Atentát ve Štrasburku
Teroristé z StB: kauza vraždy definitivně končí

Stáří a stále se zhoršující zdravotní stav posledního žijícího obžalovaného. To je příčinou skutečnosti, že za teroristický útok spáchaný v květnu 1957 bývalými československými rozvědčíky namířený na francouzské politiky, nebude nikdo potrestán.

Znalci došli k závěru, že zdravotní stav obžalovaného je takový, že se hlavního líčení v žádném případě účastnit nemůže. Není naděje, že by se stav zlepšil," shrnula pro on-line deník TÝDEN.CZ výsledek nového znaleckého zkoumání předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Hana Hrnčířová.

Při pumovém útoku, který pod taktovkou někdejší československé státní bezpečnosti, tedy StB, provedla čtyřčlenná skupina rozvědčíků, zahynula manželka štrasburského prefekta.

Důstojníci StB odeslali 13. května 1957 z pařížské pošty balíček - krabici od doutníků, v níž byla bomba adresovaná štrasburskému prefektovi André-Marie Trémeaudovi. Balíček však rozbalila jeho manželka Henrietta, kterou výbuch roztrhal.

Bývalý příslušník 1. správy rozvědky komunistické ČSSR, bezmála devadesátník Stanislav Tomeš je nyní již jediným z teroristické čtveřice, který je naživu. Společně s ním byl v roce 2006 postaven před soud Milan M., který však v roce 2010 zemřel. Soudkyni tedy nezbylo nic jiného než jeho trestní stíhání zastavit. Další dva útočníci - Robert T. a Ladislav K. - zesnuli již před rokem 2001, kdy komisaři Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) kauzu rozjeli sdělením obvinění z vraždy. Případem se zabývali od roku 1996.

U Městského soudu v Praze se v této kauze uskutečnilo pouze jedno hlavní líčení. Trestní stíhání Stanislava Tomeše muselo být již v březnu 2007 "přerušeno pro těžkou chorobu", pro kterou není možno v projednávání případu pokračovat.

"Hlavní líčení nelze provést za žádných podmínek tak, aby nedošlo k ohrožení života obžalovaného," konstatovala soudkyně. Jak uvedla, závěry znalců jsou z letošního roku a nedávají naději na pokračování případu. Hana Hrnčířová odmítla konkretizovat obžalovaného choroby s tím, že není oprávněna poskytovat informace o zdravotním stavu.

Neslavný konec kauzy štrasburského atentátu, v níž evidentně žádný trest nepadne, nepotěšil komisaře ÚDV. "Oba původně obvinění absolvovali trestní řízení. Až když se to dostalo za brány ÚDV, tak se začala vést diskuse o jejich zdravotním stavu," povzdechla si náměstkyně ředitele ÚDV Eva Michálková. "Znalce ale bereme jako autority a musíme jejich závěr respektovat. Slovo lékaře je vždy směrodatné," dodala.

Náměstkyně ředitele poukázala na případy, kdy údajné zdravotní obtíže byly častou strategií obhajoby, snahou vyhnout se trestnímu řízení. "Setkali jsme se například s případem, kdy obviněný dodal lékařskou zprávu, podle které měl smrt na jazyku, ale přitom bylo místním šetřením zjištěno, že je zdatný a pracuje na zahrádce," konstatovala.

Obhájce obžalovaného odmítl případ jakkoli komentovat. On-line deníku TÝDEN.CZ pouze potvrdil, že klient je ve velmi vážném zdravotním stavu.

Teror z dílny StB

Pumový útok ve Štrasburku není jediným případem, na němž se podepsala StB. Mezinárodní ostudu napáchala například atentátem na RFE či výcvikem teroristů -  i takových "veličin" jako je Carlos.

Agent Pavel Minařík svým nadřízeným v pražské centrále StB předložil počátkem 70. let minulého století nejméně tři návrhy na provedení pumového atentátu v československé sekci Radia Svobodná Evropa (Radio Free Europe - RFE) v Mnichově. Působil tam v letech 1969 až 1976 jako hlasatel. Ani jeden jeho návrh nebyl schválen, nicméně v roce 1993 byl Minařík v ČR za plánování atentátu odsouzen ke čtyřem rokům vězení. Odvolací instance však případ opakovaně vracela k doplnění a v dubnu 2010 ho definitivně ukončil v Minaříkův prospěch Nejvyšší soud. Paradoxem je, že Minařík nakonec ve vězení přece jen skončil: v roce 2009 dostal šest let za čtyřicetimilionový pojišťovací podvod, který ale spáchal v roce 1996.

"Schvaluje se uspořádat pro deset Angolců pěti až šestiměsíční bezpečnostní kurz," usneslo se politické byro ÚV KSČ 17. ledna 1961. Ve skutečnosti šlo o školení a výcvik příslušníků Lidového hnutí za osvobození Angoly, která tehdy byla portugalskou kolonií. Zpráva se dále zmiňovala o tom, že zástupci hnutí Vitaro Cruz a Matias Migueis chtějí jednat o vyškolení vysokoškolských kádrů včetně bezpečnostních, dále technických a vojenských odborníků, o technickou a materiální pomoc a dodávky zbraní i peněz. Socialistické Československo zkrátka školilo nebo poskytovalo útočiště protizápadně orientovaným zahraničním teroristům. Fakultou Státní bezpečnosti v Zastávce u Brna prošla řada frekventantů z Itálie (Rudé brigády), Vietnamu, Nikaraguy, Sýrie a především Palestinci. I jeden z nejhledanějších teroristů světa, Venezuelan Iljič Ramirez Sánchez, známější pod přezdívkou Carlos či Šakal, býval v Československu hostem.