Sto let od hrůz
Proč Česko oficiálně neuznalo genocidu Arménů?

Systematickou likvidaci až 1,5 milionu Arménů, kterou Turci spustili v dubnu před sto lety, Česko pořád neprohlásilo za genocidu. "Na rozdíl od Francie nebo Slovenska," zlobí se český Armén a úspěšný podnikatel Gevorg Avetisyan.

Každý Armén má v rodině předky, kteří se stali obětí genocidy. Jsou známy i případy, kdy Turci hráli fotbal s uřezanými hlavami, říká pro časopis TÝDEN Gevorg Avetisyan.

Když turecké úřady začaly 24. dubna 1915 s hromadným zatýkáním a vyvražďováním arménské inteligence i podnikatelských elit, došlo i na velkovýrobce cukrovinek Chačika Melikjana. "Byl to můj praděd, Turci ho oběsili přímo v jeho továrně v dnešním Istanbulu," vypráví Avetisyan přezdívaný "pan Marlenka". A to podle stejnojmenných medových dortů, které vyrábí ve Frýdku-Místku. "Zavražděný praděd vlastnil v tehdejší osmanské říši nejvyhlášenější firmu na výrobu tradiční orientální sladkosti rahat lokum. Vlastně jsem navázal na jeho podnikání, které pro něho skončilo tak tragicky," přemítá.

Pradědeček Chačik se stal jednou z prvních obětí velké etnické čistky, kterou v minulých dnech nazval papež František první genocidou 20. století. "A když už náš arménský rod v Istanbulu nevyrábí, tak se tam alespoň připomínáme svými sladkostmi. Právě do Turecka posílám plný kamion medových dortů," říká. I na počest praděda.

Oběť v každé rodině

Předkové Gevorga Avetisyana jsou spojeni především s městem Van. "Turci odtamtud vyhnali všechny Armény a mnoho příbuzných zahynulo při pochodech smrti. Z celého příbuzenstva ze strany matky vlastně přežil jen můj děd Varazdat se sestrou. Konvoje byly napadány tureckými i kurdskými bojovníky, ženy znásilňovány," vypráví Avetisyan. Van býval jakýmsi historickým a kulturním centrem a právě tam se křesťanští Arméni v roce 1915 pokusili vymanit z muslimského jha, a to částečně i s pomocí ruských zbraní. Turci už ale Armény hromadně vraždili při pogromech v letech 1895 a 1896 nebo z roku 1909, přičemž akci genocidních rozměrů připravovali od vypuknutí světové války.

Tragický byl pro Armény hlavně rozkaz z jara 1915 o jejich "přesídlení" do pouští v oblasti Mezopotámie a Sýrie. Než ale v jednotlivých obcích a městech došlo k sestavení transportů, byli obvykle vyvražděni všichni muži. A strastiplné pochody spojené s každodenními přepady, vražděním a znásilňováním přežil jen málokdo. Stávaly se události, kterým se ani nechce věřit, třeba když zástupy žen a dětí byly hnány do Černého moře a utopily se.

Genocida trvala do roku 1923 a celkový počet obětí se odhaduje na 1,5 milionu. Přežilo jen 600 tisíc Arménů, kteří většinou utekli za hranice a dali základ dnešní sedmimilionové diaspoře, zatímco sama Arménie má jen tři miliony obyvatel. Až do roku 1991 ale tato část historického území Arménů patřila Sovětskému svazu. "Veřejně se o genocidě nesmělo mluvit, v rodinách to ale bylo časté téma," vzpomíná Avetisyan.

Turecké (i české) mlčení

Současné Turecko uznává, že zahynulo 250 až 500 tisíc Arménů, šlo prý ale jen o následky chaosu světové války. O genocidě nechce Ankara ani slyšet. Hranice s Arménií drží Turci neprodyšně uzavřené. Když Francie v roce 2012 schválila zákon stanovící, že popírači genocid včetně holocaustu a likvidace Arménů mohou být potrestáni rokem vězení nebo pokutou 45 tisíc eur, turecký premiér Erdogan reagoval slovy o "Evropou se šířícím fašismu". Turecko je ovšem členem NATO a už 23 členů tohoto obranného společenství oficiálně uznalo, že Turci provedli na Arménech genocidu.

Česká diplomacie i tak váhá. Genocidou sice označil vyvražďování Arménů prezident Miloš Zeman, Hrad ale později upřesnil, že šlo o Zemanův soukromý názor. A i když zahraniční výbor Poslanecké sněmovny v půli dubna schválil usnesení, že šlo o genocidu, celý parlament žádné oficiální stanovisko nevyhlásil. A stejně tak ani vláda.

Zprávy o hrůzách

Přitom to byla právě Praha, která obyvatele Evropy seznamovala s hrůzami etnické čistky v Turecku. Například pražský rodák a německy píšící židovský spisovatel Franz Werfel v roce 1933 vydal román Čtyřicet dnů, řazený mezi světové bestsellery, v němž líčí statečnou obranu hrstky arménských vesničanů před Turky na Mojžíšově hoře. "Stejně jako Werfel je dnes v Arménii znám i český cestovatel Karel Hansa, který už v roce 1923 popsal genocidu v díle Hrůzy východu. Knihu připravuji v novém reprezentativním vydání," slibuje Avetisyan. Hansa v Československu založil i fond pro arménské sirotky.

"Kdyby se mezi válkami o likvidaci Arménů více mluvilo, možná by nedošlo k holocaustu," uvažuje Avetisyan. "Kdo dnes ještě mluví o vyhlazení Arménů," mohl tak sebevědomě prohlásit Adolf Hitler při schůzce s veliteli wehrmachtu, s nimiž v roce 1939 plánoval budoucnost evropských Židů.

Frýdeckomístecký majitel továrny na arménské dorty proto ze všech sil dělá osvětu, aby svět na sto let staré běsnění nezapomněl. Na své náklady třeba poslal do Jerevanu skupinu studentů Slezské univerzity z Opavy a autory webového portálu pro učitele dějepisu Moderní dějiny.

"Natočili tam snímek s názvem Arménská genocida, který už ministerstvo školství schválilo jako výukový program. Ačkoli česká vláda mlčí, tohle je pro mě velké zadostiučinění. Studenti se teď mohou seznámit se skutečným průběhem událostí," raduje se Avetisyan. Mladí tvůrci snímku v Arménii například vyslechli temné vyprávění stařičkého pamětníka Hovhannese Ischanjana, na které jen tak nezapomenou: "Prastrýc byl ředitelem pošt a Turci mu podřezali krk a sekerou rozsekli lebku, to byl jejich obvyklý způsob popravy."