Policejní psycholožka
Při výslechu funguje zahrát si na Columba

Co zločinec, to jiná osobnost. Něco však kriminálníky přesto spojuje. "Mají chladnou empatii, bývají egocentričtí a ovládají techniky, díky nimž si dokážou vymazat výčitky svědomí," říká policejní psycholožka LUDMILA ČÍRTKOVÁ.

Existují nějaké psychologické metody, jak z pachatelů dostat přiznání?

U ostražitých, poměrně suverénních, až arogantních jedinců se doporučuje zvážit při výslechu strategii, které se říká Columbo efekt. To znamená, že vyšetřovatel napodobí styl tohoto filmového poručíka, nejde do konfrontace a pomalounku "zdolává kámen". Když detektiv působí trochu ošoupaně a unaveně, vyslýchaná osoba není tak obezřetná. Myslí si, že takového kriminalistu utáhne na vařené nudli. Tehdy je dobré vytáhnout na ni fakta a sledovat její nepřipravenou reakci.

Co když si vyslýchaný vymýšlí?

I na rozpoznávání lži existují postupy. Protože její příznaky v řeči těla nejsou spolehlivé, hledají se jiné úhly pohledu. Vyšetřovatelé se třeba snaží pachatelům lhaní zkomplikovat. Výzkumy ukázaly, že pokud je nechají popsat děj pozadu nebo se zavřenýma očima, zvyšuje se šance na odhalení lhářů.

To zní až filmově. Díváte se ráda na detektivky?

Když potřebuji relax, sáhnu i k této zábavě. Líbí se mi, že jsou to svým způsobem pohádky, kde dobro vítězí a detektivové vždy dopadnou pachatele. Pochopitelně jde ale o velké fikce, kde je i práce policejního psychologa líčena s pořádnou nadsázkou. Ve filmu to často vypadá tak, že za ním dorazí vyčerpaní a bezradní detektivové, psycholog se jen lehce zamyslí a vysype z rukávu brilantní profil zločince. Tak to v reálu pochopitelně nefunguje. Částečně se ale tato filmová představa opírá o skutečnou událost z New Yorku poloviny minulého století.