Budoucnost Česka
V čem se liší předvolební průzkumy a jak ovlivňují voliče?

Blíží se sněmovní volby a různé agentury zveřejňují své odhady, které politické subjekty se do dolní komory parlamentu nakonec dostanou. Existují různé druhy průzkumů a každý z nich vypovídá o něčem jiném. Jak se například liší stranické preference od volebního modelu? Kdy jsou do výsledků zahrnuty pouze odpovědi rozhodnutých voličů a v jakém případě se naopak započítávají také hlasy respondentů, kteří nevědí, zda půjdou k volbám? Jak nás volební průzkumy ovlivňují a podle čeho se nakonec průměrný volič rozhoduje?

Na otázky on-line deníku TÝDEN.CZ odpovídali Martin Joachymstál, konzultant v oblasti kontinuální komunikace, politického marketingu a public relations, Vladimír Hanáček, politolog a člen KDU-ČSL a Jan Kulhánek, psycholog z Psychologického centra Psychoterapie Anděl v Praze.

Podle Joachymstála průzkumy odráží především nálady. Pro zjištění skutečného stavu a dlouhodobých trendů radí sledovat časovou osu a jako příklad uvádí červnový propad sociální demokracie, jež u některých agentur spadla na deset procent. Realitu voličské základny to však neodráželo.

Volebním kalkulačkám nepřikládá Joachymstál žádný význam v rozhodování. "Slouží spíše k potvrzení vlastního názoru a volební preference. Těžko si představit, že by někdo změnil hlas na základě výsledku. To si spíš spustí kalkulačku znovu a odpoví jinak."

Přečíst si volební program je podle některých lidí ten nejlepší způsob, jak zjistit, která strana nejvíce hájí jejich zájmy. Marketingový konzultant Joachymstál k tomu podotýká: "Řada lidí tvrdí, že programy čtou, ale reálně to je maximálně patnáct až dvacet procent voličů, kteří tvoří jádro. Pro ty ostatní jsou stěžejní debaty, hesla na billboardech, příspěvky na webu a sociálních sítích. Značná část ´nerozhodnutých´ voličů se rozhoduje až v posledních dnech nebo až ve volební místnosti."

Předvolební průzkumy bývají někdy napadány kvůli velikosti vzorku či podjatosti, Joachymstál ale má za to, že se tak děje neprávem. Děje se tak prý spíše u lidí z nižšího sociální prostředí a s nižším vzděláním. "(Průzkumy) přesto mají svůj význam a mohou ovlivnit voliče. Zejména v případě stran pohybujících se na pětiprocentní hranici. Tam průzkumy mohou straně pomoci k mobilizaci," míní Joachymstál.

Strach před zařazením do škatulky

Jak tedy vznikají omyly ohledně interpretace průzkumů? K omylům dochází kvůli mylnému očekávání, že průzkum bude přesně odrážet výsledek voleb. "To je stejné, jako kdybych na základě posledního průzkumu tvrdil, že Piráti uspějí. To je nesmysl. Jednak k tomu nemám data, jednak nemůžu věštit z křišťálové koule," tvrdí konzultant. Druhým faktorem, který může za odchylky, je podle něj "neochota voličů přiznat svou preferenci, třeba ze strachu před zařazením do nějaké škatulky".

Potvrdí vliv internetu jeho nepsaný "král" Dominik Feri, který kandiduje z posledního místa kandidátky? Joachymstál upozorňuje, že v případě sociálních sítí se lajk nerovná hlasu a dodává, že u mladých lidí je vysoký až alarmující nezájem o politiku a věci veřejné. "To je pro Feriho problém, se kterým musí bojovat. Nadějí mohou být pražští prvovoliči, ke kterým má generačně blízko. Ti si zároveň chtějí volební právo poprvé vyzkoušet. V následujících volbách se většina z nich k urnám nejspíš nevrátí. Proto Feri teď svou komunikaci směřuje i mimo on-line svět," říká Martin Joachymstál.

"Výsledek voleb jako takový nelze podle předvolebních průzkumů předpovídat. Vždy existuje určité procento lidí, kteří jsou nerozhodnutí. Ty můžete do průzkumu zahrnout, ale jejich potenciální volební chování není s určitostí potvrditelné," míní Hanáček.

