Čtenáři TÝDNE upozornili na další místo, kde našinci ctí hrdiny třetí říše. V Jeseníkách se zapalují svíce u pomníku Kurta Knispela, který zničil 168 spojeneckých tanků.
Poklonit se památce obětí z řad wehrmachtu je pokorné a smířlivé gesto. Uctívat ale vybraného hrdinu, který získal nejvyšší vojenská vyznamenání Hitlerova režimu, to je adorace nacismu. A právě tohle se prý děje v obci Salisov nedaleko Zlatých Hor na Jesenicku u pomníčku nejúspěšnějšího tankisty wehrmachtu. Jmenoval se Kurt Knispel a v Salisově se v roce 1921 narodil.
Zda na specifickou výletní mapu tuzemských nácků patří i pomníček v Jeseníkách, jsme se jeli přesvědčit osobně.
Déšť se střídal se sněhem a fičel lezavý vítr. Počasí chmurné jako ve válečném románu. Přiznávám, že jméno Kurt Knispel jsem dosud neznal, nezabývám se ostrostřelci z řad wehrmachtu, rudoarmějců ani z jiných armád. Internetové stránky tvůrců salisovského pomníčku, k němuž se pomalu blížím autem, ovšem o tankovém esu podávají nepřeberné množství informací. Jenže ze svérázného úhlu, jehož cílem je co nejvíce potlačit podíl Knispela na válečných zločinech.
"Knispel byl povahou lovec, a tak přistupoval i k boji se svými protějšky. Nikoli s nenávistí k nepříteli, ale vlastně jako k lovecké sportovní zálibě s využitím svých předností," píše se na stránkách. A tenhle "lovec" získal tučnou kořist: "Kurt Knispel dosáhl 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku a 126 jako tankový střelec."
Lov vs. zločin
Slovo lov je v tomto případě eufemismem pro zabíjení. Knispel zničil 168 tanků, většinou v Sovětském svazu, v roce 1944 ale i v Normandii. Osádka tanku čítala čtyři muže, takže střelec mohl v krajním případě zabít až 672 rudoarmějců, Britů a Američanů. Střely z jeho stroje navíc určitě pobily i nějaké pěšáky či civilisty.
Ano, taková je válka. Ctít ale německého vojáka za tuhle děsivou statistiku?
Knispel prý během služby několikrát prokázal, že nepatří ke kovaným nacistům. Možné to je, přesto sbíral za chrabrost nejvyšší metály. Za prvních dvanáct zničených tanků dostal Železný kříž druhé třídy, za padesátý odbouchnutý stroj tentýž řád první třídy a posléze i nejvyšší nacistický metál: válečný řád Německého kříže ve zlatě (Der Kriegsorden des Deutschen Kreuzes in Gold). Na hruď si ho pověsil, když zničil 126 tanků, o jeho "hrdinství" pravidelně informoval i německý rozhlas.
Také mí dědečci Erich a Karel bojovali v uniformě wehrmachtu, Erich v Rusku přišel o ruku. Zároveň jsem ale od počátku devadesátých let vyzpovídával desítky československých legionářů z východní i západní fronty. Shodou okolností většinou tankistů, kteří barvitě líčili peklo, jaké se na frontě odehrálo, když německý opancéřovaný "tygr" zničil sovětské "téčko".
Muselo to být hrozné! Tankista Svobodovy armády Mikuláš Končický (1925-2015) třeba vyprávěl: "Kamarád Kusý jel přede mnou a vtom se jeho tank proměnil v obrovskou ohnivou kouli. Střela zřejmě zasáhla zásoby munice. Wehrmacht používal zápalné bomby, které způsobovaly prudký požár, takže naši vojáci většinou uhořeli za strašlivého sténání. Ten děsivý křik se mi pořád vrací ve snech."
Kdo zapálil svíčku?
