Ministerstvo vnitra Slovenské republiky uzavřelo narovnání s žalobcem Ing. Andrejem Babišem ve sporu na ochranu osobnosti týkajícím se neoprávněné evidence ve svazcích bývalé Státní bezpečnosti (StB). Městský soud Bratislava IV schválil smír mezi Slovenskou republikou, zastoupenou ministerstvem vnitra a Andrejem Babišem usnesením ze dne 11. října 2024.
Na základě tohoto soudního smíru ministerstvo vnitra uznalo, že žalobce Andrej Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB pod krycím jménem "Bureš" v registračních protokolech s číslem 25085 a že s StB vědomě nespolupracoval. Andrej Babiš se zavázal, že nebude vůči státu uplatňovat žádné nároky na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v souvislosti s touto evidencí, a dále že vezme zpět stížnosti podané k Evropskému soudu pro lidská práva a nebude uplatňovat žádné nároky na spravedlivé zadostiučinění v penězích.
Ministerstvo vnitra přistoupilo k tomuto urovnání po důkladném posouzení právní situace a ekonomických rizik spojených s pokračováním soudního sporu. Zadali jsme dvě nezávislé externí právní analýzy, které potvrdily, že existuje vysoké riziko prohry soudního sporu. Pokud bychom v tomto soudním sporu neuspěli, mohl by Andrej Babiš dodatečně vznést vysoké finanční nároky na náhradu škody. Toto riziko bylo v kontextu efektivního řízení veřejných financí nepřijatelné. Soudní smír byl schválen příslušným soudem, a proto je v souladu s právem Slovenské republiky.
Proto jsme respektovali doporučení právních analýz a uzavřeli soudní smír, abychom předešli možným finančním ztrátám pro stát. Tento postup jsme zvolili i s ohledem na skutečnost, že v minulosti ve skutkově i obsahově totožném soudním sporu mezi Andrejem Babišem a Ústavem paměti národa (ÚPN) soudy opakovaně rozhodly v jeho prospěch. Na všech stupních soudního řízení, včetně Nejvyššího soudu, byl žalobce úspěšný, což výrazně oslabilo naši pozici v tomto novém sporu. Ústav paměti národa uspěl až u Ústavního soudu kvůli tomu, že Andrej Babiš měl podat žalobu na ministerstvo vnitra, a nikoliv na Ústav paměti národa. Vzhledem k tomu, že tuto procesní vadu napravil, podal žalobu proti ministerstvu vnitra a skutkový stav se oproti sporu s ÚPN nezměnil, je pravděpodobnost, že stát tento spor prohraje, velmi vysoká.
Naší prioritou bylo minimalizovat finanční dopady na stát a zajistit hospodárné nakládání s veřejnými prostředky. Uzavřením smíru jsme se vyhnuli riziku vzniku vysokých nákladů na vedení soudních sporů a finančních nároků vůči státu. To je plně v souladu s naší snahou chránit finanční zájmy Slovenské republiky a zabránit zbytečnému plýtvání veřejnými prostředky.
V případě precedentního případu státu proti Jaroslavu Haščákovi jsme se také přesvědčili, jak vysoké náklady může mít neúspěch v podobných soudních sporech, a proto jsme i v tomto případě postupovali obezřetně a zodpovědně.
Toto rozhodnutí bylo přijato především z následujících důvodů:
- Důkazní břemeno na straně ministerstva vnitra: Ministerstvo vnitra neslo důkazní břemeno ohledně oprávněnosti evidence žadatele ve svazcích StB. Vzhledem k předchozímu skutkovému stavu v původním soudním řízení vedeném proti ÚDV a předpokladu, že by příslušný soud provedl stejné posouzení i v tomto řízení, bylo ministerstvo vnitra v důkazní nouzi.
- Slabá pozice ministerstva: V předchozím řízení, které bylo skutkově i obsahově totožné, bylo MV neúspěšné na všech třech stupních soudní soustavy. Obnovené řízení bylo vyvoláno pouze otázkou pasivní legitimace.
- Rizika neúspěchu: Neúspěch ve sporu by znamenal povinnost hradit náklady řízení, právní zastoupení a existovala by také velmi pravděpodobná možnost, že by se žalobce domáhal náhrady škody nebo přiměřeného finančního zadostiučinění. Rizika spojená s neúspěšným soudním sporem mohou vést k významným finančním důsledkům, přičemž náhrada škody může dosahovat statisíců eur.
Matej Neumann, tiskový mluvčí Ministerstva vnitra Slovenské republiky.
