Stoletý kurýr
Dvě děti utonulé pod ledem aneb Nezabíjí jen válka

19. až 21. leden 1915: Těžce zranění, mrtví. To nejsou jen statistiky právě probíhající války, to jsou i dary "paní zimy" v mírovém zázemí.

Prahu ochromuje ledovka a 19. LEDNA 1915 chodci v ulicích padají jako hrušky, jak to druhý den dokumentuje černá kronika. Nuže, klouzalo se například takto:  "V ulici Spálené upadl na chodníku 60letý ředitel kabaretu Jan Cihelka z Vršovic a vymkl si levou nohu. Na náměstí Václavském sklouzl kancelista Rudolf Valcmann z Roudnice a zlomil si levou ruku. V ulici Hybernské sklouzla 17letá dcera pekaře J. Cazova z Haliče a zůstala v bezvědomí následkem otřesení mozku. Na Vyšehradě upadl brusič kamene Antonín Švácha a zlomil si dvě žebra..." Zranění následuje za zraněním, viníkem je pochopitelně i lidský faktor. "Na nehodách nesou vinu ti domovníci, kteří nečistili chodníky buď vůbec, nebo je posypali smetím a popelem, na němž se to klouzalo ještě víc."

Kvůli sněhu a ledu se i umírá, a to nejen na frontě. V Liboci u Prahy se 20. LEDNA koná velký pohřeb za účasti 400 lidí. Na místní hřbitov jsou uložena těla desetiletého Josefa Veselého a jeho o dva roky staršího bratra, kteří se utopili v místním rybníku. Do ledu se tam vlastně propadli čtyři kluci, dva se ale zachránili. "Poněvadž byl led poměrně slabý, probořil se pod tíhou hochů, z nichž čtyři počali tonouti. Dvěma z nich se podařilo po velké námaze z rybníka vylézti, zato bratry Veselé stihl krutější osud," informoval o případu deník Národní politika.

Zima ale umí přinášet i radost, a to i v dobách temných. Navzdory válce je v lednu 1915 v plném proudu i lyžařská sezona, jak o tom referovala Národní politika z 21. LEDNA: "Špičák na Šumavě skýtá nyní překrásný zimní vzhled. Sněhu napadly spousty za stálých mrazů. I jest tam pobyt lyžařům velmi příznivý."