Téma TÝDNE
Předsudky Čechů? Syrské zubaře u nás nechceme

V Česku je akutní nedostatek lékařů. Jedním z často zmiňovaných řešení je nábor cizinců. Jenže, jak ukazuje příběh zubaře Khozama Abourdana, náš stát jim klade téměř nepřekonatelné překážky. A svou roli zjevně hrají i předsudky.

Osmadvacetiletý Abourdan přiletěl do Česka už v roce 2014. O České republice v té době nevěděl vůbec nic. "Dokonce jsem ani netušil, jakou řečí se u vás vlastně mluví," říká takřka plynnou češtinou. Pochází z válkou zasaženého Aleppa. Když v Sýrii propukla občanská válka a jemu hrozilo narukování na frontu, po poradě s rodinou se rozhodl odejít do Evropy.

Důvod, proč si zvolil právě Českou republiku, je podle něho jednoduchý, i když pro Čechy možná překvapivý. "Přes agenturu jsem chtěl zajistit vízum do nějaké evropské země. Po čase mi sdělila, že nejsnáze se dostanu do Česka," uvedl Abourdan. Získat víza do Německa nebo Francie bylo podle něho pro Syřany v té době prakticky nemožné.

Povolení ke vstupu do Česka nakonec obdržel a po příletu do Prahy požádal o azyl. Jako vystudovaný stomatolog byl přesvědčen, že rychle sežene i práci. "Nechtěl jsem válčit v Sýrii, přijít o život. Chtěl jsem uplatnit své vzdělání, pracovat v Evropě jako zubař a pak se, až skončí válka, vrátit do Sýrie," popisuje.

Proč mě Češi posílají válčit?

Na začátku všechno vypadalo nadějně. Mohla za ním legálně přicestovat i manželka, povoláním učitelka anglické literatury. A olomoucká Univerzita Palackého bez problémů uznala jeho vysokoškolský diplom z Damašku.

Na tom, že coby vzdělaný, mladý a zdravý muž opustil svou zemi zmítanou válkou, nevidí nic špatného. "Myslíte si, že bych Sýrii a své rodině pomohl více tím, kdybych padl ve válce, se kterou nesouhlasím?" ptá se. Věřil prý, že když ho Česká republika přijme, vrátí jí to svou prací k oboustranné spokojenosti. "Proto jsem zpočátku nechápal, proč mě někteří Češi posílají domů válčit," říká. Khozam Abourdan zvládl první, písemnou část aprobační zkoušky nutné k tomu, aby mohl v Česku oficiálně pracovat. Poté stejně úspěšně absolvoval na klinice Václava Bruny v Dolním Dvořišti i povinnou pětiměsíční praxi, při níž adepti pracují takzvaně pod dohledem. "Doktor Abourdan se u nás osvědčil jako naprosto spolehlivý a odborně připravený kolega," řekl TÝDNU Jan Bruna, jeden ze zubařů kliniky a synovec jejího majitele.

Podle českých zákonů po praxi následuje závěrečná fáze, což je ústní zkouška. Žadatel má před odbornou komisí prokázat nejen svou odbornost, ale i schopnost komunikovat s pacienty v češtině. A tady doktor Abourdan neuspěl, v Česku tedy jako stomatolog pracovat nesmí.

"Chápu, že každý stát má právo rozhodovat, zda moje schopnosti stačí k získání zubařské licence. V Česku ale podle mě jde z velké části o subjektivní hodnocení znalosti jazyka," myslí si Abourdan. Například v Německu a Rakousku se při podobných zkouškách vychází z určité škály znalostí a uchazeč ví, jakého stupně musí dosáhnout. "V Česku se prostě jen dozvíte, že jste neprošel. A hotovo," říká syrský lékař. I podle některých dalších zubařů má ale jejich syrský kolega možná tu smůlu, že skládal zkoušky ve vypjaté době. Už před jeho příchodem totiž Česká stomatologická komora upozorňovala, že se k nám údajně dostávají nekvalitní lékaři z Ruska a Ukrajiny. V mnoha případech neumějí dobře česky a jejich práce nemá základní standardy kvality.

