Z bojiště jménem národní park Šumava se poslední dobou jakoby zázrakem stalo území klidu a míru. Očekává se však, že spory znovu propuknou, a to kvůli návrhu na další rozšíření bezzásahových zón nebo údajnému vysychání lesů.
Plán na nové rozvržení zón včetně časového harmonogramu se chystá správa parku předložit už příští měsíc. A protože řada šumavských starostů a dalších regionálních politiků nesouhlasí už s principem vytváření další "divočiny", dá se očekávat, že se stojaté vody na Šumavě opět rozbouří. Po roce relativního klidu začínají odpůrci bezzásahového režimu brojit. Argumentují citlivým tématem možného nedostatku vody stejně jako tím, že je třeba ukončit fungování údajné neférové dohody mezi ekologickými aktivisty a Andrejem Babišem.
"Zatím jsme prohráli. Ale jen kvůli tomu, že Babiš prodal Šumavu ekologickým sdružením," říká starosta Hluboké nad Vltavou a senátor za ODS Tomáš Jirsa. Právě on donedávna patřil k nejhorlivějším kritikům ponechání velké části šumavského parku přírodě bez zásahů člověka. Společně s prezidentem Milošem Zemanem nebo bývalým jihočeským hejtmanem Janem Zahradníkem (ODS) svolával tiskové konference "za zelenou Šumavu" nebo proti "ekologické katastrofě", kterou údajně vyvolá snaha ponechat horské smrčiny na Šumavě svému osudu, a tedy i bez boje proti kůrovci.
Právě o takové koncepci "divočiny" rozhodl po orkánu Kyrill v roce 2007 ministr životního prostředí Martin Bursík (tehdy Strana zelených). Když ale o čtyři roky později převzal stejné ministerstvo Tomáš Chalupa z ODS, pokusil se ambiciózní plán na postupnou přeměnu vrcholových partií Šumavy v divočinu minimálně zbrzdit. Jím dosazený ředitel parku Jan Stráský a jeho pozdější nástupce Jiří Mánek se snažili prosadit zásahy alespoň tam, kde hrozila nejsilnější kůrovcová kalamita.
Babišův pakt s ekology?
To vyvolalo v roce 2011 blokádu lokality Na Ztraceném u Modravy, v níž se desítky ekologických aktivistů přivazovali ke stromům určeným ke kácení. Ani tahle událost však spor definitivně nevyřešila. Všichni čekali, jak se k Šumavě postaví nová politická hvězda, tedy Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Výsledek byl jednoznačný. Když se v roce 2014 stal ministrem životního prostředí za ANO Richard Brabec, nejenže podpořil princip bezzásahovosti na Šumavě, ale dokonce loni v parlamentu prosadil novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která tuto bezzásahovost definuje jako postupný cíl hospodaření v národních parcích. Nic na tom nezměnilo ani veto prezidenta Zemana.
"Od Andreje Babiše to byl prostě obchod. Tím, že prosadil novelu, obětoval zelenou Šumavu ekologickým sdružením za to, že oni naopak nechají na pokoji jeho byznys, zejména chemičky a zemědělské hospodaření," tvrdí Jirsa. Důkazem je podle něho fakt, že žádné ekologické sdružení na současného premiéra v demisi neútočí, i když by k tomu ekologové určitě řadu důvodů našli. "Babiš jako by pro ekology neexistoval. Vám se to nezdá divné?" ptá se Jirsa.
Skutečnost, že Šumava najednou přestala být politické téma, ekologové vysvětlují úplně jinak. Dohoda s Babišem, o které mluví senátor Jirsa, za klidem zbraní prý nestojí. "Nechápal jsem, jak ho takový nesmysl mohl napadnout. Teď mi došlo, že on tak prostě uvažuje, je zvyklý dělat politické handly, takže mu to přijde normální a očekává to i od ostatních," řekl TÝDNU Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Tvrdí, že aktivisté rozhodně nešetří Babiše ani současnou správu parku. "Když jsme před časem zjistili, že park nelegálně kácí na Smrčině, oznámili jsme to inspekci, stejně jako jsme to dělali v minulosti. A správa dostala pokutu," uvedl Bláha.
Šumava a politika
Rozdíl mezi minulým a současným vedením parku v čele s Pavlem Hubeným podle Bláhy spočívá v tom, že Hubený se nesnaží ekologické iniciativy obejít v řízeních, jichž mají právo se účastnit. Větší klid na Šumavu také údajně přinesla již zmíněná novela, která nejen stanovila cíle parku, ale také třeba do budoucna prakticky vyloučila některé sporné projekty lyžařských sjezdovek či lanovek.
Bláha dále uvádí, že politici po dlouhé době zjistili, že jim boj proti "zavádění umělé divočiny na Šumavě" nepřináší takřka žádné politické body. "Šumava se z hlediska voličského potenciálu určitě nedá srovnávat například s tématem uprchlické krize," uvedl Bláha.
"Kácení nebo nekácení kůrovcových smrků určitě není tématem, jež by tady rozhodovalo volby," říká Daniel Kaifer, šumavský fotograf a zaměstnanec vimperské správy domů. Ve volných chvílích jezdí po Šumavě a fotografuje na portál Hlas divočiny její obyvatele. Podle něho se voličské preference liší především životní úrovní osob a momentální situací. "Na okraji parku, kde je více exekucí a méně práce, volí lidé jinak než v centrální části plné turistů," říká.