"Ve stranických preferencích odpovídají i lidé, kteří proklamují, že k volbám nepůjdou, a vede to například k tomu, že strany, které mají tradičně nad pět procent, se v těchto průzkumech umístí pod touto hranicí. Množství respondentů ve vztahu k volební účasti je nadreprezentované."

Do voličských preferencí se počítají i nerozhodnutí lidé. Člověk zde volí pouze jednu stranu. Jde o přibližný obraz, jakým způsobem se voličské nálady vyvíjejí. Pokud člověk označí nějakou stranu, ještě to neznamená, že ji nakonec bude volit.

Psychologický efekt průzkumů

U volebního modelu se počítají pouze respondenti, kteří jsou pevně rozhodnuti. "Některé strany jsou ve volebním modelu tradičně nadreprezentovány, například ANO, naopak některé pravicové strany, jejichž potenciální voliči jsou bezprizorní, jsou podreprezentované, týká se to ale i alternativních stran kolem pěti procent, jako jsou Piráti či STAN a podobných," míní Vladimír Hanáček.

Funkce průzkumů z hlediska psychologického efektu na voliče je podle politologa Hanáčka zásadní. Pokud se ve volebních modech nějaká strana dlouhodobě pohybuje pod pěti procenty, tak má volič logicky tendenci ji nevolit, aby nevyhodil hlas. "Funkce průzkumů je podle mě taková, že ukazují trendy, jak se situace vyvíjí. Pokud má strana dlouhodobě nad pět procent, volič nemá problém ji volit," říká Hanáček. Rozhodně se ale podle průzkumu nedá říct, že volby dopadnou tak či onak, dodává politolog.

"Program si politické strany píší jednak pro sebe, jednak pro konkurenty a jednak pro novináře. Naprosté minimum běžných voličů čte širší verze volebních programů, důležitým faktorem v rozhodování voličů jsou podle Hanáčka personálie. Pozice celostátního lídra je zásadní zejména u nových alternativ. Jako příklad politolog uvádí Radka Johna, který v roce 2010 vedl do voleb tehdy nově založené Věci veřejné a jako známá a nepřehlédnutelná postava pomohl politickým nováčkům do sněmovny.

U kalkulaček je podle Hanáčka výsledný obraz poněkud zkreslený. Na některé otázky ani není možné jednoznačně odpovědět ano-ne, přesto však člověk musí odpověď uvést. "Myslím si, že kalkulačky využívají spíše informovaní lidi, které zajímá politika," říká Hanáček.

Jak daleko jsou volby

Jak se liší pohled jednotlivých věkových generací na předvolební průzkumy, co se týká důvěry? A jak se běžný volič podle průzkumu rozhoduje? Starší generace bývá pevněji rozhodnutá a průzkumy ji tolik neovlivní, ty mají vliv spíše na voliče mladšího a středního věku, kteří jsou méně politicky zakotvení, zároveň však tráví čas on-line, myslí si Hanáček.

"Moc voleb, které by dopadly zásadně odlišně vůči průzkumům, jsem nezažil. Šlo o sněmovní volby v roce 2010 a první prezidentskou volbu," tvrdí Hanáček. Upozorňuje, že v případu boje o Hrad mohlo jít o "efekt posledních dnů", kdy se těsně před volbami objevila vlna emocí, jež strhla lidi.

"Nezpochybňuji, že mezi mladými lidmi má Dominik Feri určitý efekt, v Praze je jeho potenciálních voličů poměrně hodně a díky jeho přítomnosti na kandidátce může TOP 09 v Praze poměrně slušně uspět. Na druhou stranu je otázka, jak moc je to zrovna o jeho osobě. Myslím, že na celostátní výsledek strany ale nebude mít jeho kandidatura významnější vliv," uvažuje Hanáček. O významný fenomén voleb podle něj nepůjde.

Rozhodování voličů souvisí i s tím, jak daleko je do voleb, myslí si psycholog Jan Kulhánek. Na jednu stranu by bylo podle něj dobré, kdyby se voliči rozhodovali podle toho, jak politici pracují ve funkčním období.

Kulhánek má za to, že existuje několik skupin voličů. Jako první zmiňuje skalní zastánce politických stran či uskupení. "Ti se snaží potvrzovat své rozhodnutí tím, že selektivně vnímají politickou realitu a tím si potvrzují své správné rozhodnutí. Moc své názory nemění, obvykle jsou sami členové stran nebo jde o skalní příznivce. Jsou to lidé s vyhraněným světonázorem. Nemají rádi změny, žijí v zaběhnutých představách, neradi mění názory. Část voličů je takových," popisuje psycholog.

