Svatý Václav ve spárech nacistů. Jak zneužili českého světce

Národního světce Václava, jehož ctíme 28. září, si oblíbili i němečtí okupanti. Loajální české umělce i vzorné řadové občany protektorátu dekorovali svatováclavským řádem a kolaborantům zase umožnili vznik svatováclavské roty, k níž dnes vzhlížejí domácí neonacisté.

Slib věrnosti českého národa třetí říši před sochou svatého Václava na pražském Václavském náměstí. Natáčení velkofilmu o svatém Václavovi v hlavní roli s Karlem Högerem. Udělování řádu svatováclavské orlice. Umístění národního světce na pětitisícikorunovou protektorátní bankovku a především odvolávání se na životní příběh knížete Václava jakožto na historické ospravedlnění okupace a začlenění Čech a Moravy do velkoněmecké říše. To vše patří asi k nejtemnější kapitole z dějin uctívání svatého Václava, jehož ve 20. století kromě nacistů zneužívaly i jiné režimy.

Nikdy však v takové míře jako za protektorátu (15. března 1939 až 8. května 1945), kdy světec sloužil i jako hrozba. Veřejné odmítnutí svatováclavského řádu, který loajálním osobnostem udělovali nacisté, totiž smrdělo kulkou nebo koncentrákem. Jenže zemřít jen kvůli kousku kovu se nikomu nechtělo. "Případ, že by někdo svatováclavskou orlici odmítl, neznám, ale po válce se určitě našlo pár adeptů, kteří to tvrdili," říká pro TÝDEN historik Petr Koura z Ústavu českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Ztracené seznamy

Oficiálně měl svatováclavský řád poněkud delší název: Čestný štít protektorátu Čech a Moravy s orlicí svatováclavskou. Vyhlášen byl v den druhého výročí úmrtí říšského protektora Reinharda Heydricha 4. června 1944. "Vyznamenávání je určeno pro příslušníky protektorátu, kteří se osvědčili vzorným postojem nebo plněním povinností a stálou pohotovostí k nasazení. Vyznamenání se uděluje ve třech stupních a je potvrzeno diplomem, jejž vytvořili význační čeští umělci a řemeslnici," uvedly Lidové noviny o dva dny později.

Řád založil Karl Hermann Frank (po válce popraven mimo jiné za podíl na vyhlazení obce Lidice), který také medaile osobně rozdával, tedy alespoň při první slavnostní dekoraci vzorných občanů 17. června 1944 v Černínském paláci. "Jestliže toto vyznamenání bylo založeno právě při druhém výročí smrti zastupujícího říšského protektora Heydricha, má tím být zdůrazněno, že Češi, kterým se dostává této pocty, se zasloužili ve smyslu říšské politiky v Čechách a na Moravě, za kterou Reinhard Heydrich padl," prohlásil Frank.

Historici se shodují, že pohlaváři v nacistických stejnokrojích ocenili asi tisíc občanů protektorátu, výhradně Čechy a Moravany, protože tuzemští Němci měli v té době říšskou státní příslušnost. "Přesný seznam vyznamenaných neznáme," říká historik Koura. Z pochopitelných důvodů dekorovaní hned po válce likvidovali všechny stopy, z nichž by se dal soupis sestavit, přesto dnes známe jména desítek oceněných.

Medaili dostal třeba oblíbený herec Čeněk Šlégl, který skvěle doplňoval Vlastu Buriana například ve filmech To neznáte Hadimršku či Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. A právě svatováclavská medaile ho společně s dalšími kolaborantskými poklesky, například s účastí v rozhlasových skečích hanobících zahraniční odboj, přivedly po válce na nucené práce do jáchymovských uranových dolů, přičemž v divadle i ve filmu dostal doživotní zákaz (zemřel v roce 1970).

Na další jména vyznamenaných v tomto textu ještě dojde, teď je čas vrátit se na samý počátek německé okupace Čech a Moravy, kdy se nový pronacistický kult svatého Václava začal rodit.

