Rozhovor s odborníkem
Psycholog: Svět je podle vrahů zkažený, a když někoho bouchnou, tak to nevadí
08.12.2017 20:02 Rozhovor
"Nejčastěji se odehrávají impulzivní a majetkové vraždy," konstatoval v rozhovoru pro TÝDEN.CZ psycholog Tomáš Morávek. Podle něj mají lidé, kteří zabíjejí, sklon vnímat společnost jako zkaženou a svou vinu si neuvědomují.
Jak byste charakterizoval vraha?
Není snadné vrahy takhle škatulkovat, protože nespadají do jedné kategorie, každý z nich má totiž jiný popud a motiv. Ale kdybych měl vyjmenovat pár příkladů, tak obecně nejčastější jsou nájemné vraždy, domácí mordy, asociální psychopati a každý z nich má jinou charakteristiku.
Proč lidé zabíjejí?
Důvody a motivy vražd jsou různé, ale nejčastěji se odehrávají impulzivní vraždy. Ty jsou většinou koncem dlouhých, vleklých sporů například mezi partnery, kteří se spolu často hádají. Pak stačí, když je jeden z nich pod vlivem drog či alkoholu, nevydrží tlak toho druhého a neštěstí je na světě. Dalším důvodem, proč se lidé rozhodnou zabíjet, je zisk. Tenhle způsob je plánovaný, ta osoba chce získat majetek druhého, takže si naplánuje přesný postup a jde si za svým prospěchem.
Dokáže si dotyčná osoba uvědomit, že překročila únosnou mez?
Pokud není nepříčetná, nemocná, pod vlivem drog a alkoholu, tak ano. Ale mluvíme o lidech, kteří z pětadevadesáti procent případů nemají pocit viny a neberou svůj čin tak dramaticky.
Proč tomu tak je?
Protože jsou třeba emočně oploštění a svalují vinu na ostatní. Oni nevidí chybu u sebe, ale v ostatních lidech. Berou to tak, že současný svět je zkažený a špinavý, a když někoho bouchnou po hlavě, tak se přece nic neděje.
Co se v člověku odehrává, že se rozhodne něco takového udělat?
Ze zkušeností a výzkumů víme, že se takový člověk může narodit s oploštěnými emocemi, sníženými zábranami, a navíc s nějakou deviací. Pak jsou to lidé, kteří si během svého života už něco zažili, například týrání, alkoholismus v rodině, pravidelné bití, znásilnění. Těch příkladů je nespočet a hodně záleží na každé té osobnosti, jak je silná.
Jak je to u těch nepříčetných?
Nepříčetní jsou vrahové pod vlivem návykových látek nebo nemoci. Ti o sobě nevědí, že tam může jít o nešťastnou náhodu nebo vliv nějaké poruchy. Třeba schizofrenik, který zabije svou maminku, tatínka, sourozence a i psa. Udělá to proto, že ve všech vidí ďábla. A on opravdu neví, jestli dělá dobře, nebo ne, on ví, že se musí hlavně bránit.
Může jim někdo pomoci a nějak činu zabránit?
Ano, určitě jim někdo pomoci může, ale to je hodně vzácné, aby člověk, který má tendenci zabíjet, přišel za odborníkem pro pomoc. Většinou si to lidé prostě neuvědomují, necítí se tak, že by měli problémy nebo že by s nimi bylo něco v nepořádku. Jak jsem se již zmínil, tito lidé vidí problém ve společnosti, nikoli v sobě.
Je chtění zabíjet v každém z nás, nebo jde o zkrat, který člověk v danou chvíli nezvládne?
Bohužel musím říct, že za určitých okolností jsme takového činu schopni každý.
Za jakých okolností?
Například kdyby došlo k nějaké mezní situaci, kdybychom bránili někoho blízkého, dokážeme v sebeobraně někomu ublížit. K této problematice se vztahuje nespočet výzkumů. Jedním z nich byl například pokus, při kterém byli studenti převlečeni za vězně a za dozorčí. Za týden museli výzkum přerušit, protože ti rádoby dozorci začali vězně bít a týrat.
Proč to tak dopadlo?
Ti studenti, kteří si měli hrát na dozorce, dostali velkou moc nad ostatními. Byli vystaveni velkému stresu a museli udržovat pořádek, který se jim však začal vymykat z rukou. A tak se nebáli proti svým spolužákům použít obušky, aby si ten respekt a pořádek vydobyli. V mezních situacích bohužel projevíme to nejhorší, co se v nás skrývá. Ale za běžných okolností máme každý z nás zábrany. Víme, že tohle nesmíme dělat, takže normální osobnost za běžných situací neútočí a nezabíjí.
Dá se nějak poznat, že se v člověku skrývá vrah?
Netroufám si takhle soudit, protože každý normální člověk má obranné mechanismy natolik silné, že nikomu neublíží. Ale za nebezpečí bych považoval lidi, kteří už v minulosti spáchali silné, agresivní činy v poměrně v mladém věku. Pokud už za sebou mají kriminálně násilnou minulost, do toho berou drogy a nerespektují zákony, tak v této skupině je vysoká pravděpodobnost toho, že mohou i ublížit.
Co třeba lidé, kteří pracují na jatkách nebo jako řezníci? Nemůže i u nich zabíjení zvířat vyvolat touhu po vraždě?
V drtivé většině ne. Ti to berou jako svou profesi a převážně jde o mírumilovné lidi, kteří nemají ani nijak zvýšenou agresivitu. Opravdu výjimečně jsme se setkali s případy sadistů, kteří v minulosti pracovali jako řezníci, ale nebylo to kvůli tomu, že by je k tomu dovedlo jejich povolání, nýbrž se s těmi sklony narodili.
Kdo je podle vás agresivnější, ženy, nebo muži?
Určitě muži.
Ale proč?
Máme v sobě více testosteronu, navíc i tělesná schránka a vůbec i to sociální postavení nás k tomu nějak předurčuje. My všechno řešíme silou. Ale i s ženskou agresí máme hodně zkušeností, někdy ve výjimečných případech předčí i ty chlapy.
Dá se ta agrese nějak zmírnit?
Rozhodně ano. Díkybohu, že byl vynalezen sport. Lidé tak mají možnost se někde pořádně vybít, vyřvat se a pak, když jsou domů, se cítí se lehce a mají klidnou hlavu. Když o sebe ale někdo nepečuje, jeho agrese stoupá a roste tím i to nebezpečí.
Když člověk někoho zabije, existuje možnost resocializace, nebo u něj hrozí riziko další vraždy?
Tím se zabývá soudní znalec z oboru psychologie. Hodně se hodnotí, jestli byl člověk trestaný už v minulosti, jak reaguje nebo jestli je nebezpečný. Například když je někomu čtyřicet, doposud nic nespáchal a zabil někoho v afektu, je tam možnost resocializace. Pokud ale stane před soudem člověk, kterému je 21 let a má za sebou už několik násilných činů, je pravděpodobné, že jde o bezcitnou asociální osobnost, která takové štěstí mít nebude.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.