Rozhovor
Rekonstrukce Libeňského mostu je nesmyslná, soudí odborník

Stav mostů se v České republice vážně zhoršuje. Stavebnictví obecně je podfinancované a stagnuje. V čem je problém a jak se dá řešit? Na tyto otázky odpovídal v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ odborník Milan Kalný, který je jednatelem a technickým ředitelem společnosti Pontex, s. r. o., která se zabývá projektováním dopravních staveb, zejména mostů.

V České republice se eviduje přibližně sto mostů v havarijním stavu. Jak je to možné?

Stav mostů v České republice je skutečně vážný a dlouhodobě se zhoršuje. Opravy nebo výměny těchto mostů nejsou zajišťovány v požadovaném čase a množství. Jen si vezměte, ke konci roku 2017 bylo v havarijním stavu čtrnáct mostů na dálnicích a silnicích I. třídy a 102 mostů na silnicích II. a III. třídy. Ve špatném a velmi špatném stavu je 3276 mostů na pozemních komunikacích a 361 mostů na železnici.

Mosty se navrhují na životnost sto let, ale přibližně jedna desetina provozovaných mostů už je za touto hranicí. Mnoho starých mostů má nejen problematický stavební stav, ale jejich návrhové parametry a zatížení nevyhovují dnešním požadavkům.

Ale vždyť zákon určuje, že by se mosty měly kontrolovat. Proč ani tyto kontroly nepomohly a současné situaci nezabránily?

Správci mostů zajišťují pravidelně běžné a podrobné prohlídky v souladu s předepsanou metodikou. Problémem je, že závady a poruchy na mostech se sice evidují, ale nejsou závazným impulzem k dostatečné údržbě, opravám nebo výměně mostů.

Jak je to možné?

Údržba a opravy dopravní infrastruktury jsou dlouhodobě podfinancovány. Financování není každoročně stabilní, příprava staveb a výběrová řízení na projektanty a zhotovitele trvají v České republice nepřiměřeně dlouho. Příprava nových liniových staveb u nás trvá až patnáct let. Přispívá k tomu zejména komplikovaná legislativa, možnost opakovaného vstupu mnoha nepřímo dotčených osob do schvalovacích procesů a také obava pracovníků na úřadech převzít odpovědnost za jejich rozhodnutí.

Je podle vás stav Libeňského mostu dostatečným impulzem k tomu, aby se s českým stavebnictvím něco začalo dělat a mosty byly více kontrolovány?

Varovným impulzem pro stav českého mostního stavebnictví byla spíše havárie Trojské lávky v prosinci 2017. Libeňský most byl postaven ve své době velmi úsporným způsobem, bez větších oprav sloužil zvýšenému provozu celých 90 let a to je nepochybně dobrá zpráva.

Dnešní stav je však téměř havarijní a představuje pro uživatele značné riziko. To, že se stav Libeňského mostu neřeší a rozhodnutí se stále odsouvá, je dnes spíše kulturní a politický problém. Pokud techničtí odborníci vyhodnotí profesionálně všechny informace z prohlídek a diagnostiky Libeňského mostu, závěr je jednoznačný - výměna nosných konstrukcí je nezbytná a provést by se měla bez odkladu. Varianta rekonstrukce Libeňského mostu je technicky i finančně z dlouhodobého hlediska naprosto nesmyslná.

Jaké jsou vyhlídky do budoucna, pokud se situace nezačne hned řešit?

Navrhování a diagnostika mostních konstrukcí musí pracovat s rizikem stejně, jako s rizikem pracují i další obory včetně medicíny. Délku dožití vám nikdo přesně neřekne. Víme, že současný stav je nepřijatelný, na léčení příčin už je pozdě a bez transplantace rozhodujících "orgánů" může někde dojít k vážnému problému dříve, než si myslíme.

Co se týče obecně stavebnictví v Česku, jak byste ho zhodnotil?

České stavebnictví si po roce 2009 prošlo velkou krizí, ze které se dodnes nevzpamatovalo. V oboru inženýrských staveb došlo podle ČSÚ mezi léty 2009 až 2013 k poklesu stavební činnosti o více než třicet procent a ještě v roce 2016 jsme zůstali na této nejnižší úrovni. Stavební firmy zaznamenaly propad cen, omezení investic do technologického vybavení a odchod řady kvalifikovaných pracovníků. Cenové normativy, podle kterých se předpokládají investiční náklady, jsou na úrovni přibližně o dvacet procent nižší než v minulosti, o dalších dvacet procent níže se obvykle pohybují nabídky na stavební práce, přitom materiálové a mzdové náklady firmám rostou.

Jaké konkrétní kroky je zapotřebí podniknout, aby stavebnictví dosahovalo úrovně jako v ostatních vyspělých státech?

Snad největším problémem našeho stavebnictví je špatné rozdělení kompetencí v oboru stavebnictví.

Můžete vysvětlit, jak to myslíte?

Do oboru zasahuje nejméně sedm ministerstev, krajská a místní samospráva, a i když rozhodující ministerstva držela dlouhodobě jedna strana, ke shodě směřující k zjednodušení a zlepšení právního prostředí nedošlo. Letošní novela stavebního zákona prakticky žádné zlepšení celého procesu nepřinesla a kompletní rekodifikace je proces minimálně na pět let.

Příliš složitý zákon o veřejných zakázkách se vykládá hlavně z formálních nebo právních hledisek, jako by vůbec nešlo o vlastní stavby. Zadání staveb jsou často přeurčená, zbytečně omezující a současně i nekompletní. Rozhodujícími partnery ve stabilním prostředí jsou investor, projektant a zhotovitel stavby. Jejich společným cílem by měla být zejména kvalitní výstavba s dodržením harmonogramu a za přiměřenou cenu. Obor stavebnictví ovlivňují místo inženýrů a architektů stále více právníci, mezi zúčastněnými partnery panuje značná nedůvěra a prosazování jednostranných požadavků místo spolupráce.

Co navrhujete vy jako vhodné řešení?

Některé české projektové a stavební firmy se umějí prosadit svou kvalitou i v zahraničí. Pokud chceme stavět rychle a kvalitně v Česku, je třeba trvale a důsledně kultivovat prostředí, ve kterém všichni žijeme a pracujeme. Prosazování změn shora bez znalosti naší současné i zahraniční praxe nemá smysl. Nastavení systému a metodiky musí zajistit menší skupina odborníků napříč profesemi z praxe a rozhodování o každé stavbě by pak mělo být ponecháno na řádné odborné péči odpovědných zástupců přímo zúčastněných ve výstavbě.

Příprava a realizace staveb je dlouhodobou činností a vyžaduje zejména ekonomickou a právní stabilitu. Výběr projektanta a zhotovitele stavby podle nejnižší ceny se neosvědčil, musí nám jít hlavně o kvalitu a její kontrolu. Výstavba je proces, při kterém je nutno o změnách odborně rozhodovat, a nikoli je zakazovat. Obávám se, že zvýšení úrovně stavebnictví postupnou kultivací je mimořádně obtížné zadání, ale známe jinou cestu?