Sýčků byly v Česku desítky tisíc. Teď jsou na vymření

Sýček býval před sto lety nejběžnější sovou české přírody, hnízdily zde desítky tisíc párů. V současnosti jich je už méně než sto. Sýčkům hrozí vymření.

Průmyslové zemědělství se spoustou chemie je hlavním důvodem, proč počty dříve tak hojného ptačího druhu razantně poklesly. "Hlavními příčinami úbytku sýčků jsou velkoplošné změny v zemědělské krajině, které vedly k ztrátě pestrosti a rozmanitosti hospodaření. To se projevilo v úbytku potravních a hnízdních příležitostí," říká Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

Připomněl, že kvůli intenzivnímu používání pesticidů zmizela značná část hmyzu, jako jsou kobylky a brouci, kteří jsou spolu s hlodavci hlavní potravou sýčků. Mnoho ptáků rovněž uhyne na silnicích nebo v různých svislých rourách či nádržích. Co dříve bývalo výhodou - v dutině stromu byla sova v bezpečí - je v dnešní technické krajině spíše hrozbou.

"Jen v jedné ocelové trubce od fukaru na seno jsme nedávno objevili 28 mrtvých sov pálených, které patří mezi silně ohrožené ptačí druhy, a z poslední doby máme i několik záznamů o úmrtí sýčků v těchto objektech," konstatoval Šálek.

Zatímco dříve si sýček zřizoval hnízdo ve starých doupných stromech v zemědělské krajině, dnes obývá místa v bezprostředním okolí lidských sídel, jako jsou stodoly nebo stáje. Výjimečný není ani jejich výskyt ve větších městech.

Česká společnost ornitologická spolu s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd začala letos pracovat na záchranném programu, který je financován z ministerstva životního prostředí a takzvaných Norských fondů. Prvním krokem je celorepublikové mapování výskytu sýčků, aby ornitologové věděli, na které oblasti se zaměřit.

"Následovat budou jednání s místními zemědělci, aby měli sýčci kde lovit potravu. Na tyto
zkušenosti navážeme v dalším roce návrhem komplexního dlouhodobého záchranného programu," sdělil ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.