Před sto lety chodilo do jedné třídy na prvním stupni základní školy až 80 dětí. Početným třídám odpovídal autoritativní styl výuky a nerovný vztah mezi žáky a učiteli. Jak se společnost měnila a prosazovala se modernizace škol, počty žáků ve třídách se postupně snižovaly. Řekla to historička Magdaléna Šustová z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze. Dnes bývá ve třídě o polovinu až dvě třetiny dětí méně než v době založení Československa.
Na počátku 19. století chodilo podle Šustové běžně do jedné třídy 50 až 60 žáků, nejvyšší povolený počet byl 80. Druhá třída a místo školního pomocníka se měly otevírat až při dosažení počtu stovky dětí ve třídě, uvedla historička. Tento stav přetrvával do roku 1922, kdy se limit snížil na 60 dětí ve třídě, respektive na 50 žáků u jednotřídních škol.
Početným třídám odpovídal i styl výuky, který vylučoval jakoukoli vlastní aktivitu dětí. "Když si vezmeme rok 1918, tak tam můžeme říct, že učitel a každý dospělý byl někdo, komu dítě neodporuje, koho poslouchá," řekla Šustová. Děti podle ní seděly v lavicích, byly zticha a dělaly jen to, co se jim řeklo. "Velmi často třeba ještě neexistovalo, že by se dítě pana učitele zeptalo na něco, čemu třeba nerozumělo a chtělo si ověřit, zda něco pochopilo správně," podotkla.
Po založení Československa se změnami ve společnosti se nicméně vztah dětí a dospělých postupně narovnával a začalo se debatovat o potřebě zmenšovat třídy. Nejvýraznější snížení limitu dětí na jednoho učitele prosazovaly ve 30. letech takzvané pokusné školy, kde měly děti i laboratorní cvičení a mohly ve výuce hovořit o společných úkolech. "Tyto školy měly kolem 30 až 40 dětí ve třídě," řekla Šustová. Jejich nevýhodou bylo, že byly na svou dobu finančně náročné, protože měly víc paralelních tříd, tedy i více učitelů a větší spotřebu tepla a elektřiny.
Za války se počty dětí ve třídách zase zvyšovaly, po ní ale pokračovalo zmenšování třídních kolektivů. Zákon z roku 1948 počet žáků snížil na 40 dětí ve třídě, u prvních tříd doporučoval 30 žáků. Během druhé poloviny 20. století se pak počet žáků ustálil na zhruba 30 v jedné třídě. Tento limit platí dodnes, i když v důsledku silných ročníků dětí jsou i dnes někde třídy, kam chodí žáků víc.
Již od dob Marie Terezie mohli do tříd na prvním stupni základních škol chodit společně dívky a chlapci. V obcích, kde bylo ve školách více než šest učitelů, tedy asi 480 dětí, však zákon z roku 1869 doporučoval zřizovat oddělené dívčí a chlapecké školy. Toto nařízení se uplatňovalo hlavně ve větších obcích a městech a bylo v platnosti až do roku 1953, doplnila Šustová.
O nižší počty dětí ve třídách dnes školy usilují hlavně kvůli modernizaci výuky, ve které se od učitelů vyžaduje individuální přístup k různým potřebám žáků. Pokud dětí není moc, mohou lépe využívat řadu interaktivních pomůcek a technických vymožeností, které jsou dnes pro školy dostupnější než dřív.
