Pomoc! Táta bije mámu

Domácí
26. 7. 2016 05:14
Malý chlapec zavolal policii, když otec napadl matku.
Malý chlapec zavolal policii, když otec napadl matku.

Svědky domácího násilí se stane nejméně 2500 dětí ročně. Stát často dokáže zakročit proti agresorům a pomoci týraným ženám, o děti se ale nikdo příliš nestará. Malí hrdinové potom léta bojují s traumaty.

Už se na to nemohl dívat. Čtyřletý chlapec se naučil zacházet s telefonem a pokaždé, když otec napadl matku, volal policii. V útlém věku bez cizí pomoci zvládl čtení a psaní, aby mohl podat zprávu o tom, co se děje v rodině. Nebyl nějak mimořádně nadaný, podle terapeutů spíše inteligenčně podprůměrný. Šlo o jeho strategii k přežití.

Z dětí se zkušenostmi s domácím násilím se stávají "malí dospělí". Jisté stránky jejich osobnosti jsou vyspělejší než u vrstevníků. Na druhou stranu si ale do dalšího života odnášejí traumata, která jen těžko překonávají.

Případ čtyřletého chlapce zaznamenala čerstvá studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Snaží se zmapovat situaci dětí vyrůstajících ve společné domácnosti s agresorem. Autorky se zaměřily na děti, jejichž matky prošly pražským azylovým domem pro týrané ženy Acorus. Chtěly zjistit, jaké dopady na ně měl život s násilníkem. Zpovídaly pouze klienty, kteří jsou dnes ve věku kolem dospělosti. Nechtěly děti, které mají zážitky ještě čerstvé, vystavovat dalším traumatům.

Díky za koktání, táto

"Mám strach z toho, že dopadnu jako moji rodiče, že budu utopenej v dluzích, že to prostě nevyjde, že moje děti skončí někde v dětským domově bez rodičů. Mám strach z toho, že mě opustí přítelkyně a mám strach... mám strach z toho, že třeba umře někdo z mejch sourozenců. Z toho mám asi největší strach," zaznamenaly autorky jeden z rozhovorů s bývalými oběťmi domácího násilí. Další muž svou zátěž z dětství popsal takto: "Díky tátovi jsem vlastně začal koktat. A to mě drželo celou střední. Já jsem ty lidi na škole moc rád neměl, takže jsem byl před nima dost ve stresu. A přečíst něco nahlas byl pro mě strašnej problém. Ne, že bych neuměl číst, prostě mi to nešlo vyslovit. A než abych to odkoktal, tak jsem byl radši zticha." Svého handicapu se zbavil díky knihám. Rozšířená slovní zásoba mu v mluveném projevu umožnila vyhnout se slovům, která mu nešla přes jazyk. Čtěte TÝDEN!


Celý článek naleznete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které je nyní v prodeji.

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