Stoletý kurýr
Zemřel poslední voják slavného maršála Radeckého

15. duben 1913: Nepřátelské kule se mu vždy vyhýbaly, ač se zúčastnil řady bitev pod velením slavného maršála Radeckého.

Nekrolog za zřejmě posledního vojáka, který se zúčastnil proslulých tažení po boku proslulého českého velitele rakouských vojsk maršála Radeckého, zveřejnil v úterý 15. dubna 1913 deník Národní politika. Tak jako dnes žije v Česku už jen několik přímých účastníků bitev druhé světové války, před sto lety byli stejnou vzácností veteráni bitev z roku 1848 v italské Lombardii, kde český maršál Jan Radecký z Radče potlačoval snahy italských revolucionářů o sjednocení země.

Z Miletína až do Verony

Pamětník bojů Václav Balihar zemřel v požehnaném věku 88 let v rodném Miletíně. "Zmíněný nastoupil vojenskou službu u 18. pěšího pluku roku 1845 v Miláně, odkud později tento pluk odebral se do hlavního tábora ve Veroně," začínal nekrolog v Národní politice. "Když císař vjížděl do města za svého pobytu na poli válečném, stál právě Balihar na stráži u silnice. Se strany nepřátelské vystřeleno z děla na povoz panovníkův a kule dělová nedaleko povozu přerazila strom, tři kroky od vojína, stojícího na stráži. Pak zúčastnil se zesnulý bitev u sv. Lucie, Somacampagnia a pouličních bojů v Miláně," vylíčil deník, co vše voják z Miletína zažil v Lombardii v roce 1848.

Králem lombardsko-benátského království byl tehdy rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý, rakouská armáda však musela od počátku roku 1848 čelit povstalcům, kteří usilovali o obsazení tohoto území a sjednocení Itálie. Jmenovanou bitvu u sv. Lucie popisuje Wikipedie následovně. "Ve dnech 22. - 23. března 1848 rakouská vojska pod vedením maršála Radeckého začala ustupovat před vzbouřenci, které podporoval sardinský král Karel Albert do Verony. Sardinské vojsko se 10. dubna rozložilo kolem pevnosti Peschiera, ale při snaze prolomit Radeckého postavení dál na východ se střetlo 6. května s částí Radeckého armády u veronského předměstí Santa Lucia. Sardinský král disponoval 50 tisíci vojáky a 60 děly, Radecký měl 17 tisíc mužů a 54 děl. Ráno o sedmé hodině začala bitva útokem sardinských vojáků. Nejzuřivější boj se rozpoutal u zdí vesnického hřbitova, který bránily dvě setniny 10. praporu polních myslivců pod vedením plukovníka Kopala, rodáka z jihomoravských Ctidružic. V průběhu bitvy vzdoroval Kopalův prapor sardinským ztečím plné tři hodiny. Díky vynikající střelecké dovednosti se jim dařilo kosit nepřátelské vojáky. Až v odpoledních hodinách se početně silnější sardinské oddíly rozhodly pro obchvat hřbitova, ovšem prapor se stáhl do nové pozice za hřbitovem. Podobně se spořádaný ústup uskutečnil ještě jednou. Teprve pozdější příchod rakouských posil z pevnosti Verona donutil demoralizované a vyčerpané sardinské vojáky k ústupu a vyklizení pozic v Santa Lucii."

Deset let ve službě a rumunské tažení jako bonus

Mezi vojáky, kteří přišli na pomoc z veronské pevnosti, byl podle všeho i miletínský voják Václav Balihar. V městečku Miletín pak podnes žije několik občanů téhož příjmení. Z armády byl Balihar propuštěn po deseti letech služby v roce 1855, ovšem o rok později narukoval znova, "k pluku do Bukurešti, kde soustřeďováno naše vojsko, aby zabráněno bylo postupu Ruska proti Turecku".

Maršál Radecký je považován za jednoho z největších vojevůdců své doby. Bojoval proti Turkům, úspěšně zvítězil v bitvě u Lipska a na sklonku vojenské kariéry v roce 1848 zachránil italskou monarchii. V Praze byl ctěn jako příklad úspěšného a hrdého Čecha, s rozpadem monarchie v roce 1918 se však na rakouského maršála začalo pozvolna zapomínat.