Teoreticky se mohl Knispel v boji střetnout i s československými tankisty. A tak si teď přeji, abych na hřbitově v Salisově žádný pomníček nenašel. Proč by tam měl vůbec být? Knispel padl na samém konci války v bojích u vesnice Vrbovec poblíž Znojma. V Salisově se jen narodil, jeho rodinu i další místní sudetské Němce poslali Češi po válce do odsunu. Tak proč by dosídlenci chvalořečili německé tankové eso? "Nějaký pomník tam je, ale já ho neviděl, tak se nebudu vyjadřovat," říká Milan Rác, starosta Zlatých Hor, do jejichž katastru patří i Salisov. "O ničem nevím," tvrdí i Pavel Rušar, ředitel jesenického okresního muzea.
Tak bude tam vůbec?
U živého plotu na hřbitově v Salisově pomníček opravdu stojí. Do středu prostého
kovového kříže je vsazena fotografie v tankistickém stejnokroji. Text je stručný: "Kurt Knispel, * 20. 9. 1921 Salisov, † 30. duben 1945 Vrbovec u Znojma." Narodil se v Československu, a když Hitler v roce 1938 připojil zdejší Sudety k Německu, stal se občanem třetí říše. Před narukováním do wehrmachtu nebylo vyhnutí. Musel. Žádný jiný z rodáků, který padl v německé armádě, ale na zdejším hřbitově pomník nemá.
Na "pietním místě", jak památníku říkají jeho autoři, leží květiny. A několik neotevřených plzní v plechu, zřejmě pro tankistu na kuráž. A plápolá zde i nedávno zapálená svíčka, kdo ji tu v takové slotě mohl zapálit? "Já jsem to určitě nebyla," dušuje se Irena Eškuličová, která bydlí u hřbitova.
Osmapadesátiletý Zdeněk Pierog žije v bývalé škole. "Právě tady sedával v lavici i Kurt Knispel," vítá nás v obýváku překvapivou informací. Místní podle něho svíce nezapalují. "Zato sem jezdí hodně lidí z celé republiky, z Brna, ale i třeba z Karlových Varů, často na motorkách. Zastaví, chvíli postojí, zapálí svíčky." Pierog si nemyslí, že by to byli neonacisté. "Slušní kluci, třicátníci i šedesátníci," odhaduje. I nacisté tvrdili, že jsou slušní lidé. A stovky extremistů, kteří každoročně pochodují Berlínem při výročí úmrtí Rudolfa Hesse, Hitlerova blízkého spolupracovníka, se oblékají do bílých košil a černých kalhot.
Je však možné, že někteří mladí návštěvníci Salisova zapálí svíčku jen proto, že druhou světovou už vnímají jako dávnou událost, třeba jako napoleonské války. "Dnes přece nikdo neřeší, kdo fandí Napoleonovi a kdo jeho ruskému protivníku Suvorovovi," přemítá Pierog.
Zpochybňování vítězů války
Ještě však žijí pamětníci, kteří nacistický teror poznali na vlastní kůži. Dětští vězni koncentráků, poslední veteráni Svobodovy armády i západního odboje, jejichž svědectví stále zaznamenávají novináři.
Kdo přesně inicioval vznik pomníčku Kurta Knispela, není zřejmé. Vznikl v roce 2012, o tři roky později byl vylepšen fotografií. Jeho tvůrci našli v Salisově pochopení u penzisty a amatérského historika Milana Kuby, který jim pomohl s internetovými stránkami. Před dvěma lety zemřel a jeho žena, učitelka Jarmila, říká, že s počínáním manžela úplně nesouhlasila.
"Nelíbilo se mi to. Když měl Kurt Knispel tak přesnou mušku, proč schválně nemířil jinam? Je těžké ctít někoho, kdo zabil tolik lidí, i když to byli jeho nepřátelé," uvažuje žena narozená v roce 1943. V tom roce Knispel mimo jiné válčil v bitvě v Kurském oblouku na východní frontě. "Celkově v této operaci zničil dvacet sedm tanků," informují internetové stránky vytvořené iniciátory pomníčku.
"Z lidského hlediska je třeba ctít i nepřátele. Adorace Kurta Knispela jako válečného esa je ale nepřijatelná. A svým způsobem rozporuje a relativizuje výsledky druhé světové války," míní Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu v Praze.
