Pravice krade, levice je rozhazovačná. Ale když se sejdeme na půl cesty, může z toho něco být. Glosuje exministr kultury poslanec Vítězslav Jandák politiku v Česku. A už myslí na dobu po volbách. Možná opět usedne do křesla ministra a možná resort kultury čekají velké a nečekané změny, naznačil v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Jaké to bude po volbách, dohodnete se s KSČM?
Představte si, o tom nikdo u nás, v ČSSD, nemluví! Jen novináři to stále opakují. Jiří Paroubek oproti jiným, nebyl nikdy členem KSČM a tady se stále někdo snaží z něj úmyslně udělat partnera komunistů. Ti asi za chvíli začnou být svatý, ničeho se nedopouštějí, nic nerozhodují. KSČM bude hrát dál roli odstrkovaných a mezitím umřou generace, které si jejich dobu pamatují. Je to jako Německo dvacet let po válce. Myslím, že reálná je menšinová vláda. A jako v jiných státech jednat napříč stranami o podpoře pro ten který zákon.
Máte našlápnuto být znovu ministr kultury. Co jste minule nestihl?
Snažil jsem se věci nastartovat. Byl jsem první ministr, který začal výběrová řízení vypisovat na internetu, aby byla nejvíc průhledná. Udělal jsem personální audit. Do výběrových řízení jsem bral i lidi z ODS nebo KDU-ČSL, snažil jsem se o objektivitu. A také jsem jako první ministr vedl úřad podle genderových pravidel. Ze čtyř náměstků jsem měl dvě ženy a dva muže.
ČTĚTE TAKÉ: Jandák chce naučit úředníky česky. Chystá na to zákon
Slyšela jsem, že chcete podporovat například country kapely. Kde vezmete peníze?
Vy myslíte ten rozhovor v televizi...
Ano, říkal jste, že pošlete peníze kapelám a médiím. Ale jen na vážnou hudbu, country, ale ne na bigbít a bulvár...
Bulvár a bigbít, to jsem ujel. Omlouvám se všem bigbíťákům. Ale já jsem countryman a miluju vážnou muziku. Lou Fanánek Hagen je můj kamarád, taky jsem mu poslal sud piva a pozdrav a může se těšit na další. Já jsem podporoval jako ministr i bigbít.
Jenže kde je vzít?
Peníze nejsou v celé zemi, ale já plánuji, že ministerstvo je může najít analýzou v oblasti smluv. Troufne si někdo říct, že jsou všechny smlouvy absolutně košer a výhodné pro stát? Já jsem si jistý, že těch 130 milionů korun, které schází například na financování Státní opery, se dá získat uvnitř úřadu. Smlouvy, které nejsou v pořádku, se vypoví.
A další miliony?
Ušetřit se dá taky tím, že se ministerstvo sesadí do jedné budovy. Je provokativní sedět v Nosticově paláci. Je to nejkrásnější budova a je naprosto nevhodná k tomu, aby v ní bylo ministerstvo kultury. Zvlášť když část úředníků sedí tam, část jinde. Když jsem byl ministr, tak bylo běžné, že mi náměstek řekl: Sedám na tramvaj a jedu za vámi. Ale tak to vážně bylo. Jenže jako ministr potřebujete mluvit s náměstky hned. Nechci stavět nové ministerstvo. Ale požádal bych dislokační komisi vlády, aby našla vhodnou budovu a do ní bych celé ministerstvo sestěhoval. Musí být funkční, jednoduché, ne nabubřelé. Nosticův palác bych zpřístupnil veřejnosti. Jsou tam nádherné věci, které by mohly sloužit všem a všichni by je mohli vidět.
Nepropustil byste ani jednoho úředníka?
Změnil bych systém. Tady stále funguje rakousko-uherský byrokratický systém na všech úřadech, nejen na ministerstvu kultury. Mně připadá lepší model anglosaský. Jeden příklad: Přišel jsem například coby ministr na odbor a řekl: tento materiál předejte na druhý odbor. A můj druhý náměstek vykřikl: To nemůžete! Nechápal jsem proč, když je to dva metry. Jenže ten papír musí jít v zavedeném systému po vertikále k jednomu úředníkovi, pak horizontálně k dalšímu a pak do dveří, kam měl přijít. Místo dvou minut putuje čtrnáct dnů. Takový je ale daný postup. Já jsem přišel na úřad z podnikání a hned mě z toho chlapce pěkně vyvedli. Státní správa by se měla zjednodušit.
Co když vás zruší? ČSSD chce ministerstvo sportu, lidovci rodiny...
Ano, možná se zjistí, že nakonec ministerstvo kultury nebude potřeba vůbec.
ČTĚTE TAKÉ: Paroubek nechce komunisty ve vládě, jejich podporu ano
Počkejte, vy jste stínový ministr a říkáte: klidně mi ten úřad zrušte?
Dovedu si to představit. Mnoho zemí takové ministerstvo nemá, jeho položky by se daly navěsit do jiných kapitol rozpočtu. Ale na druhou stranu, země s takovou tradicí by jej měla mít. Je otázka, jestli potřebujeme ministerstvo pro místní rozvoj nebo ministerstvo školství. Ministr kultury není od toho, aby říkal: to je krásné, nádherné. Ale především spravuje peníze. Já jsem o sobě říkal, že jsem ministr 10 milionů lidí.
Mluvíte o svých vizích s Jiřím Paroubkem?
Ne. U nás to není tak, že o každé své myšlence musíme mluvit s Paroubkem. To bych opravdu rád dodal. Není vždy potřeba velké slovo velkého vůdce Jirky. A on se tak ani nechová. Je to hodnej chlap, to se o něm nepíše. O mně se už ví skoro všechno.
PSALI JSME: "Politické" pohádky zmizí před volbami z programů ČT
A co se neví?
Že jsem nostalgik a mám vztah ke středověku, a ne k minulému režimu. Že mám rád Tři mušketýry. A kdybych si měl vybrat, byl bych d'Artagnanem, protože se tak cítím. Ale dneska jsem už spíš Athos švihnutý Aramisem. A vidíte: Myslím si, že se úsměv vytratil z této země! Já bych možná navrhl uzákonit úsměv v politice. Tím dáváte protivníkovi na vědomí, že není nepřítel, ale soupeř. My se všichni perem a to je špatně.
Foto: Lucie Pařízková, Robert Sedmík, Jan Zatorsky