Okolnosti boje o směřování šumavského parku jsou někdy paradoxní. Zatímco řada politiků včetně prezidenta Miloše Zemana a jeho předchůdce Václava Klause varuje před blížící se ekologickou katastrofou, kvetoucí byznys s pozemky a nemovitostmi na Šumavě je důkazem, že varování zřejmě nepadá na úrodnou půdu. Pozemky na Šumavě se přes jisté katastrofické předpovědi vývoje šumavských hvozdů prodávají za astronomické sumy srovnatelné s cenami v Praze. A bohatí lidé, jako je třeba miliardář Zdeněk Bakala, si v parku postavili nebo stavějí luxusní domy za desítky milionů korun. Investovali by tolik peněz do nemovitostí a pozemků v krajině, jež se podle některých politiků už brzy změní v měsíční krajinu?
Tajná výsadba stromů?
K současnému klidu zbraní na Šumavě možná přispívá i fakt, že se ekologickým aktivistům i správě parku podařilo přesvědčit veřejnost o úspěchu přirozené obnovy horských smrčin. A to i přesto, že tato regenerace zdaleka není úspěšná všude. Zejména kolem Poledníku, ale i v dalších, nejvýše položených částech Šumavy se uschlý les viditelně obnovuje velmi pomalu. Krajina i pod sněhem působí ponuře, hustota nově vzrostlých stromků je velmi nízká.
"Tak to ale zřejmě ve výškách kolem třinácti set metrů bylo vždycky," tvrdí Jaromír Bláha. Naopak na ostře sledovaném Březníku nedaleko Modravy se les viditelně obnovuje velmi rychle a úspěšně, ze sněhu vykukuje poměrně hustý nový porost. Modravský starosta Antonín Schubert ale nevěří, že by to bylo jen dílo přírody. "Jsem lesník, který žije na Modravě od roku 1975. Nějak mi nejde do hlavy, že by přirozenou obnovou kolem Březníku vyrostl etážový, prakticky stejně vysoký les o výšce šest až sedm metrů," říká. Je přesvědčen, že správa parku přírodě tajně pomohla umělou výsadbou, aby obhájila princip bezzásahovosti.
Také s kácením stromů si prý park hlavu neláme. "Za ekologického ředitele Hubeného se kácí více než za některých jeho předchůdců, jež ekologové tak vehementně kritizovali," tvrdí Schubert. Jenže ekologické organizace údajně ke "svému" řediteli mají jiný přístup, než měly třeba k Janu Stráskému.
Nový spor: o vodu
Prubířským kamenem křehkého smíru na Šumavě by měla být až připravovaná změna zonace, tedy návrh, kam a v jakém časovém horizontu se v rámci zákona na Šumavě rozšíří bezzásahové a "přírodě blízké" zóny. Park by se měl jednou obejít bez lidského zásahu až na čtyřiapadesáti procentech své rozlohy. Zatím se bezzásahové zóny, které vedle lesů zahrnují i plochy bezlesí, rozkládají zhruba na třetině z 69 tisíc hektarů celkové plochy parku. "Jenže Hubený tutlá, jak to s tou zonací vlastně park zamýšlí. Všechno se tutlá. Proto je takový klid. Oni se bojí toho, co vlastně s novelou vymysleli," míní Schubert.
Odpůrci rozšiřování divočiny v šumavském parku zároveň využívají současné mezidobí k částečné změně strategie. Jejich hlavním argumentem by tentokrát neměla být obava z vytvoření "měsíční krajiny", ale spíše z toho, že Šumava přestane být důležitým rezervoárem vody. A to je v době stále naléhavější hrozby sucha citlivé téma.
Někteří odborníci totiž tvrdí, že uschlý les přestává zadržovat vodu, jež se z takové krajiny odpařuje mnohem rychleji a ve větším množství než ze zelených horských smrčin. "Na této ploše se za slunného počasí podstatně zvedá povrchová teplota. Vysušuje se i okolní krajina, protože ohřátý vzduch stoupá vzhůru," řekl TÝDNU docent Jan Pokorný, ředitel třeboňské společnosti ENKI, která se mimo jiné zabývá hospodařením s vodou v krajině. Podle něho vedla "bezzásahovost vůči kůrovci" na Šumavě k tomu, že uschl nebo kvůli ochraně sousedních porostů musel být vykácen les na ploše zhruba 200 kilometrů čtverečních. Jde prý o "hydrologický hazard".
Park má však k dispozici úplně jiné údaje. "Podle našich měření voda z uschlého a přirozeně se obnovujícího lesa nemizí rychleji než ze vzrostlého porostu. Naopak se ještě vsakuje do tlejících kmenů," řekl TÝDNU ředitel parku Pavel Hubený. Park se navíc snaží zvýšit absorpční schopnost krajiny obnovou přirozených mokřadů, které musely v minulosti ustoupit zemědělskému či lesnického hospodaření. Hubený odmítá i obvinění modravského starosty Schuberta, že za přirozenou obnovu se vydávají i uměle vysazené stromky. "Čísla, která dokládají, kolik stromků jsme vysadili a kolik jich vyrostlo v rámci přirozené obnovy lesa, jsou jasná a snadno dostupná. Přesvědčit se může každý," řekl Hubený.
Němci mají jasno
Plán nových zón bude prý předložen v březnu. Ředitel připouští, že současný klid zbraní může být skutečně klidem před bouří. Ochránci přírody na Šumavě mohou jen závidět svým kolegům ze sousedního parku Bavorský les. I když se ani tamní koncepce divoké přírody nevyhne kritice, park může počítat takřka s jednoznačnou podporou jak od místní, tak zemské politické reprezentace. Už před dvaceti lety bavorský premiér Edmund Stoiber v debatě s některými kritiky údajně příliš rychlého rozšiřování bezzásahovosti v Bavorském lese řekl: "Ústupky jsou možné, ale celková filozofie se musí dodržovat." To v Německu platí dodnes. Šumavě se zatím o podobně jednoznačném přístupu k její budoucnosti může jen zdát.
