Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) popírá, že by chtěla umožnit pohřby zesnulých muslimů bez rakve, jen zabalených v pohřebním plátně. Podle jejich tradice by se totiž nemělo v rakvích pohřbívat. Navrhuje prý naopak zpřísnění těchto pohřbů a jejich zákaz na veřejných pohřebištích. Popírá tak informaci zveřejněnou 4. dubna v časopise TÝDEN. Článek ovšem vycházel z informací dodaných samotným ministerstvem, v nichž se o žádném zpřísnění nehovoří. Naopak v nich ministerstvo konstatuje, že tyto pohřby umožní.
Časopis se při psaní textu opíral o vyjádření ministerstva pro místní rozvoj, které do redakce zaslalo 31. března. V něm se píše doslova toto: "Navrhovaná změna by umožnila pohřbívání bez konečné rakve na tzv. neveřejných pohřebištích. Jedná se především o židovské nebo muslimské hřbitovy, kterých je v ČR pět. Na veřejných pohřebištích, kterých je v ČR téměř 6000, nadále trvá zákaz bez konečné rakve pohřbít."
Oproti tomu ve své pozdější reakci na Facebooku Šlechtová tvrdí: "Jde o zpřísnění, jelikož nyní zákon dovoluje toto pohřbívání dokonce na veřejných pohřebištích. To právě zpřísňujeme pouze na neveřejná, a to po souhlasech hygieny."
Z odpovědí, které minulý týden zaslala přes své tiskové oddělení, ale jednoznačně vyplývá, že chce pohřby bez rakve umožnit, nikoliv je zpřísnit. Kromě toho v odpovědi zaslané přes svůj tiskový odbor konstatuje, že na veřejných pohřebištích jejich zákaz "nadále trvá", nikoliv, že jej chce zavést. Ze smyslu reakce tak vyplývá, že tento způsob pohřbu je nyní zakázaný. Celé její znění naleznete níže.
Časopis TÝDEN tak vycházel při publikování článku z informací zaslaných ministerstvem. Pokud jsou chybné, je to problém ministryně Šlechtové a jejích úředníků. Zákaz pohřbu bez rakví mu navíc potvrdil i Vladimír Sáňka, na nějž poskytla kontakt Islámská nadace v Praze. Podle něj se čeští muslimové drží zákonů a pohřbívají ve smutečních truhlách. V současné podobě zákona pak pohřby do země upravuje například paragraf 22 zákona, v němž se hovoří o použití rakve.
Ani důvodová zpráva k novele zákona o pohřebnictví ve znění ke dni 1. dubna 2016 (dostupná zde) navíc o zpřísnění nehovoří. Konstatuje o chystaných změnách mimo jiné následující: "Navrhovaná právní úprava umožňuje provozovatelům neveřejných pohřebišť (zpravidla registrované církvi nebo náboženské společnosti) upravit v řádu pohřebiště podmínky pro pohřbívání lidských pozůstatků do hrobu bez konečné rakve. Dle předpokladů se tato navrhovaná změna se uplatní pouze na 'multikulturních' neveřejných pohřebištích ... Je na rozhodnutí jednotlivých provozovatelů neveřejných pohřebišť (a místně příslušných krajských úřadů schvalujících řády pohřebišť), zda alespoň částečně povolí např. islámská náboženská pravidla. Takovéto povolení ale musí mít v řádu neveřejného pohřebiště stanovené podmínky, které schvaluje místně příslušný krajský úřad." Celou pasáž z důvodové zprávy, která se problému týká, naleznete níže.
