Výročí
První zvukový film měl premiéru před 90 lety. Vznikl náhodou

Za první český zvukový hraný film je považován snímek Tonka Šibenice, který se divákům představil 27. února 1930 při slavnostní premiéře v pražském kině Alfa. Melodramatický snímek režiséra Karla Antona o prostitutce s dobrým srdcem natočený podle povídky Egona Erwina Kische původně vznikal jako němý a ozvučen byl až dodatečně. Stalo se tak po požáru tehdejších filmových ateliérů v Praze na Kavalírce koncem roku 1929.

Anton tehdy využil nabídky francouzské firmy Gaumont a v době, kdy se již začal ve filmu prosazovat zvuk, do ještě nedokončeného snímku dotočil několik zvukových scén v jejích studiích u Paříže. Film se pak promítal ve třech jazykových mutacích - v Německu jako Die Galgentoni a ve Francii jako Tonischka. Česká verze obsahovala navíc výstup písničkáře Karla Hašlera, který z plátna uvítal přítomné a zazpíval dvě populární písně Hradčany krásné a Když padá v Praze první sníh.

Do současnosti se dochovala jen francouzská verze filmu. Z české mutace Národní filmový archiv ochraňuje pouze prolog s Hašlerovými písněmi. Zhruba půl roku po Tonce Šibenici se v kinech představil film natáčený jako zvukový od samého počátku, nazvaný Když struny lkají. Ten se ale spíše než na mluvené slovo soustředil na hudbu a ruchy. Proto je možné za první skutečně mluvený český film považovat i C. a k. polního maršálka režiséra Karla Lamače, který měl premiéru v říjnu 1930.

K rozmachu filmu v Československu přispěla výstavba filmových ateliéru na pražském Barrandově, která začala v roce 1931. Prvním zde natáčeným snímkem byla o dva roky později Vražda v Ostrovní ulici.