Velký rozhovor
Účtenkovou loterii budu ignorovat, říká bývalý Babišův podřízený

Ministr financí Andrej Babiš (ANO) hodlá krátce před volbami rozdávat lidem miliony korun v účtenkové loterii, která má podporovat EET. Jeho někdejší podřízený Jiří Žežulka, zastávající vysoké funkce ve finanční správě, ji ale bude ignorovat. Tvrdí, že se z každého účastníka loterie stane kontrolor podnikatelů - místo aby si úřady více všímaly velkých daňových podvodů. Se samotným EET ale Žežulka souhlasí, byť k němu má výhrady.

V březnu začala druhá vlna elektronické evidence tržeb (EET), která společnost stále rozděluje na čisté zastánce a zaryté odpůrce. Do které skupiny byste se jako někdejší zástupce šéfa Generálního finančního ředitelství zařadil vy?

Nemůžu se stavět do pozice jasného odpůrce, když jsem se ještě coby zaměstnanec Finanční správy chvilku na startu na EET podílel. Dokonce jsem přesvědčen, že je to správný projekt, který má své opodstatnění. Kritizuji ovšem to, že EET podlehlo politickému tlaku a začaly se do něj přidávat nesystémové výjimky.

Jaké výjimky máte konkrétně na mysli?

Například u restaurací. Když jídlo sníte u stolu, EET se na něj už vztahuje. Když vám ho podnikatel prodá z okénka, znamená to, že byl zařazen až do třetí vlny, která se spustí příští rok. Myslím, že takový dvojaký přístup umožňuje do jisté míry obcházet zákon. Vadí mi i e-shopy. U nich není jediný důvod pro to, aby se u nich EET dělala. Internetové obchody jsou z mého pohledu dostatečně transparentní a ve většině případů se platí bankovním převodem, takže je zde minimální prostor pro daňové úniky a není důvod vymýšlet ještě nějakou evidenci.

Ministr financí Andrej Babiš se ale pokusil na poslední chvíli e-shopy z elektronické evidence vyjmout.

To je pravda, na druhou stranu je otázka, jakým způsobem se to připravilo. S tímto krokem byla spojena i výjimka pro živnostníky s obratem do 250 tisíc korun ročně, kteří mají daň stanovenou paušální částkou. Vyjma toho, že tento krok spatřil světlo světa těsně před startem první vlny EET, což působilo celkem velký chaos. Kdyby tam tento návrh nebyl, věřím, že by se pro e-shopy našlo pochopení. Je ale možné, že Finanční správa pod nějakým dalším tlakem od EET u internetových obchodů ustoupí. Už dnes podle mě existuje prostor pro metodický výklad, který by umožnil e-shopy z EET vyjmout.

Není celý přístup k EET od počátku chybný? Vytvořil se velký koláč, od něhož se nyní odlupují drobky. Nemělo to být obráceně? Že by se koláč vytvářel postupně a podle toho, jak by se celý systém osvědčil, by se přidávaly další provozovny - třeba od velkých obchodníků po malé?

Ještě než se EET spouštělo, s e-shopy se jednalo, a informace od nich nebyly úplně přesné. Z toho důvodu vznikl tento problém. Snahou bylo pojmout úplně všechny, ale zároveň s každým konkrétním diskutovat, jak na něho EET dopadne.

Měl jsem na mysli spíše malé vesnické hospody, které jsou zatím nejpostiženější skupinou kvůli elektronické evidence. Jestli nebylo lepší začít napřed u velkých restaurací, hotelů a pak se zamyslet nad tím, zda by se měla EET rozšířit i na vesnice.

Je to otázka daňové filozofie, dnes už bych to taky asi viděl trochu jinak. Původně byl základním záměrem narovnat podnikatelské prostředí. Proto mělo být EET pro všechny, bez výjimek.

Podle společnosti CRIF po zavedení EET zaniklo asi 700 hospod. Skutečně se tedy podnikatelské prostředí narovnává?

