Politikům se často nestává, aby jejich projevy zlidověly a pasáže z nich se citovaly ještě po letech. Generálnímu tajemníkovi komunistické strany Miloši Jakešovi se to před 35 lety podařilo, i když on sám z toho velkou radost neměl. Záznam jeho vystoupení před komunistickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku 17. července 1989 vyvolával mezi lidmi smích a Jakeš se stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.
Místy zmatený a místy až bezelstně upřímný projev, který se šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa, byl pro mnohé Čechy i Slováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací.
Komunistický předák před svými soudruhy například mluvil o signatářích petice Několik vět z řad populárních umělců ("...no, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok") nebo o tzv. přestavbě socialistického zřízení ("...to není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná"). V exkurzi do oblasti zemědělství si popletl brojlery s bojlery a hlavně apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami "jak kůl v plotě".
A právě heslo "Nechceme kůl v plotě" se stalo jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly vládu komunistické strany v Československu.
Za rozšířením kazety s nahrávkou projevu stál disident a pozdější diplomat a ministr zahraničí a obrany Alexander Vondra (ODS), kterému ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. "Poslechli jsme si to v kuchyni a pak jsem to poslal (Milanu) Schulzovi do Svobodné Evropy s tím, že se to musí hrát do omrzení," vzpomínal Vondra.
Projev koloval mezi lidmi ve zvukové podobě a také i s obrazem na videokazetách. Hned na první pohled přitom bylo zřejmé, že záznam je pořízen profesionální technikou, a tak se podezření komunistických bezpečnostních složek zákonitě obrátilo na televizní štáb, který na Červeném Hrádku Jakešův projev natáčel pro televizní zpravodajství.
K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, který byl v inkriminované době technikem na vysílacím pracovišti Československé televize. "Seděl jsem v místnosti, kde paralelně běžela videa snímající signály do vysílání a z míst důležitých přenosů pro kontrolu a analýzu případných závad.... Dopolední přenos z Červeného Hrádku šel k nám do záznamu, ze kterého se měl dělat hodinový sestřih na večer. Sledovali jsme ho jen lehce, politických blábolů běžely spousty, ale po pár větách bylo jasné, že to bude něco mimořádného. Cvaknul jsem knoflík videa a projev natočil," vzpomíná Smrčka, který kazetu poté rozmnožil a dal známým.
Jakešův projev si nahrál také pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj, který byl jedním ze členů posádky přenosového vozu v Červeném hrádku. Dekoj dal podle svých slov pásek později k dispozici režisérovi Jindřichu Polákovi.
Své vysvětlení má ale i nechtěný hrdina nahrávky Jakeš. Podle něj za únikem nahrávky stála tajná policie a "vnitřní nepřátelé" v komunistické straně. "Prostě byl zájem zdiskreditovat mne. Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. To byl smysl a cíl té videonahrávky. Přitom tam o nic směšného nešlo. Znovu říkám - reagoval a odpovídal jsem jen na dotazy," obhajoval se v roce 2005 Jakeš v deníku MfDnes.
Ať už se na šíření nahrávky podílel kdokoliv, její vliv na atmosféru v tehdejším Československu byl značný a významně přispěla k tomu, že se lidé po dlouhých letech normalizační éry přestávali bát projevit svůj názor.
