Věda nemá výjimečné postavení a musí šetřit, píše Klaus

Vážení pánové profesoři,

dostal jsem Váš dopis, ve kterém mě žádáte, abych podpořil „existenci Akademie věd ČR a její rozumné financování". V souvislosti s návrhem na snížení rozpočtu AV ČR pro další roky píšete o drastických účincích, které to bude mít na základní výzkum, výchovu mladé vědecké generace a přetržení kontinuity výzkumu, což „ohrožuje nejen budoucnost české vědy, ale dobré jméno a budoucnost České republiky jako celku". 

Celé znění dopisu vědců prezidentu Klausovi najdete ZDE.

Vaše zneklidnění i zneklidnění české vědecké obce chápu a rozumím mu. Jako člověk, který svou původní profesí patří k akademickému světu, pak dvojnásob. Obávám se však, že ode mne chcete něco, co z hlediska mého názoru - jako profesora ekonomie i jako prezidenta republiky - je přinejmenším sporné. Váš dopis je standardní, podobných jsem dostal celou řadu, ale chybí mu kontext. Kontextem je na straně jedné dnešní ekonomická krize a na straně druhé naše, již dlouhodobě ne příliš racionální, a proto neudržitelné spravování věcí veřejných.

Rád bych Vám velmi vážně připomněl známý a zjevný fakt, o kterém sice leckdo mluví, ale většinou jako o něčem, co se ho přímo netýká. Tím je něco nemilosrdně praktického: světová finanční krize a z ní pramenící ekonomická recese. Ta má své příčiny i důsledky. Pokud jde o příčiny mám za zlé nejen politikům, ale i mnoha vědeckým oborům a jejich představitelům, že razantně neupozorňovali na rizika bezhlavě a voluntaristicky expandujících odvětví, různých finančně astronomicky náročných a vědecky nepodložených alarmismů (jako je například „bublina" tzv. globálního oteplování), ale naopak se lehkomyslně podíleli na výhodách dlouhodobými faktory nepodloženého růstu a příliš dlouhé konjunktury a těžili z nich.

Pokud jde o důsledky, je to vlastně obdobné - jen málokdo chce nést vzniklé obtíže. Těmi nejviditelnějšími je omezování a nezbytné úspory především v oblastech a odvětvích napojených na peníze daňových poplatníků, na státní rozpočet. Je iluzí myslet si, že vědecké bádání či podobné aktivity má „pro budoucnost České republiky jako celku" vyšší význam než například zdravotnictví, policie, státní správa, atd. S tím - ač akademicky myslící a cítící člověk - nemohu souhlasit. Je třeba říci, že i v těchto, pro chod státu životně důležitých oblastech dochází k razantním redukcím a šetření - ostatně při svých kontaktech s ministry současné vlády je k tomu opakovaně a důrazně nabádám.

Jaké priority volí vláda je dáno její politickou orientací vycházející z výsledků voleb. V tom je současná vláda v jisté výhodě i nevýhodě. Již za pár týdnů však budeme znát výsledky parlamentních voleb, které snad dají srozumitelný signál o většinové vůli veřejnosti. Zda nová administrativa a legislativci půjdou cestou razantních úspor a uvolňování prostoru pro přirozené samoléčivé schopnosti našeho společenského organismu, či naopak cestou dalšího nebezpečného zadlužování a dirigistického svazování kreativní potence lidí v naší zemi, se ukáže již brzy. Jaké jsou v tomto směru mé preference jako ekonoma i jako občana, je z mých slov doufám zřejmé.

Současně se domnívám, že nelehká ekonomická situace, jak už to v recesi bývá,  může přinést pro budoucnost i řadu pozitivních věcí. Především nutné restrukturalizace, úspory, oddělení životaschopných od neživotných aktivit, atp. Nalézáním nových zdrojů financování, například na bázi podnikové sféry, může současný pokles přinést i organizaci vědeckého výzkumu nové impulsy a kreativní přístupy při nutném opouštění dosavadních zaběhaných kolejí. Mám za to, že je příliš pohodlné trvat pouze na axiomu, že věda má specifické výjimečné postavení, a že se jí proto standardní těžkosti, kterým čelí celá společnost, nemají týkat. Opak je pravdou.

Existence Akademie věd a dalších výzkumných a vědeckých pracovišť jistě ohrožena není. Pokud se však vědecký a akademický svět odtrhne od reality, pokud nezačne být aktivní také mimo prostředí studoven a laboratoří, pokud nevstoupí výrazně - i mediálně - do veřejné diskuse s vědomím všech společenských souvislostí, bude ohrožení jeho prestiže a vážnosti nezadržitelně pokračovat. Ale musí to být vstup do veřejné diskuze o něčem jiném než o financování vědy.

Děkuji za Váš dopis a věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením. Snad se i pro Vás stane inspirací, jako pro mě se staly otázky a konstatování z Vašeho dopisu. 

S pozdravem

Václav Klaus