Myslím, že EET takový potenciál má. Na druhou stranu se opravdu ukazuje, že pro mnohé živnostníky je to další výdaj, který už nejsou schopni zvládnout. Možná by stálo za to přehodnotit, jestli u těch menších má taková evidence smysl. Můžeme se bavit právě o vesnických hospodách nebo o nějaké hranici obratu. Určitě není špatný návrh, že ten, kdo platí paušální daň, by nemusel být v EET. Protože v okamžiku, kdy žádá o paušální daň, musí udělat jakýsi daňový striptýz před Finanční správou, která pak může výjimku povolit. Je ale otázkou, od jakého limitu obratu by tato možnost měla být.

Je podle vás reálné, aby se díky EET vybralo 18 miliard korun, jak tvrdí reklama ministerstva financí?

Moc tomu nevěřím. Především z toho důvodu, že to porovnávám s očekáváním příjmů díky kontrolnímu hlášení. To je z mého pohledu velký masivní nástroj, který prostřednictvím vystavených faktur kompletně mapuje národní ekonomiku. Tady bych viděl větší potenciál než u EET. Přesto ministerstvo financí očekává od kontrolního hlášení pouze 10 miliard korun. Od EET ovšem 18 miliard!

Čím si ten rozdíl vysvětlujete?

Na startu druhé vlny EET se vedla velká diskuse o tom, kolik podnikatelů se vlastně má zapojit. Finanční správa odhadovala 250 tisíc, teď to vypadá, že to bude možná jen 120 tisíc. Ukazuje se, že čísla, z nichž se vycházelo, nejsou zcela přesná. Tím pádem ani ten odhad 18 miliard korun nebude úplně správný.

Podle výzkumů veřejného mínění většina veřejnosti s EET souhlasí. Je to výsledek slavné Babišovy věty, že všichni kradou?

I když nejsem ochoten věřit tomu, že všichni hospodští neodvádějí daně, je pravda, že rétorika o tom, jak podnikatelé daně neplatí, krátí tržby, očividně zabrala. Úplně stejně se EET propagovalo v Chorvatsku, kde jsme se byli podívat. Musím ovšem říct, že v Česku je reklamní kampaň mnohem umírněnější. Když se podíváte na chorvatské klipy, vidíte například malou holčičku, která stojí před krásnou školou, a pak škola najednou zmizí. Vyvolával ohromné emoce, trochu mi připomínal propagandu, jakou můžeme vidět v seriálu Třicet případů majora Zemana.

Jak je to s EET v Chorvatsku? V českých médiích, na Facebooku a samozřejmě i mezi politiky se objevují naprosto protichůdné názory. Lidé okolo Babiše tvrdí, jak evidence tamní ekonomice pomohla, oponenti argumentují, že se výběr daní po počátečním nárůstu začal propadat, malé firmy zanikaly a DPH se dokonce muselo zvýšit.

Když se podíváme na tvrdá data, prvním efektem skutečně bylo, že se inkaso zvýšilo. Jenže se tam neudrželo a postupně klesalo, propadal se i počet zapojených podnikatelů a firem. Určitě nelze říct, že chorvatský model funguje. O čem se ale nemluví, je to, jak Chorvaté s daty z EET nakládají. Informace z pokladen sice přicházely do centrály, ale dál s nimi už nikdo nepracoval, za celým systémem nebyla žádná analytika.

Je pravda, že různá forma EET funguje na více místech Evropy, že se u nás nedalo tomuto trendu vyhnout?

Skutečně fungují různé formy evidence tržeb. Každá země zvolila jiný přístup. Například v Rakousku je to liberálnější. Mají tam pokladny s fiskální pamětí, jako to kdysi bylo i u nás. Finanční správa si pak data od poplatníka jednou za čas vezme a vyhodnotí je. Podle toho se pak rozhodne, jestli k němu půjde na kontrolu. Naopak v Maďarsku mají až takový drastický model, kde je pokladna připojena na internet prostřednictvím SIM karty, takže tamní finanční správa je schopna nejen přijímat data o tržbách, ale současně i zjišťovat, kde přesně ta pokladna je. A skutečně pak pohyb mobilních pokladem sledovala. Český systém je hodně otevřený, nepreferuje žádné konkrétní řešení. Považuji EET za největší projekt Finanční správy, který se povedl.