| Odpovědi ministerstva pro místní rozvoj: |
Některé změny se týkají i náboženských společností a pohřbívání (třeba novelizační bodu 4 (§ 3 odst. 2 věta druhá aj.) a) Čeho konkrétně se ty změny týkají (pohřebišť nebo způsobů pohřbívání) a co konkrétně obsahují? Navrhovaná změna by umožnila pohřbívání bez konečné rakve na tzv. neveřejných pohřebištích. Jedná se především o židovské nebo muslimské hřbitovy, kterých je v ČR pět. Na veřejných pohřebištích, kterých je v ČR téměř 6000, nadále trvá zákaz bez konečné rakve pohřbít. b) Proč je předkládáte? Muslimské pohřební zvyklosti, ať už se jedná o rituální omývání a odívání těla zemřelého, přinesení a doprovázení mrtvého k hrobu, pohřbívání bez rakve, nebo omezení exhumace, nepovažujeme za rozporné s dobrými mravy, nebo dokonce za hanobení lidských pozůstatků nebo ostatků ani za dotčení jejich důstojnosti. Je na rozhodnutí jednotlivých provozovatelů neveřejných pohřebišť a místně příslušných krajských úřadů schvalujících řády pohřebišť, zda alespoň částečně povolí např. islámská náboženská pravidla. Takovéto povolení ale musí mít v řádu neveřejného pohřebiště stanovené podmínky, které schvaluje místně příslušný krajský úřad. c) Kterých církví a náboženských společností se budou týkat, co to pro ně a pro věřící bude znamenat? Navrhovaná právní úprava umožňuje provozovatelům neveřejných pohřebišť (zpravidla registrované církvi nebo náboženské společnosti) upravit v řádu pohřebiště podmínky pro pohřbívání lidských pozůstatků do hrobu bez konečné rakve. Dle předpokladů se tato navrhovaná změna uplatní pouze na "multikulturních" neveřejných pohřebištích nebo jen na částech veřejných pohřebišť, která jsou v ČR zatím pouze tři (Praha, Brno, Třebíč). Zatímco "pohřbení" je z právního hlediska zákonným procesem (právní událostí v podskupině složených právních skutečností s vůlí i bez vůle), je z pohledu náboženské obce pohřeb aktem náboženským. Za posledních 25 let se dle odhadů Muslimské obce v Praze, která dlouhodobě plánuje zřízení neveřejného pohřebiště na vlastním pozemku, realizovalo v České republice zhruba sto muslimských pohřbů. Důvodová zpráva k novele zákona o pohřebnictví, str. 11-12: K novelizačnímu bodu 4 (§ 3 odst. 2 věta druhá) Navrhovaná právní úprava umožňuje provozovatelům neveřejných pohřebišť (zpravidla registrované církvi nebo náboženské společnosti) upravit v řádu pohřebiště podmínky pro pohřbívání lidských pozůstatků do hrobu bez konečné rakve. Dle předpokladů se tato navrhovaná změna uplatní pouze na "multikulturních" neveřejných pohřebištích nebo jen na částech veřejných pohřebišť, která jsou v ČR zatím pouze tři (Praha, Brno, Třebíč). Zatímco "pohřbení" je z právního hlediska zákonným procesem (právní událostí v podskupině složených právních skutečností s vůlí i bez vůle), je z pohledu náboženské obce pohřeb aktem náboženským. Za posledních 25 let se dle odhadů Muslimské obce v Praze realizovalo v České republice zhruba sto muslimských pohřbů. Tato náboženská obec dlouhodobě plánuje zřízení neveřejného pohřebiště na vlastním pozemku. Muslimské pohřební zvyklosti, ať už se jedná o rituální omývání a odívání těla zemřelého, přinesení a doprovázení mrtvého k hrobu, pohřbívání bez rakve nebo omezení exhumace, nepovažujeme za rozporné s dobrými mravy, nebo dokonce za hanobení lidských pozůstatků nebo ostatků ani za dotčení jejich důstojnosti. Je na rozhodnutí jednotlivých provozovatelů neveřejných pohřebišť (a místně příslušných krajských úřadů schvalujících řády pohřebišť), zda alespoň částečně povolí např. islámská náboženská pravidla. Takovéto povolení ale musí mít v řádu neveřejného pohřebiště stanovené podmínky, které schvaluje místně příslušný krajský úřad. Záleží také na soukromoprávní rovině, k jakým právům a povinnostem se pozůstalý muslim zaváže v nájemní smlouvě k hrobovému místu. Je třeba i z jeho strany přistoupit ke kompromisům a pokusit se o nejvhodnější řešení a zároveň neopomenout seznámit se s potřebnými instancemi, aby bylo možné pochovat zemřelého nejen dle jeho přání, ale i pozůstalých. Zároveň je nutné uvážit, zda se u pohřebních zvyklostí, jichž je třeba se vzhledem k právní situaci vyvarovat, jedná o povinné rituály, nebo pouze o tradice, kterých je možné se vzdát. |
