Restituční kauza rodu Walderode se po zásahu Ústavního soudu (ÚS) vrací na začátek, tedy k Okresnímu soudu v Semilech. Šance na vydání majetku se podle advokátů, kteří na případu pracují, významně zvýšila. ÚS dnes vyhověl stížnosti Johanny Kammerlanderové, vdovy po Karlovi des Fours Walderode, důvodem je porušení práva na soudní ochranu. Ve sporu jde o zámek Hrubý Rohozec v Turnově na Semilsku, lesy a pozemky. Kammerlanderovou dnešní nález šokoval v pozitivním slova smyslu.
Rod usiluje o vrácení majetku od začátku 90. let. Justice musí podle dnešního nálezu vycházet z rozhodnutí z roku 1947, kterým ministerstvo vnitra zachovalo Walderodemu československé občanství. "ÚS řekl, že restituce je oprávněná a že jeho právní názor je závazný, soudy ho musí respektovat," uvedl advokát Kammerlanderové Roman Heyduk.
Na žalované straně stojí více subjektů. Jsou mezi nimi Národní památkový ústav, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo státní podnik Lesy České republiky. Starosta Turnova Tomáš Hocke (Nezávislý blok) novinářům řekl, že postoj ÚS je nutné respektovat. Očekává další spory kvůli ztotožnění pozemků či objektů, kterých se případná restituce bude týkat.
"Jestliže ÚS řekl, že panu Walderode občanství zůstalo, v tom případě jsou nároky odůvodnitelné. Teď už se to bude zřejmě zaměřovat spíš na to, který majetek by se měl vydat," řekl právní zástupce Národního památkového ústavu Josef Macek.
"Chci hledat řešení, aby všichni byli spokojení," odpověděla Kammerlanderová na otázku, co bude se zámkem a dalším majetkem v případě vydání. Zámek je podle ní krásně opravený, přetrvávají problémy se statikou. "Stát udělal hodně pro to, aby majetek zachoval," uvedla Kammerlanderová. Jen zámecké expozice jí připadají poněkud nudné.
Walderode přišel o panství v části Semilska, Jablonecka a Liberecka po druhé světové válce. Jako Němec pozbyl československé občanství na základě Benešových dekretů. V roce 1947 mu úřady československé státní občanství vrátily, po komunistickém převratu v únoru 1948 emigroval a občanství se vzdal. Znovu se stal československým občanem v roce 1992. Zemřel v roce 2000.
Justice v kauze dospěla k závěru, že osvědčení o zachování československého státního občanství, vydané v roce 1947 ministerstvem vnitra, nesplňuje formální a obsahové požadavky. Je tedy nicotným aktem, který nemá žádné právní účinky. Walderode tak nesplnil podmínku zachování občanství, podstatnou při uplatňování restitučního nároku.
ÚS však zdůraznil, že o nicotný akt nešlo. "V restitučním řízení toto rozhodnutí o vrácení občanství již nelze přezkoumávat a je třeba z něj vycházet," řekl soudce zpravodaj Josef Baxa. ÚS připomněl, že Kammerlanderová se v minulosti v jiné linii domohla navrácení části majetku, rozhodnutí tehdy potvrdil i Nejvyšší soud, který v nyní projednávané kauze změnil postoj.
Walderode se před válkou přihlásil k německé národnosti, později narukoval jako vojín do Wehrmachtu. Po válce však svědci potvrdili jeho protinacistické smýšlení i snahu pomáhat československým občanům. Baxa zdůraznil, že tehdejší orgány měly dostatek informací a skutkových podkladů pro rozhodnutí, že si Walderode smí občanství uchovat. "Nemůžeme s odstupem času přezkoumávat akty učiněné v době, která bezprostředně navazovala na tragické události druhé světové války," uvedl Baxa.
"ÚS dlouhodobě vykládá podmínky pro restituci majetku, z nichž jednou je i zachování československého státního občanství, zásadně šířeji a zásadně ve prospěch restituentů. Svým dnešním nálezem rozhodl, že překážkou restituce nemohou být eventuální formální vady nebo nedostatky rozhodnutí poválečných československých úřadů," okomentoval nález advokát Tomáš Nahodil, který se taktéž věnuje restitučním kauzám.