Obnovuje se svatá říše římská

V protektorátu se na nové podobě starého mýtu kupodivu napřed angažovali hlavně Češi. "Česká proněmecky orientovaná publicistika poukazovala především na Václavovu snahu o dohodu s německým sousedem a prezentovala tuto cestu jako jedinou možnou k záchraně české identity," uvedl historik Jaroslav Šebek, když před deseti lety přednášel na konferenci k 1100. výročí narození svatého Václava.

Kníže Václav žil zřejmě v letech 907 až 929 nebo 935, jenže o jeho skutečné politice a životních osudech se v historických pramenech téměř nic nedochovalo. Světce známe jen z legend, v nichž se dějí zázraky, fakta nicméně scházejí. "Václava v tomto ohledu zachraňuje jediný reálný kronikář. Saský mnich Widukind, který ve své kronice z let 967 až 968 knížete dvakrát stručně zmínil jako toho, kdo se v roce 929 podrobil německému králi Jindřichu Ptáčníkovi, a jako zbožného muže, jehož zavraždil jeho bratr Boleslav," připomněl na téže konferenci badatel Petr Kubín.

A právě kronikářova zmínka o Václavově podrobení Němcům posloužila hned po okupaci části domácích elit k poněkud patolízalským výkladům. Kníže Václav se podle nich stal modelem k cestě do "nové Evropy" pod vedením velkoněmecké říše. Nejhlasitěji přitom tezi šířil právník a politik Josef Kliment, nejbližší spolupracovník prezidenta Emila Háchy. "Dnes se stáváme opět prvním neněmeckým celkem, který se svěřuje ochraně veliké říše německé. Kéž bychom dovedli osvědčiti i takové hodnoty, aby nás i dnešní říše mohla po vzoru našich předků považovati za svého nejlepšího neněmeckého člena," napsal Kliment už pátý den okupace, tedy 19. března 1939.

Text vyšel pod názvem Obnovuje se svatá říše římská jako úvodník v deníku Národní politika a de facto určil směr oficiální protektorátní politiky. Ta rozhodně nemínila probouzet blanické rytíře se svatým Václavem v čele a světce hodlala využít spíše jako "korektního diplomata protektorátu" ve třetí říši.

Hitler: Věřím, že Praha rozkvete

"Kdo by hleděl na poslední události zkaleným zrakem tohoto století, musil by žasnouti nad situací zdánlivě a nikdy nevídanou. Stačí však jen poněkud pozornější pohled do přezíraných kapitol našich dějin, abychom pochopili, jaká mohutná historická skutečnost se obnovuje před našimi neklidnými zraky," hlásal Háchův poradce Kliment, ačkoli pomník svatého Václava na pražském Václavském náměstí byl první dny po okupaci zasypán kyticemi a věnci z úplně opačného důvodu. Většina národa s okupací nesouhlasila a zemský patron pro ni zůstával symbolem svobody i možného "blanického" odboje. Byl to bizarní kontrast, takže zatímco v mnohých chrámech se zpěv svatováclavského chorálu stal protestem proti hordám wehrmachtu, Kliment v Národní politice dále osvětloval stanovisko Pražského hradu: "Je dostatečně známo, že mezi neněmecké krále a knížata říšská patřil od prvých začátků našeho státního života kníže a později král český."

Hned vedle Klimentova projevu v Národní politice vyšel snímek s následujícím popiskem: "Vůdce a říšský kancléř vykonává přehlídku strážního pluku na nádvoří Pražského hradu." Adolf Hitler tehdy na Hradčanech oficiálně vyhlásil protektorát, načež prohlásil: "Věřím, že město Praha rozkvete." Nerozkvetlo, a třeba pro židovskou komunitu začal boj o přežití.