Další skupinou jsou podle Kulhánka lidé, kteří se o politiku moc nezajímají, mají tendence ke skepticismu. Považují politiku za špatnou věc, nechtějí se jí zabývat a kazit si tím náladu. Tito lidé ale politiku nesledují, a proto jsou před volbami náchylnější věřit výrazným mediálním zprávám. "Nemají předem jasno, nemají systematickou zkušenost s politikou, nedochází jim souvislosti, a pokud kampaň hraje na jejich strunu a tváří se tak, že bude hájit jejich zájmy, mohou jí uvěřit. Nepohlížejí na věc příliš kriticky a často se rozhodují až na poslední chvíli," říká Jan Kulhánek.

Dát přednost osobnostem

Třetí skupinu tvoří lidé, kteří mají o politice rámcovou představu, čtou noviny, sledují internet a snaží se věci vnímat v souvislostech, nejedná se ale o skalní příznivce. Nemají takovou důvěru v obecné proklamace a volební programy. Zajímají se spíše o konkrétní lidi, kteří program hlásají. Dávají přednost osobnostem.

Volební kalkulačku vnímá Kulhánek trochu jako hračku. "Je to takový zjednodušený průvodce po volebních programech stran. Odpovídáte na různá témata a nutí vás to přemýšlet, co je vám blízké a sympatické," míní psycholog. Kalkulačka sice podle Kulhánka operuje s určitými idejemi, to však nezaručuje, že je daná politická strana bude plnit. A dodává, že je to spojené s nárůstem populismu nejen v Česku, ale i v Evropě. U rozhodnutých lidí potvrdí kalkulačka výběr, pak podle psychologa existují skupiny voličů, kteří to takto nastavené nemají.

Předvolební průzkumy podle Kulhánka ovlivňují také důvěru voličů v malé strany. Pokud se strana drží pod pěti procenty, dost lidí to může odradit. Psycholog ale upozorňuje, že průzkumům může podléhat i rétorika stran a hnutí. Jako příklad uvádí rozpuštění koalice lidovců a starostů. "Předvolební průzkumy rozhodly o tom, že KDU-ČSL se STAN do voleb společně nepůjdou, protože měly strach z neúspěchu," míní Kulhánek.

"Když někomu preference klesají, vyvolává to u voličů dojem, že je něco se stranou špatně. To funguje i naopak, když preference stoupají, posiluje to důvěru voličů," říká psycholog Jan Kulhánek k tomu, jak mohou předvolební průzkumy ovlivnit rozhodování.

Sympatie, preference, modely nebo prognózy?

Stranické preference Nejde o předpověď volebních výsledků, ale o odraz oblíbenosti politických stran. Do výsledků se zahrnují odpovědi všech respondentů, a to i těch, kdo nechtějí volit. Dají se jen obtížně interpretovat a politologové se jimi příliš nezabývají. U nás jsou však nejrozšířenější. Volební model Pravděpodobně nejbližší odhad, jak by dopadly volby. Zahrnuje pouze odpovědi respondentů, kteří půjdou volit. Nezapočítávají se odpovědi nerozhodnutých voličů ani respondentů, kteří chtějí k volbám, ale nevědí, koho by volili. Voličské preference Kombinace stranických preferencí a volebního modelu. Výsledky zahrnují i odpovědi respondentů, kteří nevědí, zda půjdou k volbám. U nás se téměř nepoužívají. Volební prognóza Cílem je co nejpřesnější odhad volebních výsledků. Je to sofistikovaný výpočet, jehož metodiku agentury nezveřejňují. Stranické sympatie Celkový obraz vztahu lidí k politickým stranám. Nezohledňuje, zda půjdou volit, nebo jen sympatizují se stranou. Volební potenciál Tento model říká, kolik hlasů by strana získala, pokud by se k ní přiklonili všichni, kdo zvažují její volbu. Respondent může uvést více politických stran současně. Zahrnuti jsou všichni, kteří nevylučují svou účast ve volbách, tedy i nerozhodnutí. zdroj:http://www.piratskelisty.cz/clanek-1561-predvolebni-pruzkumy-nenechte-se-napalit