Jít tou nejtěžší cestou aneb Česká dívka na Stanfordu

Ročně se na Stanfordovu univerzitu v kalifornském Silicon Valley hlásí kolem čtyřiceti tisíc zájemců. Sen stát se studentem školy, na jejíž půdě se zrodil třeba nápad vytvořit internetový vyhledávač Google, se však splní jen každému dvacátému. Čech přitom sítem jedné z nejlepších univerzit světa projde zhruba jednou za deset let. Osmnáctileté Barboře Davidové z Prahy se to podařilo.

Červená elastická minisukně, vypasované triko s krajkou, černé kozačky na hodně vysokém podpatku. Na Báru Davidovou stereotypní představy o zakřiknutých školních premiantech rozhodně nesedí.

Dokonale upravená usměvavá dívka nás vítá v knihovně pražského gymnázia Nový PORG. Mluví suverénně, pečlivě volí slova. O nervozitě z focení a zájmu médií nemůže být řeč.

"Jako malá jsem chtěla být astronom, pak právník. Teď konkrétní představu o své budoucnosti nemám. Baví mě toho nějak moc," přiznává dlouhovláska. A nepřehání. Zbožňuje fyziku a matematiku, zajímá se o historii, ovládá čtyři světové jazyky. Kromě toho bojuje za ženská práva, věnuje se skialpinismu a dobrovolnictví a cestuje po celém světě. Právě rozmanitost zájmů jí zřejmě pomohla otevřít dveře na vysněný Stanford.

"Všichni, kdo se tam hlásí, jsou akademicky naprosto vynikající. Mimoškolní aktivity ale člověku pomohou oddělit se od zbytku. Koníčky navíc v Americe obecně hrají hodně důležitou roli," vysvětluje Bára. Intenzivní přípravou na přijímačky strávila dva roky. Čas měla rozplánovaný do minuty a jít se jen tak po škole natáhnout před televizi nehrozilo. "Ve všední dny jsem se opravdu učila od rána do večera. O víkendech jsem ale snažila nad tím neležet a raději vyrazila na nějaký ten vrchol," vzpomíná studentka, kterou ve škole nebaví snad jen výtvarná výchova.

Cesta mezi elitu

Dlouhý přijímací proces pro ni začal už na podzim 2015 takzvanými standardizovanými zkouškami. Tedy jejich obecnou částí, která zkoumá, jak student umí porozumět textu a jaké má logické myšlení. "Součástí jsou i testy, kde jsou rodilí mluvčí v podstatě testováni ze znalosti své mateřštiny. Jestli rozumí archaismům a podobně. To mi dalo hodně zabrat," vypráví gymnazistka. I tak zkoušku složila lépe než 98 procent Američanů.

Loni na jaře pak Bára absolvovala testy oborové. A zvolila si matematiku, fyziku a španělštinu. To však ještě zdaleka nebylo vše. Uchazeč ještě musí zpracovat jedenáct esejí a vylíčit v nich své zážitky a zkušenosti. A i tady dívka bodovala. Rozepsala se třeba o své vášni ke zdolávání ledovců nebo o měsíční dobrovolnické misi do Barmy, kde v klášterní škole vyučovala angličtinu. A to na komisi zjevně zapůsobilo.

Univerzita si navíc v průběhu řízení zjišťuje informace o studentovi i po vlastní ose. A zajímají ji ti, kteří toho od sebe chtějí hodně. "Člověk se pořád musí nutit, aby dělal věci navíc. Nikdy jsem nevěděla, jestli toho dělám dost. Pokud máte ambici jít na takovou školu, musíte zkrátka jít tou nejtěžší cestou," dodává studentka, kterou čeká mezinárodní maturita ze sedmi předmětů a češtiny.

A proč zvolila právě Stanford? "Lákal mě americký školský systém a hlavně to, že student se tam hlásí na školu jako celek. Nemusí tedy ještě mít vybraný obor. Navíc v Silicon Valley sídlí spousta společností, které si své potenciální zaměstnance vytipovávají mezi studenty už od prvních ročníků. To je pro mě velkou motivací," vysvětluje Bára.

Na možnost napojení na zajímavé firmy ostatně sympatická dívka spoléhá i kvůli financím. Jeden rok na Stanfordu včetně životních nákladů totiž vyjde zhruba na sedmdesát tisíc dolarů (cca 1,75 milionu korun). Když se ale studentovi podaří dostat se do hledáčku movité společnosti, školné mu firma bez mrknutí oka uhradí.

"O českou nadační podporu jsem nežádala, podmínky mi přišly svazující. Takže tam v září vyrazím tak trochu na blind s tím, že se budu snažit navázat kontakty na místě, a získat tak stipendium," usmívá se Bára bezstarostně.