Gestapo také hned po příchodu do Prahy spustilo první razie proti vytipovaným politickým odpůrcům, k nimž patřili předáci německé sociální demokracie nebo český komunistický advokát Ivan Sekanina zatčený už 16. března, jenž rok poté zahynul v Sachsenhausenu. A zatímco blanickým svatováclavským rytířům zůstávaly oči pro pláč, německá státní policie chystala další velká zatýkání v řadách Sokola či mezi příslušníky předválečné armády.

Náckové z Unhoště

Okruh českých prominentů, kteří se snažili svatováclavskou státností aktualizovat středověký svazek mezi českým státem a svatou říší římskou (a tím legalizovat národní pojetí protektorátu v rámci Hitlerovy říše), nebyl malý. Mimo jiné k němu inklinoval Pražský hrad, část protektorátní vlády i řada intelektuálů včetně konzervativního křídla katolické církve, které tyto názory publikovalo například v časopisech Řád či Národní obnova. "Očekávání samostatnosti a nezávislosti ovšem nebylo naplněno," shrnula jejich snahy Lenka Junová, která se ve své diplomové práci na Masarykově univerzitě v roce 2009 zabývala různými podobami svatováclavského kultu.

Víra, že se třetí říše k českému národu zachová stejně benevolentně jako kdysi Jindřich I. ke svatému Václavovi, tedy vzala za své brzy po okupaci, Češi ale dále šermovali svatováclavským mečem. Ten ovšem třímali v rukách stále bezskrupulóznější domácí kolaboranti. Vznikla filmová Svatováclavská cena, světec se dostal na protektorátní bankovku v hodnotě 5000 korun a skupina českých fašistů dokonce založila dobrovolnickou polovojenskou jednotku - svatováclavskou rotu, kterou v Unhošti u Prahy cvičilo několik důstojníků wehrmachtu, a právě proto do Unhoště v roce 2010 zamířila svatováclavská demonstrace českých neonacistů.

"V roce 1942 bylo na požádání protektorátní vlády připravováno filmové zpracování svatováclavského příběhu. Režisérem byl František Čáp a hlavní roli Václava přijal Karel Höger," zjistila Lenka Junová. Velkofilm měl představit svatého Václava v duchu nacistického výkladu dějin, nikdy ale nebyl dokončen, neboť český filmový štáb údajně jeho dotočení záměrně protahoval. Kolaborantská publicistika přitom pracovala i s Václavovým ukrutným bratrovrahem Boleslavem, který byl přirovnáván k exilovému prezidentu Benešovi.

Reinhard vs. Václav

Známý je příběh protektora Reinharda Heydricha, který s klíči od korunovačních klenotů vyrazil roku 1941 do svatováclavské kaple a údajně si na hlavu nasadil světcovu korunu, aby vyvrátil legendu, že kdo tak neoprávněně učiní, do roka zemře. Pověst nevyvrátil, do roka zemřel.

Heydrich přitom nad knížetem Václavem přemýšlel podobně jako Hácha a v zimě 1941 napsal v dopise vedoucímu hlavní kanceláře NSDAP Martinu Bormannovi, že "důraz na svatováclavskou tradici může Čechy přiblížit k třetí říši". Vyznamenání pro Čechy a Moravany ale odmítal, protože jeho zavedení by prý "dávalo protektorátu charakter samostatného státu". Na 200 tisíc Čechů však po atentátu na Heydricha přísahalo věrnost Říši právě u vyzdobené sochy sv. Václava na Václavském náměstí.

Co jeden nacista zakázal, z toho druhý udělal velkou politickou šarádu, jak už bylo výše řečeno o K. H. Frankovi, který začal "vzorným" Čechům udělovat Čestný štít protektorátu Čech a Moravy s orlicí svatováclavskou. "Jako první byl v Černínském paláci vyznamenán předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí a poté další ministři," přibližuje události pro TÝDEN jihlavský badatel Vilém Wodák, který dějinám této medaile zasvětil mnoho let a zajímá ho hlavně udělování řádu mimopražským obyvatelům protektorátu.

