Předseda Vlček: smutný klaun české politiky

Zákaz pohybu novinářů po sněmovně, nezvládnutá prezidentská volba nebo neposlušní poradci neprospěli pověsti předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka. Ten si nikdy nezískal přílišný respekt svých kolegů, a mnohdy sklízel spíše posměch, například za uvádění jednání sněmovny citáty. Prý chtěl, aby se poslanci zamysleli.

Na postu šéfa Poslanecké sněmovny se Vlček objevil jako "dočasný záskok". Jeho zvolení v roce 2006 ukončilo patovou situaci, kdy se celkem šestkrát nepodařilo vybrat vedení sněmovny. Předseda dolní komory při případném třetím pokusu o sestavení vlády navrhuje prezidentovi nového premiéra, ale pokud by k tomu došlo, měl Vlček odstoupit. Druhá vláda Mirka Topolánka však důvěru získala, takže Vlček zůstal předsedou sněmovny další čtyři roky.

Jak se vyvíjela kauza Vlček, se dočtete ZDE

A během těchto čtyř let často překvapil kolegy poslance i veřejnost. Jedním ze skvělých nápadů Miloslava Vlčka bylo omezení pohybu novinářů ve sněmovně, se kterým přišel v červnu 2007. "Množily se i stížnosti od poslanců, že novináři fotí a snaží se o rozhovor třeba i na záchodech," uvedl tehdy Vlčkův mluvčí Martin Opatrný. Aby měli poslanci dostatek soukromí, měli být novináři "nahnáni" do místnosti, která sloužila jako sklad počítačů. Politici by měli vyhrazený koridor, kam by mohli jen oni, a tak by se novinářům snadno vyhnuli.

ČTĚTE TAKÉ: Vlček rezignuje na post šéfa sněmovny, kvůli lhaní
                        Vlček skončil ve sněmovně, nebude ani kandidovat

Vlček však o několik dní později vysvětloval, že měl pouze starost o životy a zdraví svých kolegů. "Představte si, kdyby ve sněmovně hořelo. Poslanci musí mít šanci rychle odejít, aby nikdo neuhořel," zdůraznil. Zbytek sněmovny ale jeho obavy nesdílel, ani spolupracovníci z poslaneckého klubu ČSSD, a Vlčkův návrh tak neměl šanci na úspěch. Pravděpodobně se většina poslanců bála spíše toho, že se v novinách a televizi nebude objevovat tak často jako před Vlčkovým bezpečnostním opatřením.

Velký bratr Vlček

Osazenstvo Poslanecké sněmovny si proti sobě Miloslav Vlček popudil také o rok později, v září 2008. Na poslance totiž začaly dohlížet automatické kamery. Šestice automatických kamer za pět a půl milionu korun nahradila dva kameramany z masa a kostí, kteří dění ve sněmovně natáčeli v minulosti.

Záznamy z nových kamer měly být stejně jako předchozí záznamy kameramanů k dispozici televizím, ale poslanci hned přišli s tím, že se bojí, že je bude někdo špehovat, sledovat každý jejich krok a číst si jejich emaily. Tolik k míře jejich důvěry v počestnost nápadů šéfa sněmovny Vlčka.

Šéf bez respektu

Vlček si za necelé čtyři roky předsedání sněmovně nedokázal získat respekt ostatních poslanců. Nedostatek Vlčkovy autority se asi nejpodstatněji projevil během volby prezidenta České republiky v únoru 2008. Společná schůze poslanců a senátorů se pod jeho vedením změnila ve frašku.

Ještě před startem prezidentské volby ujišťoval šéf sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD), jak svědomitě se připravoval na každou variantu. Realita ale předčila jeho očekávání. Ke konci první volby se například v reproduktorech ozvalo Vlčkovo "Co mám dělat?" a během volby to skutečně mnohdy vypadalo, že jednání řídí spíše lidé kolem Vlčka. "Pane předsedo, ukončete schůzi, čas pro jednání uplynul," vyháněl Vlčka ze Španělského sálu jeho stranický kolega Michal Hašek. A Vlček schůzi ukončil i přesto, že nevyhlásil výsledky druhé volby, ačkoli to předtím slíbil.

"Já všechno nestačím. Víte, jaký je tam ruch? Dám příklad odjinud: když se projednává program schůze sněmovny, sejde se třicet pozměňovacích návrhů a já si je nestačím ani poznamenávat, protože neslyším sám sebe. K mému pultíku se odráží hluk z celé sněmovny. Přesně podle hlasu poznám, kteří z poslanců se tam baví. U nohou mám reproduktor s odposlechem nastavený na nejvyšší hlasitost - a já ho neslyším! Kolikrát poslancům raději říkám, ať mi to dají písemně," uvedl později v rozhovoru pro časopis TÝDEN.

Neposlušní poradci

Koneckonců ani vlastní poradci Vlčka neposlouchali. V červnu 2009 se Vlček vypravil na Blízký východ v čele delegace evropských politiků, kteří měli jednat z Palestinci a Izraelci. S "teroristy" ale Vlček jednat nechtěl. "Hamas je pro mě teroristická organizace. Odmítám se s jeho představiteli setkat," odmítl ale striktně Vlček.

Na to však nedbali jeho poradci Jan Kavan a Vladimír Laštůvka a také Kavanova spolupracovnice Helena Opolecká, kteří se odtrhli od oficiálního programu a s představiteli Hamasu se setkali. Vlček s nimi poté ukončil spolupráci, ale diplomatický incident už byl na světě.

A mohlo by se pokračovat dál: Vlčkova kyperská mise, onemocnění v momentě, kdy se u Ústavního soudu projednávalo zrušení podzimních voleb a Vlček měl zastupovat dolní komoru, ... další kapitola, zdá se, hned tak nepřibude.

Foto: Robert Sedmík, Karel Šanda, ČTK, Jan Zatorsky