Středa 11. února 1948. Pozorný čtenář novin snadno rozpozná, že československá vláda se otřásá v základech. Deníky oznamují, že předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký kvůli neshodám ve vládě svolává sjezd závodních rad.
Ten se 22. února skutečně sejde a vyhlásí na 24. únor generální stávku. Následující den Československo definitivně přichází o status demokratické země.
Odborářský boss připravuje puč
Nekomunistickým poslancům se v úterý 10. února podařilo prosadit návrh sociálnědemokratického ministra výživy Václava Majera o navýšení platů státním zaměstnancům. Středeční tisk vedl o projektu ostrou polemiku. Rudé právo: „Jednání vlády bylo velmi rušné a blok, podporující návrh ministra Majera, tvrdošíjně prosazoval a nakonec proti hlasům komunistů odhlasoval návrh, který dává vysokým byrokratům vysoké přídavky." Hlavní komunistický deník přirovnal zvýhodnění úředníků k návratu k poměrům za nacistické okupace. Přítomný předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký upozornil, že v reakci na přijetí návrhu svolává sjezd závodních rad. Ten se nakonec stal jednou z vrcholných akcí komunistického puče. „Revoluční odborové hnutí najde cesty, které by byly s to nahradit dnešní chybné usnesení většiny vlády," zahrozil Zápotocký přímo při vládní schůzi.
Váš čin nenecháme bez odpovědi!
Schůzovalo se i ve středu 11. února. Zemědělský výbor parlamentu odmítl podpořit návrh na projednávání zákona o pozemkové reformě, který měl připravit o půdu všechny majitele polností o výměře větší než 50 hektarů. Především lidovci a národní socialisté žádali, aby byl zákon projednán až po volbách. Komunisti proto opoziční hlasy okamžitě označili za názor „ochránců velkostatkářů a spekulantů". Rudé právo: „Páni se dopustili činu, který rolníci nemohou nechat bez odpovědi!" Rolníky s nevelkou zemědělskou výměrou pak Gottwald v prvních dnech po převratu skutečně využil při násilných akcích namířených proti velkým statkářům, aby nakonec strana zaútočila i proti nim a třídní nepřítelem se stali i majitelé hektarového políčka.
Z Falknova do Řecka
A ještě hrst drobností z 11. února. Katoličtí biskupové protestovali proti návrhu pozemkové reformy a diskutovali o kandidaturách katolických kněží ve volbách. Nejvyšší vrch na Kadaňsku přišel o svůj německý název - Johannisberg a byl přejmenován na vrch Zdeňka Nejedlého, byl to originální dárek k sedmdesátinám ministra vlády. Falknov se proměnil na Sokolov, na paměť bojovníků Svobodovy armády v bitvě u Sokolova. O psací stroje z brněnské Zbrojovky projevily nebývalý zájem země v Orientu. Na berounském okrese řádila epidemie obrny vepřů. Osm koní a jedna kráva uhořely na velkostatku H. Taunera v Lubelé nedaleko Liptovského Sv. Martina. U Slavičína nedaleko moravsko-slovenských hranic se kvůli vydatným dešťům sesula část železniční trati. Básník Zdeněk Rotrekl vydal sbírku Pergameny.
Do českých novin pronikaly i zprávy z Řecka, kterým zmítala občanská válka mezi komunistickými partyzány a monarchisty. Svobodné noviny Ferdinanda Peroutky volily k válce neutrální postoj, bez emotivního stranění jedné či druhé straně. Komunistický tisk se už jednoznačně stavěl na stranu partyzánů, kterým pak Československo po 25. únoru poskytlo všestrannou pomoc. První konvoje řeckých dětí evakuovaných z válečných území přijala Praha už v dubu 1948.
Foto: archiv
