Zdravotně postižení a senioři dlouhodobě evidovaní na úřadu práce mají problém. Aby nepřišli o část sociálních dávek, musejí na veřejnou službu. Ale má to háček - v řadě měst pro ně nejsou v jejím rámci volná místa. Nemohou tak na službu nastoupit a přicházejí o peníze. Ministerstvo práce proto slibuje nápravu.
Paní Janě z Moravskoslezského kraje je 63 let, Po třiceti letech v zaměstnání přišla o práci a skončila na sociálních dávkách. Nesplňuje ovšem potřebnou dobu pojištění a vzhledem ke svému věku a zdravotním obtížím nemůže najít zaměstnání. Protože je bez práce déle než půl roku, snížil jí úřad práce příspěvek na živobytí s tím, že další peníze dostane, když nastoupí na veřejnou službu. "Obrátila se na magistrát, kde jí bylo sděleno, že pro veřejně prospěšné práce mají k dispozici deset míst a všechna jsou obsazená. Požádala úřad práce o pomoc a nabídku nějakého pracovního místa, ale zde jí řekli, že si musí práci najít sama," konstatuje Iva Hrazdílková z úřadu ombudsmanky Anny Šabatové, na kterou se Jana obrátila se žádostí o pomoc.
Paní Jana přitom není ve svém problému osamocená. Ombudsmanka v loňském roce obdržela 35 stížností na veřejnou službu, letos jich bylo již šest. Řada z nich se týkala právě toho, že lidé nemohou kvůli nedostatku míst na veřejnou službu vůbec nastoupit. Ombudsmanka prý s tím ale nemůže nic dělat. "Fakticky můžeme prověřit postup úřadu práce při vydání rozhodnutí o snížení dávky a jeho odůvodnění, zda úřad příjemce příspěvku na živobytí řádně poučil, zda vede protokoly o jednání apod.," dodává Hrazdílková s tím, že to je asi tak všechno.
Zákon podle ní nerozlišuje důvody, proč člověk pobírající sociální dávky nevykonává veřejnou službu. "I když není k dispozici, úřad práce přistupuje podle zákona ke snížení příspěvku na živobytí. Nemá totiž zákonem stanovenu povinnost zajistit všem příjemcům příspěvku na živobytí výkon veřejné služby," dodává Hrazdílková.
Podle ministerstva práce a sociálních věcí, pod nějž pracovní úřad spadá, je ovšem chyba na straně dlouhodobě nezaměstnaných. "Osoby, které mohou být aktivní, mají více možností než pouze výkon veřejné služby, aby se jim nesnížila sociální dávka," konstatuje mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Mohou si prý najít práci nebo se účastnit projektů organizovaných úřadem práce. "Počet nasmlouvaných pozic na veřejné službě u organizátorů je dostatečný a v každém měsíci převyšuje zájem klientů. Například v měsíci lednu 2018 bylo nasmlouváno 11 797 pozic a obsazeno bylo pouze 7357," doplňuje.
I Řepka ovšem přiznává, že podmínky veřejné služby byly nastaveny špatně. Do novely zákona o hmotné nouzi je prosadili svým návrhem senátoři, nikoliv ministerstvo, které se během projednávání novely v parlamentu pokoušelo zanést alespoň nějaké změny. "Šlo například o navržení určitých ochranných mechanismů bránících tomu, aby klient systému pomoci v hmotné nouzi byl sankcionován bez svého zavinění," uvádí Řepka s tím, že tato snaha byla bezvýsledná. Ministerstvo podle Řepky v současné době usiluje o změnu zákonů, na jejichž základě se sociální dávky pomoci v hmotné nouzi vyplácejí, ale podrobnosti odmítl specifikovat.
| Co je veřejná služba |
| Lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a déle než šest měsíců pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi, musejí odpracovat měsíčně alespoň dvacet hodin na veřejné službě (například při úklidu města, v neziskovkách apod.). Jinak jim příspěvek na živobytí klesne na 2200 korun. Na veřejné službě si mohou přivydělat zhruba 605 korun. Netýká se to lidí starších 68 let, starobních důchodců a handicapovaných ve druhém a třetím stupni invalidity. |