Až do konce války

V Černínském paláci ale 17. června 1944 seděli i zástupci českých sedláků a dělníků, aby tak byla dokumentována jistá univerzálnost nového řádu. Oceňování pokračovalo v mnoha dalších vlnách, 12. července u příležitosti narozenin státního prezidenta Emila Háchy a pochopitelně i 28. září na svatého Václava. V říjnu 1944 bylo medailí ozdobeno 88 vedoucích činitelů kolaborantského Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které napodobovalo činnost Hitlerjugend.

"Nebyla to jen pražská záležitost. Vybraným osobám z řad široké veřejnosti předávali štíty jednotliví krajští nacističtí vůdci. Takto byli vyznamenáni třeba dělníci Fantovy rafinerie v Pardubicích za práci při náletu na podnik 24. srpna 1944," vyzkoumal Vilém Wodák, který jako amatérský historik do jisté míry supluje práci profesionálů, kteří se svatováclavskou medailí zatím příliš nezaobírali. A už vůbec ne v regionech. "Také v Jihlavě došlo 13. října k vyznamenání 27 osob z řad Čechů a Moravanů, převážně ze zbrojní výroby," vypráví Wodák.

Udělování čestných štítů s vyobrazením svatováclavské orlice pokračovalo až do samého konce války, v prosinci 1944 si metál připnulo 52 českých dělníků nasazených v hornoslezském průmyslu. Ještě v březnu 1945 bylo k šestému výročí zřízení protektorátu vyznamenáno několik desítek osob a vůbec jedním z posledních nositelů nejvyššího stupně se stal v dubnu 1945 ústřední vedoucí skomírajícího Národního souručenství Robert Rychtrmoc, bývalý velitel 3. divize československé armády v Litoměřicích. "Čestné štíty byly předávány dokonce ještě 20. dubna, tedy v den posledních narozenin Adolfa Hitlera," zjistil Wodák.

Kdo také dostal metál

Do okruhu vyznamenaných byla zahrnuta celá "národní fronta" českého obyvatelstva, včetně duchovenstva. "Některá jména lze bezpečně připomenout, nad jinými visí otazníky. Medaili dostal třeba spisovatel František Kožík nebo dnes neprávem zapomenutý historik Josef Klika z okruhu Josefa Pekaře. Dramatik František Zavřel, populární herec Čeněk Šlégl nebo římskokatolický kněz a význačný historik umění Josef Cibulka," pročítá Wodák neúplný seznam oceněných. Metál se však po válce proměnil v danajský dar a často byl důvodem i k dehonestaci osob, které ho dostaly třeba jen za celoživotní práci v určitém oboru. "V lednu 1945 byl vyznamenán jedenaosmdesátiletý František Svejkovský, který byl do 58 let nepřetržitě zaměstnán v jediné továrně," vypátral Wodák, jenž zaznamenal i poválečné tragédie, kdy svatováclavská orlice dohnala jejich nositele k sebevraždám.

Filozof a vysokoškolský pedagog Jan Sokol nedávno v Českém rozhlase potvrdil, že orlici převzal i jeho otec, jenž byl na sklonku války rektorem Umělecko-průmyslové školy v Praze. Mezi dekorované řadí seriózní média třeba dirigenta Václava Talicha či herce Vlastu Buriana.
Trochu jinak to bylo s Otakarem Vávrou. Ačkoli se zachovala vzpomínka spisovatele Arnošta Lustiga, který se na medaili zeptal přímo Vávry, a ten mu údajně odpověděl: "Kdybych svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil na popravišti", staří pánové Lustig s Vávrou to zřejmě popletli. "Režisér Otakar Vávra nikdy nepřevzal orlici, ale 28. září 1939 dostal takzvanou Svatováclavskou filmovou cenu za scénář k filmu Humoreska," informoval TÝDEN historik Petr Koura. Tuhle cenu neudělovali přímo nacističtí pohlaváři, nýbrž protektorátní ministr obchodu. Bůh ale ví, co mohl Vávra očekávat, kdyby ji odmítl - za protektorátu nebylo na popraviště nikdy daleko.