Mediální výchova není v českém školství vnímána jako významné téma. Tři čtvrtiny vyučujících na středních školách přitom rozvoj mediální gramotnosti žáků za důležitý považují. Nejdůležitějším cílem takové výchovy je podle nich rozvoj kritického myšlení studentů. Ukázal to průzkum, který provedla organizace Člověk v tísni ve spolupráci s agenturou Median. V průzkumu byli v prosinci a lednu osloveni vyučující všech středních škol v Česku, kteří se mediální výchově věnují. Dotazník vyplnilo 218 z nich.
Čtyři z pěti dotázaných učitelů uvedli, že mediální výchova není v českém školství vnímána jako významné téma. Na gymnáziích byl podíl vyučujících s tímto názorem vyšší oproti středním odborným školám a učilištím, a to v poměru 81 ku 75 procentům. Učitelé se domnívají, že většina veřejnosti pohlíží na tyto vzdělávací snahy jako na kontroverzní.
Nejdůležitějším cílem mediální výchovy je pro 36 procent pedagogů rozvoj kritického myšlení studentů. Důležitá je i orientace v médiích (17 procent) a posílení dovedností vyhledávat a třídit informace (16 procent). Nejdůležitějším tématem je podle učitelů kritické hodnocení mediálních sdělení, dalšími pak vzdělávání, manipulace a propaganda, vliv médií a orientace v médiích.
Na mediální výchovu podle 82 procent respondentů nezbývá moc času. I přesto je více než polovina z nich pro zachování výuky průřezově ve více předmětech. Samostatný povinný předmět mediální výchova by upřednostňovalo 17 procent vyučujících, 27 procent je pak nakloněno výuce formou volitelného předmětu nebo semináře. Téměř polovina vyučujících by výuku mediální výchovy svěřila někomu jinému než vyučujícím běžných předmětů, jako je čeština či dějepis. Zhruba čtvrtina by považovala za ideální, aby se tomu věnovali specializovaní pedagogové nebo lidé z praxe, tedy třeba novináři. Nyní se mediální výchova nejčastěji vyučuje v rámci občanské výchovy či českého jazyka.
O tématech, která spadají do mediální výchovy, učitelé vyučují nejčastěji šest až deset let. Jejich impulzem k výuce byla zejména snaha rozvíjet mediální gramotnost žáků (48 procent).
"V případě mediální výchovy dlouhodobě selhávají relevantní instituce, v čele s ministerstvem školství. Nebyla pojmenována její důležitost, nejsou vytvořeny podmínky pro efektivní zahrnutí do výuky, vyučujícím se nedostává podpory, chybí vhodné pomůcky a výukové materiály k rozvíjení mediální gramotnosti žáků," uvedl k výsledkům průzkumu ředitel vzdělávacího programu Člověka v tísni Jeden svět na školách Karel Strachota.
Tři čtvrtiny vyučujících v průzkumu uvedlo, že pociťují nedostatek kvalitních výukových materiálů. Čtyři pětiny zmínily, že jim chybějí potřebné znalosti a dovednosti, což patrně souvisí s tím, že se většina z nich (72 procent) nezúčastnila žádného relevantního kurzu nebo školení. Neúčast zdůvodnili nedostatkem informací o dostupných kurzech, nedostatkem kurzů, ale také problematickým uvolňováním se z výuky ve škole. Nejžádanější formou podpory k mediální výchově jsou audiovizuální materiály.
Vyučující v průzkumu také zmínili, že za nejdůvěryhodnější považují veřejnoprávní Českou televizi a Český rozhlas, na druhém místě je u nich hlavní internetové zpravodajství a na třetím seriózní tištěné deníky. Nejmenší důvěru mají v bulvární deníky a komerční televize.