Uspěje jen zlomek žadatelů

Proto se pravidla výrazně zpřísnila. Ministerstvo zdravotnictví zaslalo TÝDNU statistiku, z níž vyplývá, že ve druhém semestru loňského roku uspělo u závěrečné ústní zkoušky jen 16 z celkových 196 uchazečů. Stomatologická komora i ministerstvo tvrdí, že to je důsledek snahy ochránit české pacienty před špatnými stomatology. Podle zmíněných institucí je vzdělání zubařů ze zemí mimo EU značně rozdílné a někdy nedosahuje požadované úrovně. "Někteří uchazeči nejsou schopni zvládnout komunikaci v češtině v rozsahu nutném k výkonu jejich povolání," napsala mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová.

Jenže to je dokonce i podle některých českých zubařů jen půl pravdy. Řada zahraničních stomatologů totiž s uznaným diplomem bez problémů zvládne půlroční praxi, aniž si na ně kdokoli z pacientů či kolegů stěžoval, a pak musejí skončit kvůli propadu u ústní zkoušky. Nedávno například lidé z Lázní Bělohrad a Lomnice nad Popelkou podepisovali petici za to, aby u nich mohli zůstat čtyři oblíbení zubaři z Ruska a Ukrajiny. A to i přesto, že ústní zkouškou neprošli.

"Přestože podporuji úsilí, aby všichni zubní lékaři měli odpovídající vzdělání a hovořili s pacienty pěknou češtinou, je mi líto, jak rigorózně a povýšeně se tento požadavek uvádí do praxe," říká Jan Bruna. Tak vysoký počet odmítnutých zahraničních uchazečů považuje za plýtvání jejich talentem, ale i státními penězi. "Proč bychom z těch světových změn, když už jsme jejich součástí, nemohli získat něco dobrého pro sebe? Doktora, kolegu, někoho, kdo bude naše sociální výdaje platit, a ne přijímat?" ptá se stomatolog Bruna.

Nepustili nás do kavárny

Khozam Abourdan se po neúspěchu u zkoušky pokusil získat práci jako obchodní zástupce firmy prodávající vybavení do zubních ordinací. "Pozvali mě na pohovor a po několika dnech oznámili, že litují, ale vzali nakonec někoho jiného," říká. Jenže, jak ukazuje na korespondenci v mobilu, táž firma o týden později stále hledala obchodního zástupce.

Náboráři se podle Abourdana zřejmě báli, že syrský uprchlík "tmavšího vzhledu" a muslimského vyznání nebude přijatelný pro zákazníky. "Když se v Česku s někým seznámíte a on zjistí, jaký jste, jedná s vámi většinou vstřícně. Než vás ale lidé osobně poznají, jsou plní předsudků," popisuje své zkušenosti Abourdan. Podobné zážitky má i jeho žena, která jako muslimka nosí na veřejnosti šátek. "Jednou nás v Českém Krumlově dokonce obsluha odmítla pustit do kavárny," zmiňuje její manžel.

Na druhou stranu má v Českých Budějovicích, kde žije, řadu přátel, jimž jeho muslimské vyznání ani vzhled nečiní sebemenší problémy. "Opravdu tady hodně záleží na osobním kontaktu." Syrský lékař se nevzdává. Rozhodl se udělat zkoušku napodruhé. Zatím si sehnal práci jako finanční poradce. K tomu se zdokonaluje v češtině, čte odbornou literaturu, stýká se s dalšími kolegy zubaři.

A co když se mu přece jen nepovede získat v Česku licenci? "Nevím, fakt nevím. Jsem teď trochu v takové slepé uličce." Ministerstvo zdravotnictví mezitím vyhlásilo, že kvůli akutnímu nedostatku stomatologů ve venkovských oblastech rozdělí mezi zubaře ochotné léčit na vesnici a v menších městech celkem sto milionů korun. Khozam Abourdan by tam rád pracoval i bez dotace.

Syrští uprchlíci v Česku

V posledních letech - od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017 - u nás požádalo o mezinárodní ochranu celkem 397 občanů Sýrie. V 38 případech byl udělen azyl a v 295 takzvaná doplňková mezinárodní ochrana, již získal právě i Khozam Abourdan. Osoby s tímto statusem mají stejné postavení, jako kdyby získaly azyl či trvalý pobyt, mohou tedy v Česku pracovat. Doplňková mezinárodní ochrana se u občanů Sýrie obvykle uděluje na dva roky, po nichž lze požádat o její prodloužení, jak uvádí Ministerstvo vnitra ČR.