Češi ve válce
Bulharská armáda se žene do Istanbulu. I s českými lékaři

8. listopad 1912: Bulharská vojska se blíží k Istanbulu. "Ve městě panuje zmatek a strach před vtrhnutím Bulharů," napsal britský Daily Express před sto lety.

První balkánská válka právě vrcholila! "V Bosporu jsou připraveny lodi, aby během půl hodiny mohly sultána přepraviti i s celým haremem do Skutari," napsal Daily Express 8. listopadu 1912, načež stejnou zprávu přetiskl o den později pražský deník Národní politika. Bulharská armáda se probojovala na vzdálenost 40 kilometrů od hlavního města Osmanské říše a ohrožovala zásobování Istanbulu pitnou vodou. Turecké panství v Evropě, k němuž ještě na počátku října 1912 náležela Albánie, makedonské město Skopje či řecká Soluň, stálo před krachem.

Touha po císařské koruně

"Bulharský král Ferdinand jest odhodlán vtáhnouti do Cařihradu a dáti se tam korunovati jako východořímský císař," oznámil deník Národní politika, který balkánské válce věnoval denně tři až čtyři strany v listu. Král si rovněž přál, aby byl na slavné cařihradské mešitě Hagia Sofia vztyčen křesťanský kříž, vždyť mešita byla původně křesťanskou svatyní. "Vtrhnutí Bulharů do Cařihradu se očekává v nejbližších chvílích," zaznělo v českých novinách. Národní politika ale zároveň upozornila, že Turecko požádalo evropské velmoci o pomoc. Rusko, Rakousko-Uhersko, Německo, Velká Británie a další mocnosti si totiž nepřály, aby Istanbul získali zrovna Bulhaři. Čacký bulharský postup k Cařihradu byl proto po složitých mezinárodních jednáních zastaven a král Ferdinand se novým byzantským císařem nestal.

To ale v pátek 8. listopadu nemohl v Praze nikdo tušit. "Bulhaři mají v rukou vodovody cařihradské," informovala Národní politika. Češi totiž postup slovanských bratří sledovali se zatajeným dechem, vždyť turecké panství sahalo v roce 1683 až k Vídni a část Balkánu zůstávala stále turecká i na počátku dvacátého století. Nově však svitla naděje, že v Evropě nezůstane z někdejší islámské říše ani metr čtvereční.

Armáda bez telegrafu, jídla i pušek

Úspěchy Bulharů umožňoval žalostný stav turecké armády, která byla vyčerpána válkou s Itálií o Libyi. Chaos v tureckém vojsku nejlépe vystihovala reportáž deníku Daily Telegraph přímo z bojiště. Noviny turecký pád přirovnávaly ke zkáze Napoleonových vojsk u Waterloo.

"Abdulah paša, nejvyšší velitel, seděl celý den ve středu svého štábu a byl, pokud šlo o orientování na bojišti, odkázán jedině na svůj dalekohled. Neměl ani telegrafu, ani telefonu, ani bezdrátové telegrafie. Nebylo také aeroplánů. Bez rady a bez pomoci seděl na starém náspu, obklopen jsa svými 100 000 vojíny. Celé pluky bylo viděti, jak plnily si lahve kalnou vodou. Zranění nebyli vůbec z bitevní čáry odstraňováni. Kdo mohl jíti, vrávoral zvolna, kdo nemohl, prostě padl. Nebylo určeno žádné místo na obvazování, nebylo žádných polních nemocnic. Také nebylo jediné moderní strojové pušky." Reportér se divil, že turecká vláda není schopna zásobovat vojsko, které operuje u železniční dráhy pouhých 60 kilometrů od Istanbulu. Kdysi obávané vojsko bylo v úplném rozkladu.

Čeští lékaři míří na bojiště

Zato bulharské vojsko mělo výborně organizovanou zdravotní službu a na bojiště už také dorazilo prvních pět českých lékařů, kteří přijeli na pomoc "spravedlivé slovanské věci". Spolek lékařů českých dokonce v Národní politice poděkoval všem lékařům, kteří byli okamžitě ochotni odjet na válečnou linii a být svědky pádu Cařihradu: "Svou hromadnou přihláškou ku pomoci bratřím jihoslovanským jste dokázali, že chápete vážný okamžik a že jedinou touhou vaší jest pomoci trpícím bojovníkům za svobodu!"

Bulhaři v první balkánské válce nebojovali s Turky sami. Válku proti Osmanské říši čili Turecku vyhlásila koalice čtyř balkánských států (Bulharsko, Černá Hora, Řecko a Srbsko) s cílem rozšíření území jednotlivých národních států. Jak už řečeno, rychlý postup Balkánského svazu ale velmi znepokojoval evropské velmoci, které nechtěly připustit, aby se tyto armády zmocnily černomořských úžin.