když je člověk fyzicky bitý, působí to i na psychiku, svaly a všechno pracuje normálně. Ale při elektrice nepracuje normálně ani mozek, ani svaly, takže přílišné výkřiky a projevy bolesti jsou možná ve filmu zbytečně příliš zdůrazněné.
Jaká byla vaše role při natáčení?
Kromě mě tam byla také Anna Honová a ještě jeden účastník odboje. Společně jsme chodili po bývalé věznici a ukazovali jsme ty jednotlivé cely, samotky. Každý jsme vyprávěli svůj příběh, říkali jsme, co kde bylo. Ale přímo k natáčení jsem nebyl přizván.
Jaké to je, vracet se na místo, kde jste zažil drastické výslechy?
Už jsem z toho venku. Ve věznici už mě to naštěstí přešlo, takže tak už mi to nic nedělá. Ale mám-li mluvit o těch výsleších, tak to mně nervy zapracují.
Jedna z postav je inspirována panem Aloisem Grebeníčkem. Setkal jste se s ním při výsleších?
Ty drastické výslechy fungovaly tak, že jsem měl vždycky zavázané oči a vždy se konaly v noci, někdy trvaly i tři dny. Já jsem zažil tři takové drastické výslechy, byli tam vždy tři nebo čtyři vyslýchající, ale nemůžu přesně dosvědčit, kdo tam byl, jestli i pan Grebeníček. Nicméně pan Grebeníček je podepsaný pod mým výslechovým protokolem, v Uherském Hradišti působil v době, kdy jsem tam byl vězněn a navíc jiní spoluvězni tvrdili, že výslechy dělá. Ne všem totiž zavazovali u výslechu oči.
Syn Aloise Grebeníčka chystá vlastní bilanci kapitoly "Věznice v Uherském Hradišti". Přečtete si jeho studii?
Jistěže by mě to velmi zajímalo. Jestli si pan Grebeníček junior myslí, že udělá nějakou protiakci, tak to se na to těším.
Autoři snímku věří, že se jim uvedením filmu podaří sebrat hlasy komunistům v podzimních volbách. Může to na voliče zafungovat?
Snad. Jsem rád, že ten film ukáže, jaké to bylo. A přidám se k jakékoli akci, která bude ukazovat, co taková ideologie obnáší. Jakýkoli počin, který odrazuje od té ideologie, která rozleptala a zmanipulovala lidi a jejich myšlení, je správný. Jsem ochotný k takové věci přispět.
Vnímáte uvedení filmu jako malou satisfakci za to, že téměř nikdo nebyl za zločiny potrestán?
Jak jsem řekl, je dobře, že takový film vznikl. Ale to, že nebyl nikdo potrestán, je zarážející. Divím se, že politické strany nedokážou vytvořit zákon, aby byli potrestáni ti komunisti, kteří byli činní. Přeci za to musí nést odpovědnost. Jenže tady se udělala tlustá čára. Spravedlnost není, je mnoho soudců, kteří jsou zvláštně zaměření. Je škoda, že ten soud s panem Grebeníčkem neproběhl. Vždycky jsem říkal, že když se nechce dostavit k soudu, je to ze zbabělosti a proto, že se něčeho dopustil a nechce se setkat s tím, koho vyslýchal. Teď už ale verdikt vinen padnout nemůže.
| Začalo to ve skautu |
Za svůj život se postavil dvěma totalitním režimům. V dobách protektorátu pomáhal Pavel Hubačka svému bratrovi, který se angažoval v protinacistickém odboji. Po osvobození se rodák z Dolních Bojanovic zase dostal do křížku s komunisty. Po osvobození se totiž stal náčelníkem Orla a vedl také místní skautský kroužek Junák. Když komunisti začali úřadovat a zabírat spolku majetek, založil se skauty odboj. Nejprve jen roznášeli letáky a dělali naschvály důstojníkům Státní bezpečnosti. Pak se ale rozhodli pro větší akci: unést na Západ příslušníka bezpečnosti Aloise Dyčku. Jenže to nevyšlo. A po nezdaru začalo zatýkání a následoval soudní proces v Hodoníně. Hubačka, ač se pokusu unést Dyčku přímo neúčastnil, dostal za shromažďování zbraní a napomáhání přechodu přes státní hranice třicet let žaláře. Odseděl si téměř patnáct roků, z nichž většinu strávil v jáchymovských uranových dolech. Na tři měsíce se ale podíval i do hradišťského kriminálu, kde mu při výsleších pouštěli do těla elektřinu. |
Foto: archiv TÝDNE
