Průzkum
České děti se ve školách trápí, ukázal výzkum

Spokojenost českých dětí ve školách se čím dál více snižuje. V mezinárodním srovnání se Česká republika umístila až za Ruskem, Chile nebo Peru. Situaci bychom měli urychleně řešit, apelují odborníci na vzdělávání.

České vzdělávání vždy platilo za jedno z nejkvalitnějších v Evropě. V různých výzkumech ale české děti dopadají v posledních letech čím dál hůře. Zhoršují se jejich znalosti i konkurenceschopnost. Podle nejnovějších výsledků mezinárodního srovnání Programme for International Student Assessment (PISA) se ukazuje, že děti jsou navíc ve školách nešťastné. Experti upozorňují, že důsledky tohoto stavu mohou být fatální.

Data z šetření PISA 2015, které uveřejnil poslední zpravodaj České školní inspekce, ukazují, že mnozí z patnáctiletých žáků a studentů zažívají ve školním prostředí pocity úzkosti a zklamání. V rámci studie Jsou žáci spokojeni? se Česko umístilo na nelichotivém 36. místě ze 47 porovnávaných zemí. První je Nizozemsko, předběhly nás ale i Uruguay, Černá Hora nebo všechny naše sousední země.

Stres, smutek, obavy

České děti svou úzkost ze školy nejčastěji odůvodňují obavami ze studijních neúspěchů. Stěžují si také na ztrátu motivace pro dosažení lepších výsledků. "Významnou příčinou může být nestabilní rodinné prostředí, kterému je u nás vystaveno čím dál více dětí," říká Dana Knotová, docentka pedagogiky z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. "Rodiče často selhávají ve svých osobních vztazích, o čemž vypovídá velmi vysoká rozvodovost. Místo toho, aby rodiče řešili vlastní problémy, odhlížejí od nich a raději zvyšují nároky na děti," doplňuje pedagožka. Tradiční školství je stále postaveno převážně na výkonu, děti jsou odměňovány dobrou známkou, trestány špatnou. Systém sankcí je ve škole všudypřítomný a žáky to stresuje.

"České školství je nedostatečně nastaveno. Špatné výsledky v mezinárodním žebříčku připisuji tomu, že zatímco na západ od nás se už vzdělávací instituce naučily, že klíčové je pomoci všem dětem v rozvoji, my stále jen vzděláváme, ale se vším ostatním si musejí děti a jejich rodiče poradit sami," doplňuje dětský psycholog Václav Mertin z Univerzity Karlovy. Děti ve školách si podle něho špatné zkušenosti odnášejí do dalšího života. "Navíc si vybudují nechuť ke vzdělávání. Pokud si uvědomíme, že dnes se člověk už jednoznačně musí učit celý život, má dítě vlastně handicap až do smrti," upozorňuje psycholog.

Klíčoví jsou učitelé

Oba oslovení experti se shodují, že česká škola není k dětem dostatečně přátelská. Že by ale situaci zachránily alternativní školy, jak věří někteří rodiče, je podle nich planá naděje. Takových institucí je málo, navíc i jejich žáci jsou často nešťastní. "Když posuneme běžné školy, už nebudeme tolik toužit po těch alternativních. To by mělo být naším cílem," říká Mertin.

Problémy si uvědomuje i ministerstvo. Klíč vidí především ve spokojených učitelích v běžných školách, proto jim chce v nadcházejících letech výrazně zvyšovat platy a podporovat děti formou inkluze. Naopak alternativní školy si stěžují, že ze strany ministerstva získávají podporu jen minimální a resort cíleně blokuje zakládání nových.