Už v lednu se ministr Babiš chlubil tím, že evidované tržby dosáhly díky EET asi 200 miliard korun, tedy o sto procent více. Je to vůbec možné?

Finanční správa se posléze doznala, že na čtyřprocentním vzorku zpracovala nějaký odhad. Myslím, že tento odhad nebyl určen ke zveřejnění. Jenže ta informace se dostala k panu ministrovi a on ji vytáhl na tiskové konferenci. Čísla z Českého statistického úřadu naznačují, že to bude jinak. Odhaduji, že nejpozději na konci března bude jasno, jak se tržby po zavedení EET zvedly.

Na EET naváže účtenková loterie. Co si o ní myslíte?

Rozhodně to není nic, co by mělo podpořit zákazníky. I když je to tak prezentováno. Hlavním záměrem je samokontrolní mechanismus. Finanční a celní správa nebudou mít nikdy dost kapacit na to, aby jejich zaměstnanci obcházeli jednotlivé provozovny a prověřovali je. Účtenkovou loterií se ze všech obyvatel republiky stanou kontroloři.

Pokud se do loterie zapojí...

Ano, samozřejmě. Na začátku jich ale určitě bude hodně.

A vy?

Já určitě ne. Mám s tím trochu morální problém. Je to opět otázka daňové filozofie. Pokud podnikatel krátí daně z příjmů, je to nezákonné a nemorální. Ale zaměstnává nějaké lidi, zákazníci k němu chodí nakupovat. Pro stát a ekonomiku má jistý přínos. Pak tu ovšem existují organizované skupiny dost často propletené i s organizovaným zločinem, které se mnohdy živí jen řetězovými a karuselovými podvody s DPH. Tyto skupiny nemají pro ekonomiku vůbec žádný přínos. Myslím, že by bylo dobré, aby se Finanční správa více koncentrovala na tyto velké problémy, které momentálně s DPH máme. A možná že by EET a kontrolu daně z příjmu mohla trochu upozadit.

Na Slovensku zavedli účtenkovou loterii už před několika lety. Byl o ní poměrně masivní zájem, ale ten už výrazně opadl. Nebude se to opakovat i u nás?

Kolegové ze slovenské finanční správy tím byli zaskočeni. Obávám se, že v Česku to může mít opravdu obdobný vývoj. Jsem sám zvědavý, jak dlouho ministerstvo financí udrží pozornost zákazníků k účtenkové loterii. Část lidí se do ní z nějakého důvodu určitě už od počátku nezapojí. Na Slovensku řešili například i problematiku účtenek z odpadkových košů před obchodními domy. Někteří lidé je vybírali a hlásili pak do loterie.

Co vám na EET a kontrolách ještě vadí?

Od roku 2011 jsme v zákonech schválili mnoho restriktivních opatření proti nepoctivým podnikatelům. A začali se i hodně využívat. Chápu, že to je to "A", aby se nekradlo. Na druhou stranu mi chybí i to "B", tedy motivační prvek pro ty poplatníky, kteří plní své daňové povinnosti. Finanční správa jim toho aktuálně nic moc nenabízí. Dá se například uvažovat o rychlejším vracení odpočtů DPH v případech, kdy není detekováno riziko.

Kromě EET na podnikatele také významně dolehlo kontrolní hlášení. Finanční správa teď po mnoha podnikatelích vymáhá DPH za jejich dodavatele. Odvolává se na to, že mohli vědět, že jejich dodavatelé daně krátí. Pykat tak mohou nevinní, kteří daně řádně platí. Co na to říkáte?

