Letošní školní rok bude s největší pravděpodobností přelomový. Všechny základní školy a nižší stupně víceletých gymnázií rozjíždějí v pondělí naostro takzvané školní vzdělávací programy. Pedagogové by díky nim měli mít volnější ruku při sestavování osnov a při práci s rozdílnými typy žáků. Zázraky se však očekávat nedají. Nechuť učitelů k práci, kterou jim v přípravné fázi nikdo nezaplatil ani jim na ni nevyčlenil čas, se může projevit ve výsledcích.
K tématu: Nová školní inspekce: vlídný rádce a zdroj informací
Dva roky příprav skončily. Od září musí školy povinně zahájit výuku podle svých školních vzdělávacích programů (ŠVP), a to nejméně v první a šesté třídě. Další ročníky budou přibývat postupně. „Reforma neznamená zavedení školy hrou. Vědomostní základ je velmi důležitý. Některé děti jsou však schopné zvládnout za půl roku to, co jiné za rok. Školní vzdělávací programy umožní na tyto individuální potřeby reagovat," zdůrazňuje ředitel Výzkumného ústavu pedagogického Jaroslav Jeřábek.
Klasické osnovy nezmizí. Základní pravidla, tedy kolik vyučovacích hodin týdně, který předmět mohou žáci mít či jaké obory vzdělávání musí být v jednotlivých školních programech zastoupeny, stanovují rámcové vzdělávací programy (RVP). „Osnovy už nebude centrálně stanovovat stát. Vytvoří si je sami učitelé ve svém vzdělávacím programu," dodává Jeřábek. Ohlídat to, aby se jednotlivé školy mezi sebou výrazně nelišily, by v praxi měly závazné očekávané výstupy na konci páté a deváté třídy.
O vodě jen jednou 
Rámcové vzdělávací programy mimo jiné umožňují sdružit předměty, které jsou si věcně blízké, do vzdělávacích oblastí. „Cílem je souvislostní učení. Když se budou žáci bavit o vodě, měli by se dozvědět její fyzikální vlastnosti, chemické složení a získat poznatky o živočiších, kteří v ní žijí," objasňuje Jeřábek. Ani to však školám nikdo nenařizuje. V podstatě ani nemůže, na takové „experimenty" totiž pedagogové, zejména na 2. stupni, nejsou připraveni.
Problém s pedagogickou kapacitou by mohl nastat také u takzvaných průřezových témat, mezi něž patří například environmentální či mediální výchova. Jejich obsah je v RVP pouze naznačený, školy si ho opět dotvářejí samy. Nikde není řečeno, že se musí jednat o samostatný předmět. „Probrat denní tisk nebo vysvětlit, co to je bulvár, je u nás už dlouho součástí českého jazyka. Na to jsme ani nepotřebovali mediální výchovu," přiznává ředitel Základní školy Lyčkovo náměstí v Praze 8 Jan Korda. Téma jako takové musí být zastoupeno jak na prvním, tak na druhém stupni. „Hned v první třídě ale být nemusí. Záleží také na dalším vzdělávání učitelů. Nesmí jít o nekvalifikovaný amatérismus, ten nadělá jen škodu," uvádí Jeřábek.
Ředitel Korda nalézá v novém systému ohromnou výhodu a ulehčení. Škola na Lyčkově náměstí se stala zároveň jednou z pilotních škol. Reformu, která je pro většinu škol novinkou, realizují už třetím rokem. „Osnovy, které byly dřív, už zcela neodpovídají dnešním požadavkům. Je třeba se zaměřit na dovednosti jako umění komunikovat, řešit problémy," říká ředitel a školitel v tomto oboru Jan Korda. Jeho optimismus ale také není stoprocentní. Nový systém nemá návaznost ve středním školství, což vidí jako hlavní problém. „Rodiče na nás tlačí, abychom žáky připravovali hlavně na přijímací zkoušky na střední školy. Ty jsou ale stále založeny na znalostech, nikoli dovednostech. Těžko pak rodičům vysvětlujeme, že jdeme moderní cestou," dodává.
Reformu připravili učitelé
A jak reagují na novinku pedagogové? Nad tvorbou ŠVP museli strávit několik desítek hodin mimo pracovní dobu. Spousta z nich to proto brala jako zátěž. „Mnozí učitelé cosi zkopírovali a naplnili tak zákon. Samotný dokument školu nezmění. Je to o kantorech a jednotlivých hodinách. Ne každý je ochoten nad tím přemýšlet, proto to měl zabezpečit stát," myslí si Korda. Toto riziko připouští i Jeřábek. „Řada škol vnímá reformu jako povinnost navíc, za kterou jim nikdo nic nedal. Je jasné, že někde bude přijetí naprosto formální, nebo dokonce nepříznivé. Reforma selže v ten moment, kdy si školy sice napíší svůj vzdělávací program, ale dál si pojedou po svém," říká Jeřábek.
Sám se však domnívá, že minimálně 40 % škol má své ŠVP kvalitní a reformu přivítalo. Jeho slova potvrzuje i Korda. Podle něj tak v 50 až 60 % škol zůstane realizace pouze na papíře. „V menších městech a vesnicích jsou učitelé víc přizpůsobiví a ochotni nad tím přemýšlet, než třeba kantoři v Praze," popisuje svou zkušenost Korda. Podle něj je logické, že učitelé s několika desítkami let praxe se na reformu dívají skepticky. Změn už zažili víc a mnohdy to k lepšímu opravdu nevedlo.
Další změny za dva roky
Středním školám nyní začíná dvouleté období, během něhož budou mít možnost si stejně jako základní školy připravit své školní vzdělávací programy. Poprvé by se na tomto stupni školství měla reforma realizovat ve školním roce 2009/2010.
Zatím otevřeným tématem zůstávají výstupní hodnocení žáků devátých tříd. Střední školy většinou na hodnocení u přijímacích zkoušek ohled neberou, neboť jsou buď v kritické situaci, kdy vezmou v podstatě každého přihlášeného, nebo mají naopak převis žadatelů a přijímací zkoušky jsou pro ně nezbytným kritériem výběru. „Chybou je, že se neřeklo, jaká má být struktura takového výstupního hodnocení. Neexistuje žádný vzor, takže to každá škola pojímá jinak. Střední školy to pak mohou těžko srovnávat," říká Jeřábek.
V oblasti státních maturit je zatím revoluce zažehnána. Na konci července podepsal jejich odklad prezident Václav Klaus. Zákonodárci se většinou shodli na tom, že maturity nejsou organizačně ani obsahově zcela připraveny.
Za odložení státních maturit o dva roky bojovala nejen ministryně školství Dana Kuchtová (SZ), ale také téměř 10 tisíc středoškoláků, kteří v květnu prošli na protest centrem hlavního města. Státní maturity by se tak měly týkat až studentů, kteří letos nastupují do druhého ročníku.
Ilustrační foto: Petra Mášová, Jan Schejbal
