Ústavní soud (ÚS) vrátil na začátek spor o některé pozemky pod areálem Sportovního klubu policie Kometa v Brně-Pisárkách. Justice nemovitosti původně přiznala Židovské obci. Ústavní soudci ale dospěli k závěru, že zákon o zmírnění některých křivd způsobených holocaustem v tomto případě nelze aplikovat. Nyní musí kauzu znovu projednat Městský soud v Brně a pravděpodobně tentokrát rozhodne jinak, byť podle nálezu zůstává konečný výsledek sporu otevřený.
"Sporný majetek vůbec nespadá do působnosti zákona, na jehož základě Židovská obec dovozovala svůj nárok," řekl soudce zpravodaj Jan Musil. Židé totiž o nemovitosti definitivně přišli až v roce 1950, tedy mimo rozhodné období speciálního zákona. Křivdy minulosti lze podle ÚS napravovat jen prostřednictvím předpisů, které jsou k tomu určené, a jen ve věcném a časovém rozsahu, který zákony stanovují. Soudy nemohou o své vůli okruh restitucí rozšiřovat.
Vyhlášení nálezu sledoval předseda Židovské obce Brno Jáchym Kanarek, s novináři hovořit nechtěl. Úspěšnou ústavní stížnost podala jihomoravská policie reprezentovaná Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Podle mluvčí Petry Vedrové se policie potřebuje s nálezem nejdřív blíže seznámit, než jej bude komentovat.
"V areálu každý den probíhá služební příprava policistů, dělají se tam fyzické testy uchazečů o práci u policie. Policisté se tam chodí také individuálně připravovat i mimo pracovní dobu a o víkendech," řekla Vedrová. Areál využívají i strážníci a hasiči. Slouží také veřejnosti k rekreačnímu sportu. Na sporných pozemcích jsou například tenisové kurty, hřiště nebo trávníky.
Židé o parcely u řeky Svratky přišli poprvé za druhé světové války. Po jejím skončení se pozemky znovu dostaly do správy tehdejšího spolku Židovský dům v Brně. V roce 1950 pak spolek parcely za 520 tisíc korun prodal státu.
Současná justice rozhodla o převodu na Židovskou obec až po intervenci Nejvyššího soudu, který dospěl k závěru, že prodej se odehrál v tísni a za nevýhodných okolností. Proto se prý na situaci může vztahovat zákon o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem. S tímto právním názorem ale ÚS nesouhlasí. Speciální norma určená pro období okupace nemůže napravovat údajnou křivdu, která vznikla až v roce 1950. Navíc ÚS nesouhlasil ani s tvrzením, že podmínky převodu byly nápadně nevýhodné, případně že se odehrál pod tlakem státní moci. Pro takový závěr chybí důkazy.