Nástroj takzvaného ručení za nezaplacenou daň je v legislativě už hodně dlouho, myslím, že se do zákona dostala ještě v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Jde ovšem o to, jak se tento nástroje používá. A v tom vidím skutečně problém. Správce daně by měl pokaždé zvažovat, jaký nástroj využít. U nás se ovšem dostáváme se do fáze, kdy Finanční správa postupuje plošně podle metodického pokynu takzvaného "kombajnu", což může připomínat kobercové nálety - víceméně plošně na všechny podnikatele.

Máte takové zkušenosti i z poradenské firmy, v níž teď působíte?

V poslední době mám čtyři velké případy, které stojí na odepření nároku na odpočet DPH. Odběratel je Finančním úřadem podezříván, že věděl, nebo mohl vědět, že se účastní daňového podvodu. Jsou to kauzy od 40 milionů korun až do půl miliardy. Podnikatel, který v současné době podcení prověření svého obchodního partnera - dodavatele či odběratele -, se může dostat do velmi vážného problému. Doporučuji našim klientům vést si přesnou dokumentaci a prověřovat obchodní partnery. Jeden náš klient v rámci daňové kontroly například posílal Finančnímu úřadu na 300 složek e-mailové komunikace se svým obchodním partnerem, aby dokázal, že neměl tušení o tom, že je rizikový.

Mezi podnikateli to ale musí vyvolávat nedůvěru, napětí, podezřívání: Nepatříš mezi ty, kvůli nimž pak budu muset platit finančáku miliony korun?

Nedávno byl medializován případ podnikatele ze Zlína, za nímž přišel jeho dlouholetý dodavatel a řekl mu, že zboží mu budou dodávat jiné firmy a on bude dále kontrolovat kvalitu. Ve finále se zjistilo, že tři jeho noví dodavatelé neodváděli DPH a správce daně je nemůže kontaktovat. Všechno pak spadlo na něho. Tuším, že šlo o 17 milionů korun. Nejhorší je, že tomu podnikateli je přes 70 let, podnikal dlouhé roky. To není standardní osoba, která by se zapojovala do daňových úniků.

Jak má ale Finanční správa v takových případech postupovat? Mohou úředníci přivřít oči?

To určitě nemohou. Měli by ale zajistit výběr daně tam, kde skutečně chybí. Určitě je jedním z přístupů soustředit se primárně na výběr daně u nastrčených rizikových subjektů a neulehčovat si to s tím, že problém vyřeším na konci podnikatelského řetězu. Takový podnikatel se pak logicky ptá: Proč si tu daň nevybrali tam, kde měli? Proč peníze chtějí po mně?

Jak má být ale takový podnikatel, na kterého se snesl kobercový nálet z finančáku, odpovědným plátcem daní, když ministr financí Andrej Babiš nakoupí korunové dluhopisy svého Agrofertu a daním se vyhne?

Míra ochoty podřídit se stanovenému zdanění je hodně závislá na tom, jak se následně s vybranými penězi nakládá. Tuto ochotu může snižovat i každá taková kauza. To, co se stalo u Agrofertu, bylo podle mého soudu v souladu se zněním zákona, jde ale o to, zda se tím neobešel smysl zákona. Jestli nebylo právo zneužito. To je teď na Finanční správě, aby to prošetřila.

Šéf Generálního finančního ředitelství Martin Janeček ovšem v České televizi prohlásil, že nemá nástroje, jak by to zkontroloval.

Jeho vyjádření jsem neslyšel, ale na jeho místě bych určitě nic tak striktního nepředjímal. Rozhodně si myslím, že důvod pro zahájení řízení určitě je, i když je samozřejmě otázkou, jaké indicie má Finanční správa k dispozici. A to, že nemá nástroje, není až tak pravda. Zneužití práva, obcházení zákonů, to jsou věci, kterým daňový správce rozumí a umí na ně v praxi reagovat. V době, kdy jsem na finančním ředitelství pracoval, vždycky platilo, že zákon platí pro všechny. I když jsem vázán mlčenlivostí a nemohu být konkrétní, žádnou kauzu jsme nikdy neodložili. Ani když bylo zjištěno, že peníze z daňových úniků plynou do pokladny politických stran nebo se jich dopouštějí osoby na kandidátních listinách.