Počet dětí a dospívajících, které volají na Linku bezpečí s tím, že uvažují o sebevraždě, se za poslední čtyři roky zdvojnásobil. "Dětem se to sype ve škole, doma, do toho se jim rozpadne vztah nebo parta, a neunesou to," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ sociální pracovník Linky Jan Kaňák.
Jaké jsou hlavní důvody, proč děti uvažují o sebevraždě?
Sahají od toho, že se jim rozpadne první dlouhodobější vztah, až po problémy v rodině, které vygradují do té míry, že už to nejsou schopni jiným způsobem řešit. Často ale jde o kumulaci několika problémů, kdy se to dětem "sype" ve škole nebo doma, do toho se jim rozpadne vztah nebo parta, je to na ně moc a neunesou to.
Mohou rodiče nebo další příbuzní nějak rozeznat, že dítě má podobné tendence?
Většinou se dítě začne chovat jinak, než na co jsou rodiče zvyklí - méně komunikuje, a to i v rámci rodiny, začne být smutné, projevuje menší radost ze života. Často o svém rozpoložení dává vědět i na sociálních sítích, na Facebooku, kdy si dá například status "Radši bych tu nebyl". To všechno samozřejmě ještě nemusí být signál, že se dítě chce zabít, ale rozhodně je potřeba zpozornět a začít s ním mluvit o tom, co se děje.
Na co si na lince děti nejčastěji stěžují, co je nejvíce trápí?
Nejčastěji jsou to rodinné vztahy a potom "vrstevnická" témata a problémy s láskou a partnerstvím. To tvoří velkou oblast. V závěsu za tím je šikana, týrání, zneužívání a potom sebevražedné tendence.
Jakou formu mívá šikana?
Buď se s šikanovanými ve škole nikdo nebaví, nebo je někdo aktivně fyzicky napadá nebo se jim posmívá. Často to mívá i elektronickou podobu, kdy o nich šikanující píše pomlouvačné e-maily nebo o nich natočí video, které umístí na YouTube nebo jinam. V poslední době se občas setkáváme i s tím, že založí pod jménem šikanovaného dítěte falešný profil na nějaké sociální síti a jeho jménem napadá a pomlouvá ostatní. Snaží se tak vyvolat agresivní reakci vůči šikanovanému, který vůbec neví, že se něco děje. A najednou mu přijde echo "Ty jsi mě takhle pomluvil, já se s tebou odmítám dále bavit".
Snaží se to děti nějak řešit, než vám volají, nebo to v sobě dusí?
Hodně to záleží na tom, s kým se potkají ve svém okolí. Takže ony to samozřejmě zkoušejí řešit. To, že zavolají k nám na linku, nemusí nutně znamenat, že je rodič odbude a řekne jim, aby si toho nevšímali - i když i to je relativně časté. Ale může to být i tak, že jim dobře poradí a šikana na malou chvíli ustane. Ale pak se objeví znovu a děti už mají obavu za rodiči znovu jít. Takže to zkoušejí řešit v kolektivu, hodně se ptají vrstevníků, obracejí se na nás.
Co jim radíte?
Záleží na tom, čeho se ten problém týká. Naneštěstí nejsou rady, které by vždy stoprocentně zabíraly. Ale když se šikana odehrává například ve škole, tak je potřeba ji do toho zapojit, protože je pravděpodobné, že to bude gradovat ne vždy mají děti možnost to samy zastavit. Takže se hledá řešení na míru.
Máte nějakou zpětnou vazbu, jak příběhy těch dětí dopadly?
Málokdy. Čas od času nám děti volají na centrálu a říkají, že všechno dobře dopadlo. Ale teď jsme například spustili kampaň, v jejímž rámci se na nás mohou obracet naši bývalí klienti, kteří mezitím dospěli a poslat nám svůj příběh. Protože když nám ho pošle dospělý člověk, který to udělá vědomě a s tím rozhodnutím, že to můžeme prezentovat, je to v pořádku. Jinak je pro nás nemožné informovat o příbězích našich klientů z řad dětí a dospívajících. Pro ně jsou to natolik důvěrné informace, že kdybychom to začali vyprávět, byla by to veliká zrada.
