Stoletý kurýr
Letní čas má 30. dubna stoleté narozeniny

Českému letci Otto Jindrovi se v dubnu před sto lety podařilo shodit pumu do blízkosti ruského cara. V Beskydech napadl v půli dubna metr sněhu a 30. dubna 1916 byl v českých zemích vůbec poprvé zaveden letní čas.

Poprvé v českých dějinách byl v neděli 30. dubna zaveden letní čas. Úřední oznámení o změně však znělo poněkud kostrbatě: "1. květen začíná 30. dubna v 11 hodin večer dosavadního časového počtu a hodiny musí býti posunuty o hodinu dopředu." Letní čas měl ušetřit peníze za energie určené k osvětlování továren, ulic, obchodů a živností. Bohužel, lidské životy na bojištích tahle změna ušetřit neuměla. Naopak. Zlé jazyky tvrdily, že letní čas zavedla armáda, aby se mohlo o hodinu déle válčit při denním světle.

Pokus se zimním časem

I když výše uvedená formulace působil na občany zmateně, bylo to de facto válečný rozkaz. "Aby najisto dosaženo bylo účelu, který má zavedení letního času, bylo politickým úřadům doporučeno, aby co nejrozhodněji zamezily veškeré pokusy překaziti účinek tohoto opatření," varoval stát občany, kteří by se chtěli změně protivit. Současní odpůrci letního času, donedávna reprezentovaní pekařem Stanislavem Peckou (zemřel v roce 2009), by šli v roce 1916 okamžitě před vojenský soud.

Letní čas platil do roku 1918, znova za protektorátu a pak od roku 1979 dodnes. Výjimečný byl 1. prosinec 1946, kdy byl zaveden také zimní čas a hodiny se musely natočit o další hodinu dozadu: ve tři hodiny v noci na dvě hodiny. Tahle bizarní změna byla světovým unikátem, přičemž Zákon č. 212/1946 Sb., kterým se zimní čas zaváděl, nebyl nikdy zrušen a s československým právním řádem jej převzaly Česká republika i Slovenská republika, takže obě vlády mají pořád platné zmocnění tuhle bizarnost opět uvést v život.

Bulhaři o 332 let pozadu

Vraťme se ale k událostem z dubne 1916. Neměnil se totiž jen čas. V noci na sobotu 1. DUBNA 1916 se v Bulharsku proměnil juliánský kalendář v gregoriánský, což se v Čechách stalo už v roce 1584. Navzdory tomu, že Bulhaři byli za I. světové války spojenci Rakousko-Uherska, tedy i Čechů a Moravanů, fejetonista pražské Národní politiky se jižním Slovanům tak trochu vysmál: "V noci z 31. března na 1. dubna se Bulharům stane cosi velmi podivného. Lehnou si toho večera klidně jako obyčejně, a probudí se z čista jasna 14. února." Prý tak úžasně ušetří za dubnové náklady na obživu, za chléb i podrážky bot, zato přijdou o apríla a legraci spojenou s 1. dubnem.

Českým a moravským venkovem se potloukali překupníci s pozemky. "Spekulanti využívají nepřítomnosti mužů, hlavně nezvěstných, a svádí ženy k prodeji pozemků. Straší opuštěné ženy, že cena půdy klesá a rolníkům bude zabavena," varovala venkovany Národní politika ve středu 5. DUBNA.
Každý Čech ale nebyl zloděj, leckdo i hrdinou. Alespoň z pohledu císaře pána byl takovým rekem letec rakouské armády Otto Jindra, jedno z největším es v monarchii. Jindra zrovna sloužil na východní frontě a ve středu 12. DUBNA provedl u ruského Chotinu vpravdě husarský kousek. Přeletěl frontu a několika malými bombami překazil slavnostní nástup ruského vojska za účasti samotného cara Mikuláše II. Báťušku mohl i zabít a změnit tak dějiny.

Loajalita s císařem byla všeobecná, a protože úhlavním nepřítelem ústředních mocností (Rakouskou-Uhersko, Německo, Bulharsko a Osmanská říše) byla Francie, v Praze bylo nevhodné, aby se obchodní dům jmenoval po Paříži. "Známý obchodní dům U města Paříže v Celetné změnil v těchto dnech z vlasteneckých důvodů jméno firmy, takže se jmenuje: C. k. dvorní obchodní dům se zbožím ozdobným a hračkami," uvedl Pražský ilustrovaný kurýr v pátek 14. DUBNA.

V dubnu máme být ještě za kamny. Alespoň v Beskydech, kam se v neděli 16. DUBNA vrátila zima s pořádným rancem sněhu, když na Lysé hoře napadlo za pouhých 24 hodin neuvěřitelných 108 centimetrů sněhu.

Tenorista s platem maršála

Velikonoční neděle připadla na 23. DUBEN a Národní politika ten den zveřejnila povzbuzující komentář: "Prožíváme druhé válečné velikonoce u vědomí, že rozhodná vojenská převaha ústředních mocností je nezvratnou skutečností. Každý těší se upřímně z velkolepého výsledku, k němuž český národ hojnou měrou přispěl." Ve skutečnosti se na frontě odehrával pat a každá vesnice v monarchii už měla své oběti. Rakousko-Uhersko mělo v dubnu 1916 ve válce 5 milionů vojáků, do konce války jich padne 1,2 milionu a další dva miliony zůstanou nezvěstní.

Na Velikonoční pondělí 24. DUBNA vypuklo povstání v irském Dublinu, jehož cílem bylo vyhlášení nezávislosti. Irové byli ve spojení s Němci a očekávali, že se vojáci císaře Viléma II. vylodí v Irsku a otevřou druhou frontu ve válce s Brity. Němcům se však nepodařilo dodat povstalcům ani slíbené zbraně a 20 tisíc anglických vojáků utopilo povstání v krvi za pouhých osm, dnů, v bojích padlo přes 500 vojáků a civilistů.

A to už jsme na počátku května 1916 a tady je malý závdavek pro květnové vydání Stoletého kurýra. Víte, kdo byl před sto lety nejdražším hercem v Rakousku-Uhersku? Tenorista vídeňské dvorní opery Alfred Piccaver (1884-1958). Lidové noviny z úterý 2. KVĚTNA 1916 prozradily, že bere 1500 korun za večer, přičemž smlouva mu zajišťuje minimálně 40 představení ročně. Piccaver měl tedy větší výplatu než polní maršál, jenž bral 1750 korun měsíčně. Major ovšem jen 340 a poručík 140 korun za měsíc. Farář či úředník na okresním úřadě pak shodně pobírali 150 korun. Být tenoristou to bylo prostě terno.

STOLETÝ KURÝR VYCHÁZÍ TAKÉ V ČASOPISE INTERVIEW, KTERÝ KOUPÍTE U SVÝCH OBLÍBENÝCH PRODEJCŮ.