Stoletý kurýr
Ferdinandův tajný pohřeb, krádež žoku kávy a Jan Hus

6. červenec 1914: Pohřeb Františka Ferdinanda d'Este a Žofie z Hohenburgu proběhl na příkaz Vídně bez přítomnosti novinářů a v podstatě v tajnosti. Čechům to nevadilo, těšili se z nové sochy Mistra Jana Husa.

Pohřeb v Sarajevu zastřeleného následníka trůnu byl pro císařský dvůr poněkud delikátní záležitostí. Správně by totiž František Ferdinand d'Este i s manželkou Žofií z Hohenburgu měli slavně spočinout v rodinné Kapucínské hrobce Habsburků u vídeňského kostela kapucínů na dnešním náměstí Neuer Markt. Jak ale známo, Žofie neměla dostatečně urozený původ, aby mohla být Habsburky zcela přijata do rodiny. Následník trůnu František Ferdinand se proto před svatbou s milovanou Žofií Chotkovou musel vzdát nároků na všechna práva a tituly, které by Žofii jakožto manželce následníka trůnu náležely. Hraběnka Chotková se tedy nikdy nemohla stát císařovnou a děti z tohoto manželství neměly mít dědická práva a ani nemohly nosit jméno Habsburk. A ze stejného důvodu nesmělo tělo Žofie spočinout v hrobce Habsburků.

Ferdinandova láska k Žofii, nikoliv k trůnu

František Ferdinand si ale lásky cenil více než rodových tradic a na zámku v Artstettenu poblíž Melku v Dolním Rakousku vybudoval společnou hrobku pro sebe a Žofii. V té také manželé odpočívají dodnes, pohřeb se ovšem odehrál takřka potají, bez přítomnosti panovníka, bez císařských poct a přítomnosti novinářů. Zatímco tragédii v Sarajevu věnovaly české deníky celé strany, pohřeb byl popsán jen v krátkém sloupečku, který citoval oficiální zprávu z dvorní tiskové kanceláře. "Na místo, které si sám zvolil, byl dnes uložen k věčnému spánku zesnulý arcikníže-následník s chotí. Obě rakve spočívaly na černých katafalcích v zámeckém kostele," uvedly Národní listy z 5. července 1914 v nedlouhé zprávě o poněkud utajeném smutečním obřadu Artstettenu.

Pohřbu nepřálo ani počasí. Smuteční akt asi nejdramatičtěji vylíčil spisovatel Ludwig Winder, rodák ze Šafova u Znojma. Ten celý pohřeb nazval "dvorním pohřbem třetí třídy". Rakve se zavražděnými byly nejprve dopraveny z Vídně do Pöchlarnu, odkud měly být převezeny přes Dunaj na prámech do zámku Artstetten. V Pöchlarnu se ale strhla obrovská bouřka, rakve se zesnulými dokonce ušpinilo všudypřítomné bláto.

Spisovatel Winder celý převoz popsal následovně: "Rakve očistili od bláta a osušili. Baron Rummerskirch domluvil s pöchlarnským farářem, který tu čekal v deštěm prosáklém ornátu, že výkrop se v bouři a dešti nebude konat před nádražím, nýbrž v čekárně. Kněz provedl obřad, zatímco vedle, v nádražním výčepu, odděleném jedinými dveřmi, se pilo. Pivní výpary a tabákový kouř se mísily s vůní kadidla.

Potom se ještě půlhodinu čekalo, až se déšť trochu zmírní, a pohřební průvod táhl spícími ulicemi městečka Pöchlarnu dolů k Dunaji, kde čekala pramice. Bouře ještě stále zuřila. Oba pohřební vozy vjely na pramici. Uprostřed řeky polekal koně blesk a mohutné zahřmění, vzepjali se a strhli pohřební vůz s rakví Františka Ferdinanda na okraj pramice. Ženy křičely. Zadní kolo už viselo nad řekou a jen v posledním okamžiku se podařilo několika rukám, napřeným do paprsků kol, zabránit zřícení vozu do dravého proudu Dunaje. Když pramice dorazila k břehu, bouře konečně ustoupila. Cestou po silnici k Artstettenu už jen lehce mžilo a déšť voněl létem. Dne 4. července 1914 v deset hodin dopoledne byli František Ferdinand a Žofie pochováni do rodinné hrobky."

Pravda Jana Husa a lež pražské galerky

Noviny už se k pohřbu neměly vracet ani v dalších dnech, čeští novináři stejně prožívali jinou událost. Národní listy z 6. července 1914 věnovaly hned dvě strany oslavám svátku Mistra Jana Husa. Nejslavněji byl Hus uctěn v Hořicích, kde byla v předvečer svátku odhalena Husova socha od Ladislava Šalouna. Podle Národní politiky z 6. června 1914 pronesl hořický starosta Fejfar u pomníku následující slova: "Věřím pevně, že přijde doba, kdy provedena bude revize Husova procesu, kdy odčiněna bude křivda v Kostnici spáchaná."

Zatímco hořickému starostovi šlo v projevu o historickou pravdu, pražské podsvětí vesele řádilo ve jménu věčných lží (na policejních stanicích a u soudů). Zde několik případů z 5. července, o kterých Národní listy informovaly následující den.

"Na Novém městě byl odcizen žok kávy v ceně 120 K."

"Řeznickému učni Frant. Stádníkovi ze Smíchova byl odcizen velociped."

"Otylii Součkové z Karlovy ulice byla v lázních odcizena kabelka se 6 K, kusem slaniny, kornoutem bonbonů a různými drobnostmi."